Divadelní noviny > Festivaly Zahraničí
A znovu v Avignonu (No. 3)
Festival se chýlí ke konci, ale mumraj v ulicích města neutichá. Teplota šplhá přes čtyřicítku a davy přesto neřídnou, i když někteří festivaloví účastníci již pomalu balí. Zbývá mi ještě podělit se s vámi o několik posledních festivalových postřehů.
OFF je tradičně monstrózním podnikem s více než patnácti sty představeními, ve kterých účinkuje na šest tisíc (sic!) herců. Vybrat si z tak pestré nabídky je často otázka náhody, mně to spíše připomíná loterii. Viděla jsem slabší, průměrná, ale i výtečná představení. Na předním místě bych uvedla hru Monsieur chasse (Pán loví!) od slovutného francouzského dramatika Georgese Feydeaua v provedení Compagnie Les joyeux de la couronne. Na miniaturním jevišťátku dokázali tuto francouzskou komediální konverzační klasiku dotáhnout k naprosté dokonalosti. Špičkoví herci, dokonalá režie, živý doprovod písní a kupletů. Mimořádně výtečné a zábavné. Jak je zvykem u dobrého francouzského divadla, i zde byla samozřejmostí precizní výslovnost, kontakt s diváky, nápaditá režie a skvělí herci, kteří jsou zároveň vynikajícími zpěváky.
Z hodně jiného žánru bylo mimořádné akrobatické představení Ah, com´è bello l´Uomo v provedení italské skupiny Compagnie Zenhir. Tři aktéři v akrobatickém reji propletených těl, v krkolomných kouscích na volném žebříku i kladce předvedli dechberoucí podívanou, vtipně oživenou ironickým pohledem na moderní technologie.
Další produkcí, o které se musím zmínit, bylo úžasné představení inspirované hudbou a tanci Středozemí L´Ambition d´être tendre (autoři: Christophe Garcia, Benjamin Melia) v provedení trojice tanečníků spolu s dvěma hudebníky, kteří je doprovázeli na různé píšťaly, buben a nakonec na dudy (Compagnie le Parenthèse/ Christophe Garcia).
///
Ještě se vrátím k festivalu IN. I ten se rozrostl tak, že naprosto není v silách jednoho diváka celý program zvládnout. Téměř čtyřicítka produkcí, mnoho doprovodných akcí, výstav, tiskových konferencí, besed s tvůrci i koncertů. A k tomu jsou některá představení mimo zdi Avignonu – na předměstích, ve Villeneuve či Vedène. Vybírám z těch, která jsem letos viděla, to, které mne nejvíce zaujalo, a to, které bylo nejpompéznější.
Jednou z nejlepších a v mnoha ohledech z nejzajímavějších inscenací byla taneční a herecká freska Sous d´autres cieux, variace na Virgiliův epos Aeneis. Autory textu jsou dramaturg Kevin Kiss a režisérka Maëlle Poésy, která je též choreografkou inscenace. Hra se dívá na dobytí Tróje nikoliv očima vítězů, ale poražených, kteří jsou nuceni se vydat do exilu. V různých historických údobích tito poražení prchají nejenom z Tróje, ale i z Naxu a Kartága. Formálně i obsahově působivé představení vyvrcholilo skupinovými tanečními scénami zobrazujícími boj s živly.
Vysoce očekávanou produkcí festivalu byla čínská. Číńané přijeli letos na festival IN poprvé a abych tak řekla, nechali se vidět. Hru La maison de thé (Čajovna) podle románu Lao She (1899 – 1966), významného čínského spisovatele, adaptoval a režíroval Meng Jinghui, který byl též autorem scény. Číňané přivezli do Avignonu v několika lodních kontejnerech mnohatunovou scénu tvořenou obrovitým kolem (9m průměr) umístěném v kovovém ložisku a obklopeném propletencem z kovových trubek a plošin vyplňujících celé jeviště odzdola nahoru. Uprostřed onoho kola byl čtverec, který je vyplňoval.
Ještě před rozhrnutím opony mě nepříjemně zaskočil jakýsi Číňan, který si, oblečen v triku s rudou hvězdou, ruční kamerou bezostyšně filmoval všechny diváky řadu po řadě. Když byl se všemi hotov, kamsi telefonoval. Následně se v hledišti zšeřilo a představení začalo… V úvodní scéně dramatu posedávala na výše popsané konstrukci asi dvacítka herců, která na přeskáčku hulákala (jiným slovem to nelze nazvat) na ohromené diváky stížnosti na to, jak se mají zle a jak je jejich život bídný. Celé mi to připomnělo televizní šoty z oslav v KLDR, ale to jistě byla čistě náhodná asociace… Ve fiktivní čajovně se neustále řešily spory o peníze a v pozadí se odehrávaly války, revoluce, dějinné zvraty. V posledním dějství tříhodinové podívané se obrovité kolo začalo pomalu otáčet i s jedním hercem a stolky se židlemi. Herec umně přeskakoval a balancoval na stěnách obřího čtverce vyplňujícího točící se kruh. Nábytek padal z výše a rozbíjel se na cimpr campr, herec řval text, stále hlasitěji dunělo techno. Nakonec na předscénu vpadl mladý raper a s radostným zpěvem tříhodinovou produkci dotáhl do finále. Přiznám se, že děj byl pro mne dosti zmatený a že jsem naprosto nepochopila, co tuny kovu, pompa, rámus, hlučná hudba a křik herců mají společného s pitím čaje…
Avignonský festival končí, nastává čas zhodnocení. Na to ovšem mých několik postřehů nestačí; přesto doufám, že jsem dokázala nastínit alespoň atmosféru festivalu a zmínit se o tom nejzajímavějším, co jsem viděla.
Au revoir, Avignon 2019!
///
Více o Avignonském festivalu na i-DN:
…
Komentáře k článku: A znovu v Avignonu (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Martina Mašlárová
Len faktická poznámka,
Maëlle Poésy je režisérka.
05.08.2019 (19.54), , Trvalý odkaz komentáře,
DN
Opraveno.
Děkujeme za upozornění a p.t. čtenářům se omlouváme. Maëlle Poésy je spoluautorkou adaptace, režisérkou a choreografkou inscenace, Kevin Keiss Virgiliovy texty přeložil, je dramaturgem inscenace a – s Maëlle Poésy – i spoluautorem adaptace. Autorem scény je Damien Caille-Perret.
05.08.2019 (20.15), , Trvalý odkaz komentáře,