Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 404)

Věrný souputník od let mých malin nezralých, hudební skladatel Zdeněk Pololáník, ještě včera aktivní varhaník v srdci Pohádky máje, moderností doby sužovaných Ostrovačicích, vycítil, že mi zrovna není dvakrát do skoku a elektronickou poštou mi zaslal svoji nedávno dokončenou skladbu, Postludium.

Byl jsem nedávno na koncertě Janáčkova festivalu ve starobrněnské bazilice minor Nanebevzetí Panny Marie, někdejšího Janáčkova působiště. Hrála tam i naše dcera Jana, Postludium  vystřihla bravurně. Tak Ti posílám záznam. Jinak se zdržuji v teple domova. O Dušičkách jsem v kostele hrál a zpíval. Pak mi vypověděly hlasivky a dostavil se i kašel. Přesto jsem nelenošil a napsal Vánoční mši, ke které mne vybídl kamarád, varhaník i kněz z Jihlavy. Tak už ji připravují se sborem. Ještě mi zbývá čistopis orchestru, ale to má ještě čas.

Múza Mab mi přihrála heslo: Postludium [postlúdyum] je dohra uzavírající hudební mši po skončení vlastní bohoslužby. Obvykle se hraje na varhany, a to často jako improvizace.

Výluhy z lékárenských bylin jsem obludil řeřavosti zažívání a zaposlouchal jsem se do rozjímání vlnící řeči varhan. Z hudby vyzařoval klid člověka, co již mnoho vykonal, přesto konce nevidět. Najednou jsem byl v Ostrovačicích. Chalupu olízly světelné jazyky nocí bloudících tiráků, hlavou mi rotují tóny a nohy pobolívají. Vše je jinak. Varhany se nadechují, jejich jásavost je však mírná. Také proč, blíží se závěr…

Má rádkyně, paní doktor Dufková, mi na dotaz: Pokud nejím, tak to nějak jde, jakmile ustoupím hladu a pozřu několik soust (a hlad si nenechá nic vysvětlovat), nastane problém. Co s tím? Odpověděla: Pane šéfe – nic. Přiblížilo se stáří. A to je veličina svízelná. Nic nezaručuje. Je zlobivá, nepředvídatelná. Krása pryč, rozum usíná, vzhled se škaredí, choroby tlučou za dveřmi. Co si s tím chcete počít? Musíte všechnu tu chamraď ještě navíc pozvat dál, tu a tam jim ustlat, pokorně je obsloužit, uklidit po nich a nestěžovat si. Dovolovala by si ještě víc. Takže všechno je v rukách Božích. Přeji vám dobré noci.

Hudba má svůj řád. Je známo, že Zděněk Pololáník je výborný hráč na varhany. Královskému nástroji se také celý život věnoval. Tóny Postludia plynou v téměř velebném rytmu.

Šeptám amen.

Čtu poslední řádky Zdeňkovy depeše: Čekám, až mi kamarád  pošle notový papír s potřebným počtem řádků – jen vzorek – nakopíruji si jej sám. Dnes je to problém, ruční rukopisy not se již píšou vzácně.

Brno – Komín, 12. 11. 2018

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 1. ledna 2019

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 404)

1. Eugenie Dufková

   

   Nikoliv proto,
   že autor, pan Tuček, zmiňuje mé jméno (což by byla velká pošetilost), nýbrž jiný důvod mě nutí k poznámce, která má daleko od komentáře: laskavý čtenář si během času zajisté povšimnul kultivovaného způsobu, jímž ve svých Mudrováních komentuje prostřednictvím divadla současný svět – jeho ztrátu paměti, ordinérnost, nanicovaté sebevědomí a ztrátu úcty k Božímu Desateru.
   Sluší se tedy poděkovat jemu – a Divadelním novinám…..

   01.01.2019 (17.27), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

2. Zdeněk Pololáník

   

   Milý Jaroušku,
   potěšilo mne, že Ti moje postludium přineslo trochu pohody a radosti. Je to mým celoživotním přáním, abych svou hudbou vyvolával příznivé pocity a pozitivní nálady. Mám dojem, že si dobře rozumíme a naše tvorba má jen rozličné vyjadřovací prostředky. Slova, tóny.
   Kolik jsem, díky Tobě, během minulého roku (ba minulých let) „navštívil “ představení při čtení Tvých Mudrování, kolik koncertů, výstav, návštěv zajímavých míst a tyto Tvoje záznamy zůstávají ještě cennější pro budoucí jejich čtenáře.

   01.01.2019 (20.01), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ