A kdo nás odveze domů???
Pospěšme milovat své blízké, neboť tak rychle odcházejí
Kamkoli přišla, bylo jí plno. A byla to radost. Nejenom že to v hlavně a v paměti měla srovnané a nemusela půl hodiny čekat, až ji hlava vydá, co po ní chce. Nejen, že věděla všechna možná fakta. Určovalo ji také čisté, nezáludné myšlení a naprostá otevřenost srdce. K tomu patřila hora lásky. Dvě hory statečnosti. Zájem o druhé. Skutečný. Majku zajímalo, co se děje s člověkem, se kterým si vypráví. To nebyly nějaké plky. To byla snaha vyznat se v bolestech svých i toho druhého. A přitom výbuchy smíchu.
Být s ní byly básně plné soucítění, pochopení a cudné úcty k druhému. Kritik a kamarád. Říkala nám, kdo jsme. Zaníceně, trpělivě a nekonečně s námi přemýšlela o inscenacích a o lidech, co je vytvářejí.
Majka bude chybět. Budeme se cítit jako ta holčička, co seděla s babičkou na balkoně divadla, jejího tatínka na jevišti připravili o život a ona na celé divadlo z toho balkonu zoufale zavolala: A kdo nás odveze domů???
Majka odešla tu neděli, co jsme se, učitelé DAMU, sjížděli na týden do Poněšic. Odlehčený týden. Bezstarostný. Člověk je tam přichystaný jinak vnímat druhé, protože nemusí nic. Je to místečko jako koutek odkudsi z dětství. A tam jsme museli přijmout zprávu, že Ty už tam nepřijedeš. Nikdy.
A tak jsme v pátek 17. července nebyli v Husovce, blízko školy, u sv. Jiljí, ale v Poněšicích na terase, odkud je vidět záhyb Vltavy a kde se u prostorného stolu vždy buď vedly řeči, nebo přímo seminář, pokud jsi byla přítomna Ty, profesor Císař, scénograf Dušek a tak podobně. Nahlas jsme přečetli článek z Lidovek od paní Machalické Za Majkou Bokovou, podrobili ho kritice a další celou hodinu jsme v myslích byli s Tebou u sv. Jiljí. Proplakanou hodinu. Nechyběl však ani smích. Ale všichni říkali, že by se ti to líbilo.
Dobrou noc, Majko!
Michaela Bendová, pedagožka hlasové a mluvní výchovy KALD DAMU v Praze
///
Více na i-DN:
Komentáře k článku: A kdo nás odveze domů???
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)