Divadlo 1918–2018
Nazdárek, hlásí se vám Kašpárek Uzavíráme cyklus ke stému výročí republiky, ve kterém jsme po celý rok připomínali významné divadelní události, dokumenty, osobnosti z uplynulého století. Navážeme cyklem Z minula, v němž hodláme pokračovat v připomínání lidí, inscenací a událostí, které je užitečné si čas od času připomínat.
Kašpárek z Říše loutek, výtvarník Bohumír Koubek (1931–2018)
Na Reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO bylo 1. prosince 2016 zapsáno české a slovenské loutkářství – jako významný společenský fenomén. V krátké charakteristice byl zmíněn i archetyp komického hrdiny: Gašparko (SR), Kašpárek (ČR).
Vlastní typ českého Kašpárka vznikal v poslední třetině 19. století – v kontextu spolkových loutkových divadel a rodinného loutkového divadla, v hrách Bohumila Schweigstilla, později Františka Čecha a dalších autorů. Původně dospělý zakrslý chlapík se postupně proměnil v srdečného klučinu, slovy významného českého loutkáře Jana Malíka ve človíčka se zdravým poměrem k životu, samorostle optimistického filosofa, hrdinu malé postavy, ale velké víry a silné vůle, který nečíhá v úkrytu na výsledek konfliktu, ale dovede jít do boje, a to bez velkého gesta, nejednou i s lidsky doznaným strachem. Ale jde, bojuje a vítězí.
Slavný je plzeňský „revoluční Kašpárek“ v Loutkovém divadle Feriálních osad, který už od 23. září 1918 (!) v kabaretních představeních za zvuků Chopinova Smutečního pochodu nebojácně pohřbíval Rakousko-Uhersko. Plzeňský prvorepublikový Kašpárek, jehož hlasový part převzal Josef Skupa, byl na jevišti naposledy v roce 1928, tedy v době, kdy se už v Plzni velké popularitě těšily dvě postavičky, které Kašpárka nahradily: Spejbl a Hurvínek. Ve dvou pražských uměleckých loutkových divadlech ale Kašpárek nadále hrál prim: jak v Loutkovém divadle Umělecké výchovy, tak v Říši loutek. V Říši loutek, založené akademickým sochařem Vojtěchem Suchardou před téměř sto lety (26. září 1920), se Kašpárek za prvních pětatřicet let existence divadla objevil podle Suchardových výpočtů v šestasedmdesáti hrách z celkových 139 uvedených! Byl na reklamním praporu, na stojanu s plakátovací plochou, na záhlavích plakátů. A když se divadlo v prosinci roku 1928 přestěhovalo do nových prostor v Městské knihovně v Žatecké ulici, Kašpárek vítal diváky na vitráži nad vchodem.
V roce 1955 časopis Loutkář otiskl Malíkův článek Tradiční loutkový Kašpárek – legenda a skutečnost a po celý rok pak zveřejňoval příspěvky do Diskuse o postavě Kašpárka na našem loutkovém divadle. V pozoruhodné diskusi, která odráží dobovou společenskou situaci a je zčásti poplatná dobové oficiální ideologii, probírali aktivní loutkáři i teoretikové Kašpárka ze všech stran, aby redakce debatu nakonec shrnula konstatováním: Pokud jeho vlastnosti nebude moci převzít jiný typ a dramatik v něm objeví – skutečným tvůrčím hledáním – ideálního hrdinu, pak Kašpárek v loutkovém divadle nepřestane žít. Ovšem – jeho nadvládě, dříve bez přemýšlení přijímané a trpěné, je odzvoněno! Z amatérského loutkového divadla se ale Kašpárek nevytratil ani v následujících letech – a své místo našel i na profesionálních scénách, které ve druhé polovině 20. století navázaly na domácí loutkovou tradici a i dnes úspěšně šíří slávu našeho loutkového divadla po celém světě.
Komentáře k článku: Divadlo 1918–2018
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
