Odrazy světa mezi snem a skutečností
Poslední dva červencové týdny patřily již po osmé multižánrovému Festivalu ProART. V rámci letošního ročníku s ústředním tématem Kontakt – Komunikace – Dotek proběhly v Brně (15. – 22. července) a v Praze (24. – 31. července) umělecké ateliéry pro laickou i odbornou veřejnost. Festival letos přivítal 22 pedagogů z 11 zemí světa a v rámci doprovodného programu bylo uvedeno 18 večerních představení
Na Mezinárodní choreografické platformě představil svou choreografii - mezi jinými - Fin Saku Koistinen. Snímek MAREK PROCHÁZKA
Historie Festivalu ProART se začala psát roku 2004, kdy se měl uskutečnit pod názvem Tanec Terezín v prostorách nedaleko bývalého koncentračního tábora. Nakonec se ale z technických důvodů konal v Praze a z Terezína si odnesl pouze původní ideu přibližování a propojování umění, umělců a lidí a boření hranic mezi uměleckými odvětvími. Za dosavadní osmiletou historii vyučovalo na festivalu téměř 80 pedagogů z celého světa a odehrály se desítky představení doprovodného programu. Téma letošního ročníku Kontakt – Komunikace – Dotek se snažilo vystihnout aktuální trendy v současném umění a zároveň stěžejní myšlenku festivalu. Festival tradičně nabídl kurzy současného tance, zpěvu, herectví a fotografie. V Brně se uskutečnily ve zkušebnách baletu Národního divadla a Městského divadla Brno, v Praze v prostorách taneční katedry HAMU. Svoji nabídku festival nově rozšířil také o kurzy fyzického divadla, beatboxu, kytary, kresby a kostýmního designu. Toto žánrové rozpětí vlastně dobře odpovídá hlavní snaze ProART-u – snaze vychovat všestranného divadelního umělce s nadžánrovými dovednostmi.
Nové osobnosti i staří známí
Letošní ročník patřil především novým tvářím, téměř polovina pedagogů se na festivalu objevila poprvé. Mezi ně patřil například Isira Makuloluwe ze Srí Lanky, vyučující vlastní techniku Dynamic Release, či řečtí tanečníci Alex Kyriakoulis a Natasa Frantzi. Pravidelní návštěvníci festivalu a účastníci dílen opět přivítali izraelského tanečníka Erana Gisina či Attilu Zanin z Rakouska. Z českých jmen je třeba zmínit například zpěvačku Radku Fišarovou, která je již od počátku festivalu spolutvůrkyní hlavní koncepce, či Jarka Cemerka, slavícího v současnosti úspěchy se svou choreografií Void pro londýnský taneční soubor The Balletboyz.
Z brněnského workshopu Jarka Cemerky. Snímek MAREK PROCHÁZKA
Letošní workshopy navštívilo téměř na dvě stovky aktivních účastníků (101 studentů v Brně a 87 v Praze). Podle organizátorů festivalu byl předobrazem celému projektu slavný festival ve Vídni – Impulstanz, který právě na bázi denních workshopů a večerních představení píše svou historii již 28. rokem, tedy o dvacet déle než ProART. S jedním rozdílem – Impulstanz je profilován jako pouze taneční festival.
Prezentace osobností a dílen
V rámci doprovodného programu bylo letos uvedeno 18 večerních představení, která se odehrála jak na klasických divadelních scénách – v divadle Bolka Polívky v Brně či nově v pražském Divadle Rokoko, ale také v nezávislém a „undergroundovém“ multikulturním centru Stadion na brněnské Kounicově ulici. Jádro doprovodných večerů tvořily již tradičně improvizační jam sessions zahraničních tanečníků a lektorů festivalu, gala pedagogů či gala studentů, na kterých účastníci ateliérů představili výsledky své týdenní práce. V rámci závěrečných večerů brněnské i pražské části byly představeny výsledky – tzv. searching projektů Rafaela Valdiviesa (tanec) a Petera Strenáčika (zpěv, beatbox) v Brně, resp. Isiry Makuloluweho (tanec) a Neila Parise (fyzické divadlo) v Praze. Právě tyto projekty jsou unikátní svou snahou výsledky studentské práce vzájemně propojovat a navázat dialog mezi odlišně orientovanými umělci.
Mezinárodní platforma a jedna premiéra
Večerní program byl letos obohacen o novinku – Mezinárodní choreografickou platformu, která umožnila mladým choreografům do 35 let prezentovat své práce v komponovaných večerech a festivalovému publiku zprostředkovala možnost širšího pohledu na vývoj a osobité uchopení tance a jeho choreografických stylů. V rámci platformy se představili mladí tvůrci z Rakouska, Finska či Spojených států amerických.
Na festivalu měla premiéru choreografie Martina Dvořáka Brotherhood. Snímek MAREK PROCHÁZKA
Jako každým rokem byla na festivalu uvedena premiéra nové choreografie „sesterské“ Company ProART, tentokrát ji připravil její a festivalový umělecký šéf Martin Dvořák. Inscenace Brotherhood volně navazuje na sociálně-taneční reflexi české a slovenské společnosti z roku 2007 – Reality Boulevard. Inspirací byla jedna z „nadčasových“ básní S. K. Neumanna v přednesu národní umělkyně Jiřiny Švorcové. Diváci se jejím prostřednictvím přenesli zpět do normalizačních let, které se naší společnosti stále – ať chceme nebo ne – dotýkají.
Sen – Skutečnost – Fantazie
Přes sestupné tendence ve financování nezávislé kultury je až s podivem, jak se organizátorům podařilo vyprodukovat festival, který si stále drží vlastní tvář, koncepci a buduje tradici. Festival s více než milionovým rozpočtem je pouze z poloviny soběstačný, bez grantové podpory či bohatých sponzorů nemá šanci přežít. Ty jsou však stále menší. Byla by škoda, kdyby se tento „minusový trend“ nepodařilo zastavit a festival nemohl psát svou další budoucnost. Co festivalu chybí je marketingová zacílenost na konkrétní diváckou skupinu. Při jeho dramaturgické šíři je těžké (ne-li nemožné) ubránit se programové roztříštěnosti. Je symptomatické, že v roce 2012 se tématem 9. ročníku festivalu stane Sen – Skutečnost – Fantazie. To jsou přece výchozí body pro samu tvorbu a existenci umění!
Kdo z velkých umělců nevytvořil alespoň jedno své dílo, které by nepramenilo z rozporu mezi snem a skutečností? Fantazie je tvůrčí energií, hnací silou každého umělce. Proto se v první okamžik může zdát, že je volba těchto témat banální a všeobsažná. Naší tendencí je však po zkušenosti z předchozích let vyzdvihnout práce, které vycházejí z uměleckých pohnutek, potřeb tvořit, sdělovat emoce a pocity. Opačné snahy o konceptuální umění, které je možno vnímat především rozumem, chceme v příštím ročníku upozadit. Individuální uchopení těchto tří tematických okruhů je největší výzvou pro umělce, kteří svou tvorbou umějí diváky vnitřně pohnout a emocionálně zasáhnout. Odrazy fantastického světa mezi snem a skutečností jsou uměleckou inspirací a diváckou odměnou zároveň… řekl na závěr festivalu jeho umělecký ředitel Martin Dvořák.
Více na www.proart-festival.cz
Komentáře k článku: Odrazy světa mezi snem a skutečností
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
