Revizor razantní, drastický – a současný
Ve svých inscenacích David Drábek nikdy nezapomíná, že je též autorem. I Gogolovu klasickou komedii Revizor upravil pro Městská divadla pražská po svém. Je to úprava místy radikální, jež jádro starého příběhu zesoučasňuje a obaluje ornamenty, které jsou – v různých variacích – už léta vlastní režisérovu stylu.
David Drábek většinu obrazů Revizora tvrdě zgagoval… FOTO PATRIK BORECKÝ
Jen namátkou: statkář Bobčinskij změnil pohlaví i profesi a stal se občankou Bobčinskou (Evellyn Pacoláková), jež s Osipem (Radim Kalvoda) a Chlestakovem prchne z města. Poštmistr Špekin (Oldřich Vízner) není pouhým korupčníkem a obejdou, je i jakýmsi mytologickým poslem špatných zpráv, v závěru inscenace dokonce s čertovskými rohy a ocasem. A Chlestakov například chvilku sedí na lavici s černochem Hannibalem (Maxim Mededa) – evidentní přelud, který ostatní postavy nevidí. Je to patrně aluze na údajného Puškinova afrického předka a byl to přece právě Puškin, který Gogolovi věnoval námět pro tuto komedii. A může být, že je to i skrytý režisérův záměr poukázat na současnou migrační krizi.
Celková aktualizace je tu vůbec zřejmá. Inscenace je dobovými kostýmy a prostředím ukotvena v ruském l9. století, nějaký ten extravagantní jakutský (?) či kalmycký (?) oblek je ovšem asi jen výrazem režisérovy záliby v bizarnůstkách. Drábek totiž vypovídá spíš o soudobém autoritářství, pletichách a korupci než o jejich historii. Nikdy to sice není explicitně řečeno ani ukazováno, ale latentní podobnosti minulé a dnešní ruské arogance, agresivity a zároveň pokrytecké podlézavosti si nelze nepovšimnout. Je to svět autoritářství, nepůvodnosti a zdání, svět z papírmaše, jako ty papundeklové kulisy břízek a rybničního břehu na jevišti, po němž herci přenášejí papírová obludná zvířata.
David Drábek většinu obrazů tvrdě zgagoval, inscenuje je drasticky a v prudkém tempu, občas jsem měl dojem, že sleduji sitcom. Ale jsou tu i okamžiky ztišení a jisté melancholie a smutku. A svíčka zapálená na začátku a sfouknutá na konci představení jako by naznačovala hořkost smíchu, který režisér jinak servíruje s tak zdůrazňovanou satirickou razancí.
Revizor v divadle ABC není čistá činohra. Střídá žánry a vybrané situace násobí choreograficky vynalézavá muzikálová čísla. Téměř bychom mohli mluvit o hře se zpěvy a hudba tu je tak „autenticky“ ruská, že se zdráháme uvěřit, že ji složil český skladatel. To míním jako chválu, nikoli jako výtku z opisování.
Ve zpěvu jsou doma především Václav Kopta (Hejtman) a Pavla Tomicová (Anna Andrejevna), kteří jsou spolu s Tomášem Havlínkem (Chlestakov) hereckými oporami inscenace. Koptův Hejtman je přesvědčivý typ už fyziognomií pyknika, chová se vztekle, nabubřele a najednou je to hromádka neštěstí, když jeho ambice krachnou. Tomicové hejtmanka Anna je jednou matrona ne nepodobná matrjošce, podruhé poživačná svůdnice a domahačná intrikánka a potřetí zlomená bytost, které je vám líto – a ve všech těchto pozicích se herečka pohybuje s lehkostí a jakoby s odpudivým půvabem, že z ní nespustíte oči. A Havlínkův Chlestakov? Nejprve nejistý zhroucený mladíček, zkrachovalý bonviván a posléze chytrý manipulátor, jehož sebevědomí vyroste do oblak. Havlínek ho figuruje nenásilně, jemně, i nechutnou opileckou scénu nabídne na hraně, která jen mírně překračuje meze dobrého vkusu.
Při premiéře jsme se hodně smáli. Jestli pouze jevištním postavám nebo také sami sobě – jak si přál N. V. Gogol –, to si musí vyříkat každý sám se sebou.
Městská divadla pražská (ABC) – N. V. Gogol: Revizor. Překlad Zdeněk Mahler, režie a úprava David Drábek, dramaturgie Markéta Bidlasová, hudba Darek Král, texty písní Tomáš Belko, scéna Marek Zákostelecký, kostýmy Alexandra Grusková. Premiéra 27. dubna 2019.
Komentáře k článku: Revizor razantní, drastický – a současný
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
