Proměny scénické výpravy v Prachaticích

Výstava seznamuje nejširší veřejnost s nesmírně bohatou a atraktivní sbírkou zaměřenou na divadelní scénografii. V původním smyslu se scénografií rozumí výtvarná stránka inscenace, tedy ztvárnění prostoru pro divadelní hru. Návštěvníci se na výstavě Profese scénograf seznámí s významnými scénografy, kteří působili na území dnešní České republiky v různých historických epochách. Fenomén scénografie se tak představí jako umění a řemeslo, které se vyvíjelo spojením výtvarného umění, divadla a architektury. Širší časové období současně umožňuje ukázat i jemnější stylové posuny, programové odlišnosti dobových směrů i jednotlivých autorů či estetické a názorové konfrontace.

Ze sbírek Divadelního oddělení Národního muzea budou k vidění originální artefakty, zejména scénické návrhy, svědčící o vývoji divadla a jeho forem, o jevištním prostoru i scénickém provozu na našem území za posledních více než tři sta padesát let.

Rádi bychom ale upoutali pozornost návštěvníků i k širším souvislostem tématu. Nejen, že ty návrhy a makety scén jsou krásné a jsou tedy schopny esteticky fungovat i osamoceně, i když byly a jsou určeny primárně pro divadlo, pro spojení s dalšími složkami jevištního výrazu. Chceme scénografii ukázat jako jednu z odvěkých divadelních profesí, která se vyvíjí tím, jak do svých nástrojů a prostředků přibírá nepřeberné impulsy uměleckého, technického, společenského i duchovního života. Proto jsme po dlouhých úvahách sáhli i do hlubších a starších vrstev, například do ukázek barokní typové dekorace, říká teatrolog a současně autor výstavy Libor Vodička.

Bedřich Feuerstein, Braniboři v Čechách, 1923. Foto archiv NM

Výstava představuje rytiny italského výtvarníka a architekta Giuseppe Galli-Bibieny (1696–1757), který také působil na pražském královském dvoře. Provedení Fuxovy opery Costanza e Fortezza, v jím navržené divadelní budově a dekoracích, u příležitosti korunovace Karla V. za českého krále (1724), se stalo jednou z nejvýznamnějších událostí barokní divadelní kultury na našem území. Vrcholnou podobu kukátkového jeviště a typové dekorace dokládá maketa scény antického města Angelo Quaglia (1829–1890), jenž působil jako jevištní výtvarník v 80. letech 19. století v Prozatímním a Národním divadle v Praze. Moderní výtvarné tendence ve scénografii představuje výběr ukázek z díla Josefa Čapka, Bedřicha Feuersteina, Vlastislava Hofmana, Františka Muziky, Václava Špály, Aloise Wachsmana a Františka Zelenky, předních českých malířů a výtvarníků, kteří spolupracovali s velkými scénami (Národní divadlo v Praze, Divadlo na Královských Vinohradech, Slovenské národné divadlo v Bratislavě aj.) i malými avantgardními divadélky (Dada, Osvobozené divadlo aj.).

Syntetizující tendence druhé poloviny dvacátého století zastupují František Tröster a Josef Svoboda. Mladší generaci, která od 60. let minulého století razila programovou cestu odklonem od zdobivé výtvarnosti, iluzivnosti a popisnosti k tzv. akční scénografii, na výstavě Profese scénograf zastupují Jaroslav Malina a Jan Vančura. Ukázkou postmoderního mixu hravých postupů náš výběr uzavírá maketa jedné ze scén architekta Daniela Dvořáka z nedávné doby, dodává autor výstavy Libor Vodička.

Výstava Profese scénograf. Proměny scénické výpravy ve sbírkách Národního muzea bude k vidění do 16. dubna 2019 v Muzeu české loutky a cirkusu v Prachaticích.

Více informací na www.nm.cz a www.muzeum3000.cz.

/Článek je převzat ze Zpráv Divadelního ústavu./