Divadelní noviny > Názory – Glosy
A proč ne nadace?
Na Katedru produkce DAMU se jaksi „pod rukou“ dostal návrh zákona o veřejných kulturních institucích (VKI) ve znění adjustovaném před projednáním v tripartitě. Podrobili jsme text v paragrafovaném znění analýze a vzpomněli si přitom na základní zásady, o které se měla nová zákonná úprava opírat:
- – autonomie umělecká i ekonomická,
- – odstínění divadla od zřizovatele (zakladatele),
- – ekonomické rozvolnění,
- – přechod ze systému platů do systému mezd,
- – divadlem samostatně stanovená organizační struktura,
- – vyjasnění majetkových poměrů,
- – možnost vícezdrojového financování,
- – fixace subvencí na dobu delší než jeden rok,
- – možnost založení VKI širokou drúzou právnických osob atd.
Prokousat se 52 paragrafy návrhu zákona není jednoduché ani pro ekonoma, ani pro právníka. Vznikl právní mastodont, který souzní s celkovým stavem legislativy v ČR, v níž je právem výslovně upravena každá maličkost. Někteří kolegové tomu říkají právní hypertrofie – když se změní reálné okolnosti, musí být změněn, respektive novelizován celý zákon, a to známou složitou parlamentní cestou. Snad i proto dřímají ve sklepeních parlamentu a vlády stovky legislativních návrhů, které dávno předběhla realita a potřebují změnu. Svět kolem nás je prostě rychlejší než právní úprava.
Nejenom my jsme předpokládali, že zákon o VKI upraví v několika paragrafech kruciální body ve smyslu shora uvedených zásad a v ostatním odkáže na obecnou právní úpravu, respektive na podobu nějaké neziskové právnické osoby, popsané v občanském zákoníku. To se však nestalo a pouze v úvodu je konstatováno, že VKI je ústavem, což je ve vztahu k obsahu návrhu zákona o VKI výkladově více než nedostačující. Navíc zvláštně formulovaný odkaz na ústav je smělou právní konstrukcí, protože v občanském zákoníku se píše, že příslušná ustanovení o ústavu se „doplňují“ ustanoveními o nadacích.
Jednoduše řečeno, návrh předmětného zákona je legislativně „fixován“ a až na výjimky je dosti těžké se od něj odchýlit.
Jádro problému podle nás spočívá ve střetu dispozitivních a kogentních ustanovení. Občanský zákoník v § 1 odst. 2 uvádí, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat vzájemná práva a povinnosti odchylně od zákona. Jednoduše řečeno to v případě nadace – až na minimum kogentních ustanovení – jde, u VKI to prostě ve většině případů nejde.
Chtěli bychom vidět divadelního ředitele a v neposlední řadě zakladatele (zřizovatele) divadla, který by byl ochoten jít do transformace příspěvkové organizace na VKI s tím, že se bude muset vypořádat s pořádnou právně ekonomickou porcí a prodrat se mnohovýkladovou právní šlamastykou. Zákon o VKI tak má nakročeno, aby se stal obsolentní právní normou, která bude trčet ve vzduchoprázdnu a žádná příspěvková organizace se jí nezhostí.
Jak dále?
Asi nejoptimálnější je vrátit se k právní formě nadace a vše specifické pro konkrétní divadlo pojednat v rámci dispozitivních ustanovení, tedy jinak, než je ohledně nadace napsáno v občanském zákoníku. Nevzniklo by tak žádné právní „zapouzdření“ v podobě zákona o VKI. Kromě jiného by v právních dokumentech nadace mohla být vyjádřena specifika toho kterého divadla, protože není divadlo jako divadlo. A hlavně by ústrojenství divadel nebylo obligatorně fixováno olbřímím a složitým zákonem, že.
Ne nadarmo mnohá divadla na západ od ČR provozují svou činnost s použitím institutu nadace. Namátkou lze uvést Berlín nebo Londýn.
Je nám jasné, že shora uvedené mělo být prodiskutováno dřív, než se začala vytvářet konkrétní podoba předmětného zákona. Dávat věcné připomínky k obsahu návrhu zákona v podobě tak rozsáhlého komplikovaného legislativního textu je však poměrně složitá věc, protože by se každé ustanovení muselo poměřovat se zásadami uvedenými na začátku tohoto textu, což by s sebou přineslo „rozbourání“ celé konstrukce návrhu.
Alespoň tedy jedna věcná připomínka za všechny ostatní. Návrh zákona stanovuje, že VKI může založit pouze Česká republika nebo územní samosprávný celek. Návrh zákona tak zjevně směřuje k petrifikované síti divadel v podobě příspěvkových organizací, kdy se municipalita, jež je v současnosti jejich zřizovatelem, stane zakladatelem VKI. Ostatní divadla, ať už v jakékoli formě, jsou de facto vynechána, a pokud nepřesvědčí samosprávný celek, aby je „založil“, nemají šanci se VKI stát.
V Praze dne 23. května 2023
doc. MgA. Bohumil Nekolný,
prof. JUDr. Jiří Srstka,
MgA. David Mírek,
vedoucí Katedry produkce DAMU
Komentáře k článku: A proč ne nadace?
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
