Bože! Fanny a Alexandr na Vinohradech
K podzimním Soukromým rozhovorům Divadelního spolku Jedl a k Personám Divadla Na zábradlí přibyl v Praze třetí titul vycházející z filmového a literárního díla Ingmara Bergmana. Divadlo na Vinohradech uvedlo jevištní adaptaci autorova pozdního, asi nejdiváčtějšího filmu Fanny a Alexandr (1982), potažmo stejnojmenné filmové povídky. Zatímco výše zmíněné inscenace uchopují bergmanovský materiál po svém a usilují o svůj tvar a svoji interpretaci, Vinohrady nabízejí takříkajíc věrný přepis, pochopitelně v mezích možností jevištního ztvárnění, protože například ve filmu hrůzná – a klíčová! – scéna uhoření biskupovy tety Elsy je pouze slovně převyprávěna.
Režisér Pavel Khek při ztvárnění ságy o rodině Ekdahlových žijící na počátku minulého století neexperimentoval. Šel především po příběhu, což neznamená, že by jeho více než tříhodinová inscenace (včetně přestávky) byla prosta nápadů. Ale ty se projevují v jednotlivostech – třeba ve vynalézavě proměnlivé a chvílemi velkolepě působící scénografii –, nikoli v koncepci. Ta totiž, stejně jako zařazení titulu na repertoár Vinohrad, vykazuje paradoxy: k Bergmanovým nedožitým stým narozeninám, které připadly na loňský rok, Fanny a Alexandr nastudováni nejspíš nebyli. Titul zřejmě spoléhá na obecnější popularitu předlohy či alespoň základní povědomí o ní. Ovšem jen trochu soudný divák obeznámený s Bergmanovým tříhodinovým filmem (natožpak s pětihodinovou režisérskou verzí) musí na Vinohradech chvílemi dost trpět.
Vesměs je totiž „převyprávěn“ základní obsah dané situace, ale ta postrádá naléhavost Bergmanova opusu. Exemplární je dialog profesora Karla Ekdahla (Ivan Řezáč) a jeho ženy Lýdie (Antonie Talacková) v ložnici, kdy je tento nešťastník znechucen svou manželkou, její vizáží a mnohým dalším a vmetá jí do tváře strašlivé věci. V Bergmanově režii je to scéna až nesnesitelná, ztělesněné peklo letitého soužití, kdežto na Vinohradech z toho zbyla slovně drsná manželská rozmíška. Řezáčův Karel je znechucen málo a Talackové Lýdie zase pohledná až příliš vzhledem k tomu, co o ní manžel říká, takže ten působí jako žvanil, jenž si nevidí do huby.
Ale jsou tu větší personální problémy. Jeden z hybatelů dění, židovský obchodník Jacobi, je v podání Svatopluka Skopala pouhou obligátní židovskou maskou. A především: osmiletá Fanny a desetiletý Alexandr jsou obsazeni pětadvacátníky Terezou Terberovou a Viktorem Javoříkem. Terberová tahá po jevišti velkého plyšového medvěda, chodí jakoby dětsky, mluví jako holčička, pod dětskými šaty se jí dmou ňadra. Výsledek: Fanny nezřídka působí jako retardovaná bytost. Když se u Bergmana Alexandr utkává s biskupem Edvardem, který se dětem stane nevlastním otcem a trýzní je, může být jeho vzpoura logicky pouze mentální, neboť desetiletý hoch vůči sošnému muži nemá šanci. Jenže u Kheka je Alexandr mohutnější a vyšší než Edvard Daniela Bambase, ale ve formě protestů zůstává desetiletým utřinosem, jak je označován. Třeba však dodat, že inscenace svoji alogičnost ve fysis kompenzuje akcentováním Alexandrova sporu o Boha a s Bohem.
Divácké pochyby se ovšem při premiéře zdály v těžké menšině. Tři čtvrtiny zaplněného Vinohradského divadla aplaudovaly vestoje. Ale beztak: divácká pravda tohoto titulu se vyjeví až po desáté patnácté repríze, dojde-li na ni.
Autor pracuje v ČT, editor webu Artzona.cz
Divadlo na Vinohradech, Praha – Ingmar Bergman: Fanny a Alexandr. Překlad Zbyněk Černík, adaptace Jan Vedral, dramaturgie Barbora Hančilová, režie Pavel Khek, scéna Michal Syrový, hudba Vladimír Nejedlý. Premiéra 8. března 2019.
Komentáře k článku: Bože! Fanny a Alexandr na Vinohradech
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Alžběta Faltysová
Sedím na představení,
proběhl dialog profesora Karla Ekdahla a opravdu nevýslovně trpím.
Proč proboha? Film mám ráda. V představení na Vinohradech zmizelo všechno podstatné, kritické a palčivé. Délku bohužel kopírovali.
Ale nepřekvapuje mě to, Vinohrady sází už nějakou dobu na lidovost. Je to takový Bergman pro chudé duchem.
21.12.2019 (20.03), Trvalý odkaz komentáře,
,