A jaká je vaše úchylka?
Sezona 2021/2022 se v Divadle Tramtarie vyvíjela nadějně. Olomoucké scéně se především podařilo vyvážit svůj typický komerční repertoár, tvořený autorskými komediemi s jednoduchou zápletkou (například Láska, sex a internety), zdařilými adaptacemi či dramatizacemi kanonických literárních či filmových děl (například Amélie z Hejráku). Zdálo se, že zdejší inscenace se pomalu, ale jistě zbavují některých zlozvyků jako laciných peprných vtípků týkajících se partnerského soužití nebo sklonu ke stereotypnímu zobrazení ženských postav. Některé z nových počinů naopak disponovaly silnými hrdinkami, invenční narativní výstavbou a podmanivou vizualitou. Za vrchol těchto, řekla bych až nečekaných, tendencí považuji Nebezpečné známosti v režii Hany Marvanové. Tato režisérka nastudovala i první titul letošní sezony, komedii Horory z manželských ložnic, již napsal umělecký šéf Vladislav Kracík. A bohužel se zdá, že Tramtarie se opět vrací do zajetých komerčních kolejí.
Vyléčený sexuální delikvent Steve v podání Marka Zahradníčka FOTO MAREK MALŮŠEK
Režijně-dramaturgická koncepce se opět opírá o stereotypní obraz soužití mezi mužem a ženou. Hlavní téma kusu je z oblasti partnerských intimností, konkrétně jde o sexuální úchylky. Komedie stojí na příbězích čtyř párů z jednoho domu. Kromě společného bydliště je spojuje i postava souseda Steva. Tento údajně vyléčený sexuální delikvent, ztvárněný Markem Zahradníčkem, funguje jako mediátor mezi jevištěm a hledištěm, snaží se udržovat kontakt s publikem a dění místy rádoby vtipně komentuje. Že se jedná o podivína, ilustruje i jeho kostým, který se skládá z bílé dámské košile, krátkých džínových kraťasů a kotníkových kozaček. Přeci všichni víme, že sexuálně narušeného člověka poznáme už od pohledu… Na stereotypech jsou postaveny i kostýmy dalších postav: je tu byznysmen ve slušivém obleku se svou manželkou v přiléhavém kostýmku nebo naopak obyčejná dívka v batikovaném triku a džínech s přítelem v rozepnuté košili, nátělníku a volných kalhotách.
Nejen že tvůrci zlehčují problematiku sexuálního obtěžování a násilí, navíc v divácích podporují sklon ke zjednodušujícímu škatulkování. K tomu přispívá i parodické vyobrazení různých sexuálních úchylek (touha po znásilnění partnerem, hra na někoho jiného, vzrušení z pláče partnera či z jeho spánku). Každá dvojice chce okořenit svůj intimní život, ale také si touží lépe porozumět i mimo tuto oblast. Inscenace by zřejmě ráda poukázala na fakt, že soulad po fyzické stránce k partnerskému štěstí nestačí, na to však tvůrci až příliš ostentativně zvýrazňují tělesný aspekt v explicitních sexuálních scénách, které diváky stavějí do pozice voyeurů.
Marvanová vede herce k extrémní nadsázce, parodie se však míjí účinkem. Opět se tu podobně jako v jiných zdejších komediích (například Sex zadarmo nedostaneš) projevuje černobílé vidění světa s důrazem na genderové stereotypy. Dominika Hrazdílková s Petrou Konev Čihákovou přecházejí z extrému do extrému, jednou hrají dominantní, podruhé submisivní partnerku. Čihákové se ovšem nedaří tyto dva výrazové módy přesvědčivě odlišit. Ať už hraje dominu, či starostlivou ženušku, pořád pracuje se stejnou intonací, tempem i gesty. O něco lépe se daří Hrazdílkové, která obě polohy odstiňuje především výraznými změnami mimiky.
Miroslav Černý ztvárňuje figury zakřiknutých mužů, zatímco Vít Pištěcký jedince více či méně nadřazené. S přihlédnutím k jiným inscenacím musím podotknout, že oba zvládají různé herecké polohy, avšak v Hororech z manželských ložnic nedostanou příležitost. Primárně jde přeci o taškařici přímočaře útočící na bránice diváků. Dialogy navíc nevycházejí toliko z dramatických situací, jako spíše z potřeby užít co nejvíc humorných hlášek a vtipů a zároveň diváky navést k co nejjednoznačnější interpretaci. A kdyby náhodou někdo zaváhal, přijde na konci na scénu Steve, aby jim to při psaní dopisu své psychoterapeutce prozradil. Projev jeho představitele Marka Zahradníčka je však křečovitý, stejně jako Černého vystupování v obou rolích. Jediný Pištěcký nalezl přirozenou, zároveň však vtipnou polohu, protože uchopil své promluvy s lehkostí a spontánností bez zbytečného psychologizování a jeho pohyby, gesta ani hlas nepodléhaly tenzi.
Zdařilá je jednoduchá a minimalistická scéna Jana C. Löbla, jež dělí jeviště na dva plány. Pozadí tvoří dva bílé paravány, na něž jsou promítány definice sexuálních úchylek. Za nimi pak vzniká prostor pro akci záměrně skrytou, takže diváci se musí spolehnout jen na sluchový vjem, což vytváří jisté napětí. Mobiliář v popředí jeviště (skládací lehátko, psací stůl, různé dekorace) herci různě přeskupují a rychle tak mění dějiště – jednou se jedná o přepychovou ložnici v moderním stylu, podruhé o skromný, nepříliš uklizený kamrlík.
Divadlo Tramtarie bohužel opět sklouzlo k doslovnosti a humoru na hraně trapnosti. Dlouho jsem přemýšlela nad tím, jestli se Horory z manželských ložnic přece jen trochu nedotýkají dneška. Nesnaží se tvůrci diváky odpoutat od těžkostí roku 2022? Ložnice koneckonců představuje prostor, kde se člověk může ukrýt před okolním světem… Váhám. Pak si ale vzpomenu na zjednodušující režijně-dramaturgickou koncepciss a především scénář zakládající si na plochém humoru a stereotypech. Odpočinek je to poslední, co mi vytane na mysli. Především jsem zažila horor z diváckých řad…
///
Divadlo Tramtarie, Olomouc – Vladislav Kracík: Horory z manželských ložnic. Režie Hana Marvanová, dramaturgie Vladislav Kracík, výprava Jan C. Löbl, hudba Martin Peřina, choreografie Eliška Holčapková. Premiéra 11. října 2022 (psáno z reprízy 17. října).
Komentáře k článku: A jaká je vaše úchylka?
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
