Divadelní noviny > Blogy Festivaly
Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 396/13)
Kde jsou ty doby, kdy jsem se na zkušebním sálku učil tančit Pilky. Profesorka Ryšánková mi vyhrožovala doučováním. Držení těla máš neutěšené, říkávala.
Na jevišti Mahenova divadla si u cimbálu dali dostaveníčko lidé, kteří se rozhodli udržet při životě obyčeje a písně, které při svých výzkumných cestách v jejich regionech zaznamenal mladý skladatel Leoš Janáček. A tak jsem uviděl, jaké držení těla musí mít tanečník, když se tančí Pilky.
Múza zašeptala, proč se usmíváte, na tom vrtění přece není nic směšného…
Autentické podoby Janáčkem zapsaných písní a tanců diváky nerozehřívá. Až obřadně taneční obchůzka Královničky je chytá za srdíčka. Děvčátka nesou na hůlkách baldachýn, dívky a ženy v bílých sukních – trčenicích a červených punčochách tančí a zpívají: Neseme, neseme májíček, / Hoťal ho, hoťal ho Janíček, / pěkně zelené, pěkně zdobené / na stromeček. Děvčátka trpělivě drží hůlky a na něm baldachýn z velkého barevného plédu. Královno milá, / král tebe volá, / abes k němo přešla, / nebela tak pešná / sama jediná. Národopisný soubor Podskalák z Troubska měl úspěch.
O lásce a vojně, kompozice tanců a písní dle Janáčkových zápisů v Ludkovicích v provedení Valašského souboru Kašava ze Zlína, byla provedena s citem a laskavým humorem. Pod našimi okny roste oliva, / pověz ty mi, milá, kdo k vám chodívá. Vesničané tančí. Dívky se usmívají, bujní ogaři je objímají, ruce jim vylétají k nebesům a nohy cifrují. Písně milostné mísí s bujarými. Aj, žalo děvčátko, žalo trávu, / aj, žalo děvčátko leluju, / přijeli husaři, vzali ju. // Hrajte mně, trubte mně, / zpívejte mně marš… // Ej, zelé, zelé, kyselé zelé, / směj sa, Janíčku, směj sa vesele. // Hopsa fic, peněz nic, / kapsa prázdná, doma nic.
Tleskal jsem moc.
V národní písni je celý člověk, tělo, duše, okolí, vše, vše. Kdo roste z národní písně, roste do celého člověka, říkával Janáček.
Pěkní lidé z Kozlovic ze souboru Valašský vojvoda zpívají a rozverně tančí. Něsem přitel tajnosti, / každý ať se dívá, / kdo nedělá, to co ja, / platí bečku piva. A ogaři se předhánějí ve vymýšlení legračních poloh způsobů dovádivého tance. Aj, gajdošku s gajdama, / ej, obuj sa, poď s nama, / ej, na druhú dědinu, / ej, namlúvať děvčinu, zpívá gajdoš Pavel Popelka a diváci jsou ve varu. Štyri koze, pátý cap, / kdo vyskočí, ten je chlap.
Juch, také bych si vyskočil, jen nevím, jak bych dopadl, viďte, švitořila mi do ucha múza Mab.
Skupina fašančářů ze Strání tluče dřevěnými, křiklavě červenými šavličkami, chlapisko jak hora zpívá: Pod šable, pod šable aj pod obušky, / šecko my bereme aj plané hrušky. // Horenka, hora, zelená hora, / dosi mňa do tej horenky volá. / Volá mňa volá, frajárka moja, / priď k nám, šohajku, sama sem doma.
Snad byste nad tím, co bylo, nebyl dojatý, bzučí mi do uší Mab.
Jeviště zaplavuje krása krojů, šohajé a děvčice ze Strážnice zpívají: Ej, lásko, lásko, ty nejsi stálá, jak tá voděnka mezi brehama. Cimbál drnká, husličky gagotajú, dobře je mi na duši. Žel, koncert končí. Jaké naše rozlúčení, dyž sme spolem naučení…
Diváci aplaudují, plácám jako divý. Loučím se s prostorami, mně dobře známými. Stojím před Mahenovým divadlem, múza Mab mi přeříkává Janáčkova slova: Zjevy nejčistší hudby národní jsou lidové písně: jsou lékem pro všechny nemoce, zotavují nás po práci, vzpružují při práci, zaplašují dlouhou chvíli i těžké myšlenky a lehkou mysl upoutávají. Jsou útěchou. Nepřekážejí nikde…
Pravda, pravda, řekl jsem, ale to již Mab se mnou nebyla.
Brno – Komín, 4. 12. 2018
Národopisný soubor Podskalák (Troubsko), Skupina fašančářů ze Strání, gajdoš a zpěvák Pavel Popelka, Soubor lidových písní a tanců Valašský vojvoda (Kozlovice), Taneční skupina Věčně mladý Danaj + Cimbálová muzika Strážničan, Valašský soubor Kašava (Zlín) – Komponovaný pořad pro festival Po nezarostlém chodníčku. Mahenovo divadlo, 1. 12. 2018.
///
Více na i-DN:
…
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 396/13)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Josef Pelikán
Hřejivě rozradostněné povzdechnutí
Jaroslava Tučka nad Janáčkovými lidovými zpěvy: „Zjevy nejčistší hudby národní jsou lidové písně: jsou lékem pro všechny nemoce, zotavují nás po práci, vzpružují při práci, zaplašují dlouhou chvíli i těžké myšlenky a lehkou mysl upoutávají. Jsou útěchou. Nepřekážejí nikde…“
Ze srdce přeji autorovi i nám všem alespoň občas zažívat takové niterné konejšivé pohlazení.
Díky za autorovo mudrování!
05.12.2018 (7.19), Trvalý odkaz komentáře,
,