Jen tak cestou z divadla (No. 29)
Inscenovat Topola je krkolomná věc – s jeho imaginací, fantazií, s jeho běsy a živočišnými atavismy. Kdo jiný by to měl dělat než Mikulášek.
Děj není vlastně důležitý, ale možná by pro pochopení diváka bylo výhodné ukázat důrazněji na jednotlivé příběhy. NE příběh zjednodušit, ALE upřesnit a vypíchnout jednotlivé sounáležitosti. Nejdůležitější jsou přece emoce a z nich poskládané mosaiky časových návazností, reflexe – určité flashbacky, které pokaždé z jiného úhlu na chvíli osvítí konkrétní situace. Ty záblesky by chtěly více osvětlit.
K neporozumění zřejmě přispěla ta úžasně krásná černobílá fantazijní atmosféra, která ztěžovala identifikaci jednotlivých postav.
Ale zase to takhle byl příběh nás všech!
Nás, kteří tady žijeme, s naší minulostí, našimi vzpomínkami, našimi příběhy, našimi životopisy.
Naše téma, současné téma, lidské téma.
Všeplatné téma!!!
A tak – i když jsme po premiéře s mou přítelkyní odrážely neústupnost a odpovídaly na otázky:
Patří to do Staváku? Proč si to radši nepřečíst? Takhle tedy ne!
– tak já říkám, že o tomhle to právě je.
Tohle je jádro pudla!
Naše paměť a naše výchozí body,
Naše pocity,
Naše strachy
Naše úzkosti
Naše bojácnost
Naše primitivnost
Naše vyjímečnost
Naše slušnost
I naše grázlovství!
Z tohoto materiálu je to utkáno.
///
Národní divadlo, Praha – Jáchym Topol: Kouzelná země. Příběh země, v níž je možné úplně všechno… Dramatizace: Jan Mikulášek, Marta Ljubková, režie: Jan Mikulášek, dramaturgie: Jan Tošovský, Marta Ljubková, scéna: Marek Cpin, kostýmy: Kateřina Štefková, světelný design: Ondřej Kyncl. Světové premiéry: 14. a 15. 2. 2019.
Komentáře k článku: Jen tak cestou z divadla (No. 29)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)