Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 406)
Hvězda Polárky stoupá vzhůru. Soubor seskládaný z usměvavých nadšenců podává obdivuhodné výkony. Jejich inscenace Homo zabijens: Konec lovců mamutů je hodna vysokoškolského diplomu. Ovšem, nepřipravený divák v ní snadno zabloudí…
Před portálem je vidět malý kanystr s nebezpečnou chemikálií. U druhého portálu kulatá nádobka na odpadky. Pozornému oku neunikne pohozená pneumatika a kovový barel svou polovinou trčící do jeviště. Potrhlý, koktající vědec v bílém plášti komunikuje s automatem a vysvětluje vznik života na naší planetě. Z automatu trčící dlaně počítají miliony let. Vědec je na disputaci. Koktá informace o primátech a také o neandrtálcích. V okamžiku sdělení: Neandrtálci měli větší mozky, než máme my se mění v opici. Tlupa vřískajících primátů, nebo neandrtálců, nevím, nemám potřebnou zkušenost, vtrhne na jeviště. Dva černě odění hudebníci s načepýřenými hlavami a s houslovými pouzdry pod paždí se projdou scénou. V temném zákoutí za volantem sedící řidička kouří cigaretu.
Herci strhujícím způsobem předvádějí rozvoj dovedností člověka. Foto DP
Herci strhujícím způsobem předvádějí rozvoj dovedností člověka od čichových vjemů, provádění očisty srsti, hledání potravy, tvoření dorozumívacích znaků až po pojmenovávání jevů, osob a předmětů. Je to takový dobře organizovaný surreálně poetický zmatek. Aktéři se tváří, jako by lízali med. Tolik jim hraní chutná.
Tlupa neandrtálců se setkává s lidmi rozumnými. Foto DP
Tlupa neandrtálců se setkává s lidmi rozumnými a jevištní koláž košatí. Jsou črtány jeskynní kresby, bublají bahenní sopky, vlasatý bard věští budoucnost a žena chrání oheň. Zemětřesení ničí zem. Zní Mozartova božská hudba a tanečníci tančí menuet. Rokoková fiží mizí, na zeď muzea jsou instalováni vycpaní ptáci. Pod nimi se vědátoři s maskami goril na tvářích přou, jakže to s tím vývojem homo sapiens vlastně bylo…
Jakže to s tím vývojem homo sapiens vlastně bylo? Foto DP
Skvostná jevištní férie, mistrovská miniatura J. A. Pitínského, byla u konce. Smekám…
Múza Mab poznamenává: Pane, koukám, že jste dojat.
Jsem. Proto také z Polárky prchnu. Být dnes viděn uslzený lidmi rozumnými není zrovna in…
Mab se zasmála a byla tatam… Volal jsem za ní: Pochvalu si zaslouží všichni…
Brno – Komín, 17. 12. 2018
Divadlo Polárka, Brno – William Golding, Šimon Peták: Homo zabijens: Konec lovců mamutů. Na motivy románu Dědicové Williama Goldinga, držitele Nobelovy ceny za literaturu, napsal Šimon Peták. Režie J. A. Pitínský, dramaturgie: Karolína Ondrová, výprava: David Janošek, Jana Preková, hudba: Miroslav Černý. Obsazení – LOK: Jaroslav Tomáš, LIKU: Filipína Cimrová j.h., KON, dále jako sup, volavka, Tanakil, prof. Volavka: Alfred Texel, FA: Kateřina Veselá, HA, dále jako Tuami, Pmvěd: Tomáš Sukup Gyanpuri, MAL, dále jako Marlan, RNDR. Kámen: Matěj Záhořík, STARÁ, dále jako Twal, Dr. Klacek: Kateřina Francová, NIL, dále jako Vivani, Mgr. Jiskra: Tereza Lexová, SA, dále jako hyena, Kanupi, prof. Hyena: Václav Dvořák, LAN, dále jako hyena, Vakiti, doc. Pach: Jakub Cír, ČENDA, zmrzlinář: Ondřej Hudeček, FAY WRAY, cestující za pozdního vichrného odpoledne Connectitutem za svým umírajícím strýčkem Merianem C. Cooperem, míjející ve svém Chevroletu městečko Deep River: Natálie Pelcová. Pohybová spolupráce: Tomáš Sukup, Jakub Cír, asistenti režie: Hana Zahradníčková, Libor Brzobohatý, stavba: Jakub Cír, Ondřej Hudeček, světlo: Ondřej Coufal, zvuk: Adam Hlavatý. Produkce: Vendula Záhoříková, Natálie Pelcová. Výroba kostýmů: Gabriela Budíková, babka Skočovská, výroba scény: Vojtěch Havelka a technika Divadla Polárka. Premiéra 15. prosince 2018 v Divadle Polárka v Tučkově ulici v Brně.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 406)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Zdeněk Pololáník
S chutí čtu referenci Jar. Tučka o inscenaci, s kterou přichází loutkové divadlo Polárka. Nápadité téma, nápaditě zpravované a předvedené. Divadlo Polárka není divadlo pouze loutkové, ale využívá živých herců, ničím neomezuje prostředky, sloužící námětu. Ze slov pana Tučka je cítit silný dojem , který inscenace u diváků dokáže vyvolat. A taková bezprostřednost působení je tou nejlepší vizitkou zmíněného představení.
07.01.2019 (20.45), , Trvalý odkaz komentáře,