Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 416)
Příroda je milosrdná. Zbavila chodníky umrzlého sněhu a nechala kaluže odtéct do brněnských kanálů. Budova Janáčkova divadla zářila skleněnými plochami jako lampa obrovitého majáku.
Dáma sdělovala paní šatnářce: Nebudete tomu věřit, ale já zažila Dona Carlose s panem Zdeňkem Kroupou v roli španělského krále Filipa II. Árie ve třetím dějství ´Nebyla nikdy mou´ v jeho podání zněla nádherně a nezapomenutelně… A představení to tenkrát, věřte mi, bylo mimořádné. Jsem tuze zvědavá. Těším se…
Stará dáma s hedvábnou šálou zamířila do sálu. Vydal jsem se za ní. Usedl v prvé řadě. Dáma si k mému překvapení sedla vedle mne. Usmála se, nabídla mi program a omládla. Řekla: To my múzy děláváme, protože to umíme, milý pane…
Tóny milostného toužení se vznesly z orchestřiště. Rozevřela se opona. Alžběta, infantka francouzského království, oděná v nádheře stříbřitého roucha, zasněně vyhlížela do dálav… Za ní, na paravanech, je velkými písmeny napsán název zámku Fontainebleau, ve kterém má být uzavřen mír, který ukončí válku mezi Francií a Španělskem. Chór dřevorubců v dáli zpívá o bídě života. Infantka Alžběta z Valois se setkává se svým, vládci obou království dohodnutým snoubencem, španělským princem, donem Carlosem. Vzplanou k sobě velkou láskou… Královský posel však přináší zprávu, že vladař španělský, Filip II., ukončí vojenské akce za podmínky, že se infantka Alžběta stane jeho chotí… Lid toužící po míru prořezává pláty s písmeny a vstupuje do děje. Zaskočená Alžběta se podvoluje, aby pro svůj lid získala mír…
Inscenátoři zvolili verzi z roku 1886, v jazyce italském, kterou skladatel pokládal za konečnou.
Hudební nastudování Jaroslava Kyzlinka je precizní. Dobře zvolená tempa zvýrazňují pasáže lyrické a především hudební plochy dramatické. Orchestr pod jeho taktovkou hrál náročnou Verdiho partituru bravurně. Brněnská opera má – řekl bych – od nepaměti skvělý sbor. Vynikl i tentokrát.
Dominující pěvec představení, barytonista Jiří Brückler ztvárnil roli Rodriga, markýze z Posy, pěvecky i herecky skvěle. Linda Ballová, představitelka Alžběty z Valois okouzlila publikum krásným, jistým a znělým hlasem. Byla vroucně milující, hrdou i trpící královnou. Veronika Hajnová-Fialová úspěšně předvedla intrikující princeznu Eboli. Její mezzosoprán příjemné barvy hladil po duši. Zpívala znamenitě. Postavu světovládou uhranutého španělského krále Filipa II. ztělesnil Frederico Sacchi. Své roli nezůstal nic dlužen. Luciano Mastro, představitel Dona Carlose, se po poněkud rozpačitém prvním dějství, rozezpíval. Ani pak se však jeho tenor nezdál být hrdinným…
Scénografie je základem úspěšnosti inscenace. Labyrint bělostných sloupů, masivních stěn, terasy a pláně strohých síní se propadají i stoupají, rotují kol středové osy. Podtrhují neměnný běh kamennosti feudálního řádu. Pěvci v bohatě nabíraných krajkových límcích, krásné pěvkyně v korzetech a honosných krinolínách hledali v houšti bělostné architektury své chodníčky.
Chór inkvizitorů v okázalé velebnosti kněžských sutan mně přivodil mrazení v zádech. Klér byl rozhodující měrou zla španělského království. Lidé označeni za kacíře, často jen nepohodlní církvi, byli mučeni a upalováni. Krutě byl trestán také odboj vlastenců ve Flandrech.
Premiéra se stala sváteční událostí. Hudební nastudování i režie ctily Verdiho velkolepý opus. Inscenace, prozrazující dokonalé srozumění režie s dílem Verdiho, je velkým a mimořádným úspěchem Martina Glasera.
Drobně pršelo. Mab rozevřela deštník. Řekla: Obětovat osobní štěstí ve prospěch společnosti, je krédo této inscenace… Krédo, které se u nás, žel, příliš nenosí.
Ale mělo by, dodal jsem…
Jejda, to je hrůza hodin, letím na rozjezd, pravila Mab a vznesla se do oblak. To víte, múzy jsou jako vrabčáci…frnk… a není jich.
Brno – Komín, 4. 2. 2019
Národní divadlo Brno – Giuseppe Verdi: Don Carlos. Je důležitější, jak člověk osud přijímá, než to, jaký ten osud je. Autor: Giuseppe Verdi, libreto: Joseph Méry, Camille du Locle, hudební nastudování: Jaroslav Kyzlink, dirigent: Jaroslav Kyzlink, Ondrej Olos, režie: Martin Glaser, scéna: Pavel Borák, kostýmy: Markéta Sládečková, světelný design: Martin Špetlík, sbormistr: Pavel Koňárek, dramaturgie: Patricie Částková, asistent režie: Vojtěch Orenič, Natálie Gregorová. Osoby a obsazení – Filip II.: Jiří Sulženko, Federico Sacchi, Don Carlos: Luciano Mastro j. h., Philippe Do Rodrigo, Markýz z Posy: Jiří Brückler j. h., Svatopluk Sem j. h., Velký inkvizitor: Martin Gurbal‘ j. h., Ondrej Mráz j. h., Alžběta z Valois: Linda Ballová, Charlotta Larsson, Princezna Eboli: Veronika Hajnová Fialová, Michaela Šebestová, Tebaldo, páže Alžběty: Andrea Široká, Eva Štěrbová j. h., Hrabě z Lermy: Martin Pavlíček, Zdeněk Nečas, Starý mnich: David Nykl, David Szendiuch, Nebeský hlas: Daniela Straková-Šedrlová, Martina Mádlová, Královský herold: Martin Pavlíček, Zdeněk Nečas. Premiéra 2. února 2019 v Janáčkově divadle v Brně.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 416)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Zdeněk Pololáník
Je pro mne velikou radostí
číst tak jednoznačnou chválu, obdiv a uznání dokonalé inscenace opery. Je vidět, že Verdiho opery dávají stále možnost přinášet zážitek krásy a novosti i bez pomoci dnes často používané bezohlednosti a úcty ke klasickému dílu a jeho tvůrcům.
Velké uznání a dík tvůrčímu týmu!
11.02.2019 (15.17), Trvalý odkaz komentáře,
,