Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 411)
Je to velká vzácnost, když se v divadle nehraje. To pak pan principál vyhlásí sanitární den a jeviště ovládnou technici. Uklízejí, opravují, čistí, smýčí, přebírají kostýmy, někdy dovádějí a někdy přímo blbnou.
V lastuře minimalistické Malé scény Divadla Radost rozehrál režisér Michal Sopuch pohádkový svět osobitého vypravěče a malíře Aloise Mikulky do podoby bláznivé crazy comedy.
Příběh vyprávěnky je prostý. Dělníci jeviště – garderobiérka, kulisák a uklízečka – k velkému překvapení zjistí, že ač se nemá hrát, v hledišti sedí diváci… Nu, a když jsou v divadle diváci, tak to dá rozum, že se hrát musí…
Garderobiérka (Kateřina Höferová) věrna heslu – co divadelní technik, to divadelník, a co divadelník, to komediant – oživí loutku zvanou Dívčinka a začne pro ni smýšlet příběh o hledání cesty za životním štěstím a nalezení ženicha, krásného prince. Kulisák (Vilém Čapek) ze štaflí postaví dům, z žehlicího prkna zhotoví lávku přes potok, z kastrůlků sestaví varnou sestavu a vaří v ní hrachovou polévku. Stále něco zatlouká kladivem. Oblékne si šat strakatého poustevníka, zdobeného rozsochatě dlouhatánskými vousisky a tvrdí, že je Loktibrada. Vypadá jako černokněžník. Když spí, tak chrápe a lezou po něm slimáci. Je s ním legrace. Do dění zasáhne i kudrnatá, zle se tvářící uklízečka v odporně růžovém tričku s povislými ňadry (Dalibor Dufek). Stane se klaunem, co tvrdí muziku.
Tři herci hrají, zpívají, hravostí a komediantstvím poutají pozornost dětí i dospělých diváků. Vytvářejí v hledišti radostnou náladu.
Písničky pohádky jsou svižné, jejich texty mají naivitu improvizací kulisáků. Enyky, benyky / já nemám fenyky / já nemám fenyky / raz dva tři… V pohádkovém balábile ožívají plyšoví slimáci, z ušatého vejce se vyklube ptáček pro štěstí, zlá macecha se potopí do vodních tenat z igelitové fólie a zlatá cihla mámí mamonáře bohatstvím. Z dlaní aktérů se na hlavu loutky Dívčinky sypou zlatavé papírky… Dívčinka lesku pozlátek odolá, najde prince a hubičkou z lásky pohádkovou taškařici uzavře.
Režisér Michal Sopuch stvořil skrovnými prostředky milé představení. Opřel se o herectví zkušených, komediálně disponovaných herců souboru, hrajících s chutí a vervou. Pro scénář Vlasty Špicnerové našel jednoduchý, na fantazii bohatý divadelní klíč. Ku pomoci mu byla prostá výprava Kataríny Kováčikové.
Principál Radosti, ředitel Vlastimil Peška má zajisté důvod k radosti. Radost budou mít i ti, kteří se na Loktibradu přijdou do Radosti podívat. Zářijovou premiéru si s diváky vychutnal i slavící sedmdesátník, věhlasný recenzent J. P. Kříž.
Brno – Komín, 19. 9. 2018
Divadlo Radost, Brno – Alois Mikulka, Vlasta Špicnerová: Loktibrada aneb Když se nehraje. Režie: Michal Sopuch, výprava: Katarína Kováčiková, dramaturgická spolupráce: Eva Janěková, hudba: Ondřej Biravský. Hrají: Kateřina Höferová, Vilém Čapek, Dalibor Dufek. Inspice a jevištní technika: Petr Oplt Výpravu vyrobili: Silvie Jelínková, Alena Křížová, Adél Stránská, Sylva Šedová, Ivana Škarabelová, Dana Veselá, Radek Dubina, Zdeněk Grolich pod vedením Zory Šebestové. Premiéra 18. 9. 2018
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 411)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Zdeněk Pololáník
Divadlo Radost
hraje s radostí a pro radost, což se souboru daří v plné míře i v této hře, o které píše a obrázky ilustruje mistr slov Jar. Tuček.
Radost číst!
28.01.2019 (17.09), Trvalý odkaz komentáře,
,