Divadelní noviny > Rozhovor

Zuzana Truplová: Aréna ze mě udělala herečku

Zuzana Truplová s koncem roku po osmi letech opustila soubor ostravské Komorní scény Aréna a od ledna 2019 se stala členkou Činoherního studia v Ústí nad Labem.

Zuzana Truplová se narodila 19. 11. 1990 v Jihlavě. Vystudovala zde osmileté gymnázium Jana Masaryka, kde se poprvé setkala s divadlem v divadelní společnosti Hobit pod vedením Zdeňka Krásenského. Po neúspěšném přijetí na pražskou konzervatoř odjela do Ostravy, kde již úspěšně vystudovala obor činohry na Janáčkově konzervatoři v Ostravě pod vedením Marie Logojdové a loutkoherectví pod vedením Boženy Homolkové. Ve třetím ročníku dostala první hostování v Národním divadle moravskoslezském v pohádce Čarodějnice v režii Pavla Šimáka. Následovalo první hostování v Aréně ve hře Hra Snů v režii Jiřího Nekvasila, jež jí vysloužilo také první angažmá. Hrála ve filmech Lufťáci, Hořící keř, Isabel a televizním cyklu Rozsudek. Pod přezdívkou MC Zuzka je aktivní na hudební scéně jako rapperka.

Proč ses rozhodla odejít?

Na to se mě ptají jak v Ostravě, tak v Ústí… Je to taková souhra okolností, ale hlavně jsem potřebovala něco vyřešit. A protože mi chybí trpělivost a mám tendence řešit věci ostrým řezem, tak jsem to vyřešila angažmá v Ústí nad Labem (smích).

Ty jsi mi loni v rozhovoru říkala, jak se chystáš na miminko, a že uvažuješ, že třeba už vůbec divadlo nebudeš hrát a teď je všechno jinak…

Jo, změnilo se toho celkem dost. Je to mazec, co se všechno stane za rok. V Aréně jsem už dlouho a tím, že nevyšla ta rodina, že je to celý jinak, tak jsem si řekla, že bych se taky měla podívat, jak to chodí jinde. A kdy jindy, když ne teď?! Do Ústí měl jít původně Petr Panzenberger, který tam nakonec nešel, ale bylo už pro něj udělané místo, takže jsem tam mohla jít já. A od ledna tam nastupuje David Šiktanc jako umělecký šéf, takže jdu s ním. Je toho prostě víc, co do sebe tak nějak zapadlo.

Jaká Zuzana Truplová v roce 2011 přišla do Arény a jaká z ní v roce 2018 odchází?

Ty jo, to je těžká otázka. Jsem o těch osm let starší, mám i o něco víc odehráno, a už nemám takové iluze o životě i o divadle. Když jsem přišla, bylo mi devatenáct… Když je ti dvacet a když je ti dvacet osm, vidíš věci jinak. Poslední rok, dva hodně přemýšlím, jak ten život žít, jak ho uchopit. A týká se to všeho – peněz, životního stylu, přátel, rodiny, vztahů, je to všechno prostě jiný… Předtím jsem o tom tolik nepřemýšlela, jenom se prostě žilo ze dne na den, což už teďka nejde a ani bych to tak nechtěla.

Když nad tím hodně přemýšlíš, tak co jsi vymyslela?

Mám teď sklony bilancovat, ale furt se snažím s životem rvát… Podle mě je důležité se z věcí neposrat. To je asi jedna ze zásadních věcí, co mě Aréna naučila.

Víš o sobě víc, než když jsi do Arény přišla?

Určitě, ale tak to je i tím, co tě v životě potká, ať už to jsou vztahy nebo práce. Víc jsem se dozvěděla, kam chci směřovat, co od života chci nebo co bych si přála – i v té práci. Já bych chtěla být v životě šťastná, chtěla bych dělat práci, která mě baví, s lidmi, se kterými si budu rozumět. Nechtěla bych, s prominutím, dělat sračky, chtěla bych dělat kvalitní věci s lidmi, se kterými to stojí za to. Nedokážu si představit, že zkouším třeba nějakou přiblblou zájezdovku, kde je to celé úplně šílené a špatně a ty to moc dobře víš, ale stejně to hraješ. Pro tohle divadlo nedělám, a těžce bych to nesla.

Co chceš a čekáš od života?

Čekám od něj… prostě ta rodina, to je zásadní. Žít s lidmi, kteří tě mají rádi takovou, jaká jsi, to je asi to nejdůležitější, ne žít v nějaký přetvářce.

Takže ses setkala s tím, že to, jaká jsi, někomu vadilo?

Jo, tak to vadí dost lidem, hodně lidí si myslí, že jsem arogantní. Já vím, že tak působím, ale to je proto, že já se taky nebavím s každým. Spousta lidí mě prostě nezajímá, nezajímají mě jejich životy, jejich názory, je mi to úplně jedno, ať si dělají, co chtějí. Teďka mají všichni tendenci mluvit o sobě, takový to selfpromo, ale pokud fakt někdo nežije zajímavý život nebo nedělá fakt něco zásadního, třeba nezachraňuje lidské životy, tak je mi to vlastně úplně jedno.

Co na sobě miluješ a co nesnášíš?

Nesnáším ten nedostatek trpělivosti, všechno chci mít hned, a když to hned není, tak jednám zkratovitě. Taky se trochu bojím změn, i když to už se teď trochu zlepšilo. A co mám na sobě ráda… Myslím, že je se mnou sranda a že jsem týmový hráč.

Co bys chtěla mít ve svém životě jinak?

Chtěla bych mít vyšší vzdělání, když to teď vidím zpětně, tak si říkám, že ta konzervatoř je málo. Kdybych se měla rozhodovat teď, tak jdu určitě ještě na vysokou školu. Mít víc vědomosti, větší rozhled, umět jazyky… Jazyky neumím, to je úplně fatální chyba, ale s tím se dá něco dělat. Proto se chci teď naučit trochu německy, když budu v tom Ústí (smích), tady jsem se taky trošku naučila polsky…

Co ti Aréna dala a co vzala?

Aréna mi toho dala strašně moc a nikdy na to nezapomenu. Aréna může za to, jaká jsem teď herečka, dala mi přátele, udělala mi tady rodinu. Až s příchodem do Arény jsem se v Ostravě začala cítit jako doma. Aréna pro mě znamenala a znamená fakt hodně. A rozhodně neodcházím z důvodu nějaké nespokojenosti. A co mi vzala? Možná mi vzala mou vlastní rodinu.

Po čem tady se ti bude nejvíc stýskat a co naopak ráda opustíš?

Bude se mi stýskat po lidech, po zkoušení, po tom našem sarkasmu… Bude se mi stýskat i po Lese, protože si myslím, že to je specifické a nádherné místo, bude se mi stýskat po celé té ostravské divadelní kultuře. A po čem se mi stýskat nebude? Řekla bych, že po tom smogu, ale ten je v Ústí taky… Nevím… Jak tady žiju už dvanáct let, tak jsem si na Ostravu tak zvykla, i s tím vším, co k ní patří, ať už je to drsnost, nářečí, Baník…asi není nic, co bych tady neměla ráda…

Čím tě nalákalo Činoherní studio a vůbec Ústí nad Labem?

Když jsem se rozhodla, že z Arény odejdu, tak jsem hledala divadlo, které jí je podobné. Ať už velikostí, tak i stylem. A Činoherák znám a přišlo mi to jako nejlepší volba. Říká se o nich, že jsou tým, který drží spolu, který je semknutý, což jsem taky hledala. Protože do obyčejného angažmá, kde si každý jede jen to své, můžu jít kdykoliv a dělat pak divadlo jen jako práci. Ale jestli to má být dost podstatná součást mého života, tak potřebuju to rodinné zázemí.

Když jsi dumala, že z Arény odejdeš, jak moc velký a dlouhý boj to byl?

Přemýšlet jsem nad tím začala někdy na jaře. Předtím jsem uvažovala, že bych kvůli rodině odešla zpátky do Jihlavy a třeba ani v divadle nebyla, ale pochopila jsem, že divadlo mám natolik ráda, že ho chci dělat celý život. Teď na podzim jsem začala pochybovat, jestli je ten odchod dobře nebo není, ale dokud to člověk nezkusí, tak to nezjistí…

Vědělo okolí o těchto tvých úvahách? Přesvědčovali tě, ať zůstaneš?

Nevědělo. V divadle to věděli dva lidé, o kterých vím, že zásadní věci nepošlou dál. Tím jsem se vyvarovala tlaku, který by možná nastal. Ale možná taky ne. Mě třeba strašně potěšilo, jak na to zareagoval Ivan (Krejčí), bylo to dojemné. Ale všechno jednou končí, aby začalo něco nového.

Co čekáš, že tě v Ústí čeká?

Doufám, že něco dost podobného jako tady, hlavně co se týká souhry s kolegy, společné práce. Divadlo je kolektivní záležitost, a i když jsi sebetalentovanější, tak sám prostě nic nezahraješ. Proto si strašně moc přeju, aby to tam skutečně bylo takové jako tady. Bude to zápřah, čekají mě velké role, hned na začátku začnu zkoušet hlavní roli v německé absurdní konverzačce Pan Kolpert, pak budeme dělat s Janem Prušinovským hru Lobby Hero, což jsou jen čtyři herci a já jsem tam jediná ženská, a pak se má dělat Sen noci svatojánské, u čehož se trochu modlím, ať nejsem Helena nebo Hermie (smích). Bude to náročné, dobře se tam uvést a spojit to s dohráváním tady, kde budu mít ještě Tři sestry, Komiks a Zabijáka Joe.

Co bys vzkázala ostravským divákům, kteří tě budou jistě postrádat?

Že to tady bylo skvělé, a že mě strašně bavilo pro ně hrát. A že děkuju, že chodí do divadla. A taky, že mě měli rádi, a že mi přejí, ať se mi daří.

A co bys vzkázala Aréně?

Že ji miluju a nikdy nezapomenu na to, co pro mě udělala.

Protože naše životy jsou jen cákance vody na kameni.

Pak já jsem ten kámen a oni mě poznamenali.

Takže si dejte pozor, protože já jsem je milovala.

A oni mě poznamenali.

/Pro i-DN upravila kaczk/

• Autor: Alice Taussiková
• Publikováno: 13. ledna 2019

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Zuzana Truplová: Aréna ze mě udělala herečku

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ