Abyste mohli žít, musíte vyjít ven!

Mamas & Papas je novým českým filmem, který vstoupil do českých kin s velkými očekáváními a uměleckými ambicemi. Jeho režisérka Alice Nellis by už mohla mít v občance uvedeno, že je zapisovatelkou partnerských dramat a lidského intimního živočichopisu. Že umí mluvit o všech těch našich manželkách, milenkách, kamarádkách, o láskách i rozchodech, strastech soužití i neporozumění, kolem nichž staví své filmy.

Poznáte to podle „salónních“ scén, kde se manželé v pyžamu trápí v koupelně, zažívají nekonečné zámlky u poledních špaget a řeší, co vlastně v životě stihli všechno zkazit.

S pomocí (především divadelních) herců inscenuje režisérka detaily malých všedních tragédií i groteskních trapností, odpozorovaných z běžného života, jako by šlo tak trochu o rodinný seriál. V případě filmu Mamas & Papas si vybrala hned čtyři partnerské příběhy, které vyprávějí o tom, jak „mít či nemít“ děti. Jaký je rodičovství úděl, jak se v moderní civilizaci vyrovnáváme s biologickým poutem k mláděti a pokračovateli našeho života.

Jednotlivé části této rodičovské bilance nedostávají stejně prostoru, zato se „tak nějak osudově“ propojují.

Filipovi a Zuzaně Dolanským (hrají je skuteční manželé a zároveň herci Filip a Zuzana Čapkovi) se nedaří mít potomka, což vyvolá v netrpělivé „třicítce“ poplašenou mateřskou hysterii. Naopak Filipův bratr Michal (hraje jej skutečný bratr Filipa Čapky Michal) čeká s Pavlínou (Klára Issová) neplánované dítě. Jenže ta si jej chce nechat vzít, neboť Michala asi nemiluje. Těhotná je také imigrantka Ela (Natalia Volkova), která si už nemůže další přírůstek dovolit kvůli své ekonomické situaci – a proto se rozhodne s manželem Antonem (Ivan Shvedoff) nechat je po porodu adoptovat. Nejvíce prostoru dostává nejnáročnější linie filmu, jíž je trauma doktorky Ireny (Zuzana Bydžovská), která přišla při tragické nehodě autobusu o dceru. Sama specialistkou na poruchy plodnosti i pomalé spermie odjíždí od manžela za kamarádkou – velvyslankyní (Zuzana Kronerová) kamsi do Tunisu, kde se oddává středomořské agónii nalomeného, v podstatě zastaveného života.

Film rámuje scéna z akvária, ve kterém sem a tam plavou rybičky. Něco z této etologické, umělé optiky je však podstatou samotného stylu vyprávění Alice Nellis. Člověk se neubrání dojmu, že se zvrácenou zvědavostí pozoruje čtyři rybičky – samice. Režisérce se sice podařilo vkusně zvládnout trauma ztráty dcery, které je prosté hysterických výbuchů, ale plné bolesti, kterou umí Bydžovská zahrát. Docela dobře dopadla i manželská trapnost marně plodícího páru. Lze uvěřit i tomu, že se taková žena bude bát třeba orálního sexu poté, co si vyčistila zuby, jen aby fluorem nenarušila manželovu plodící schopnost. Co ale s tím?

Autoři mísí banalitu s tajemstvím života, ale dohromady to nefunguje. Místo soucitu a meditace hraje dojemná hudba, hovory o životě nahrazují typické filmové „hlášky“ o pomalých spermiích a opilecké zámlky v baru. Jde vlastně o exemplární příklady ze školní přípravky rodičovství, kdy jeden příběh popírá druhý. Ten Irenin převáží, zatímco Pavlínin skončí do ztracena – ve střižně to musel být chaos. Postpubertální herečka jde totiž na potrat, neboť má zatím celý život před sebou, plno snů, hraje v divadle a právě se zabouchla do režiséra. Avšak vůbec netušíme, co se s její psychikou stalo potom. Alespoň za snahu by se měl ocenit příběh ruského či ukrajinského páru z Intersparu, neboť neskončil pouhou karikaturou, již si z imigrantů u nás vesměs děláme.

Snímek údajně postrádal pevný scénář. Režisérka se pokoušela rozehrávat situace tak, aby si uchovaly svěžest a spontaneitu. Jenže vznikly nesourodé výjevy, jakési perličky rozházené při cestě. Zdá se, že námětu by se měl chopit spíše někdo, kdo by jej inscenoval na divadle.

Nellis pracuje s herci, jako by byli v teráriu, nedovede je natočit v reálném, živém prostředí. Film se vůbec nespojuje s dnešní dobou, atmosférou českého města. Neustále se pohybujeme v jakémsi křečovitém vzduchoprázdnu – tak trochu všude a nikde. Kulisy jsou umělé a uhlazené, jakoby vycucané z prstu. Je to vlastně dílo, ve kterém je vše napůl. Je napůl legrační a napůl upřímné, napůl pravdivé a napůl nepravdivé, jako kdybyste nesli živou i mrtvou vodu. Připomíná atmosféru dávných televizních bakalářských inscenací, kde uznávaní herci hráli příběhy, které „psal sám život“. Našly se tam zajímavé postřehy, ale člověk se nemohl zbavit dojmu, že to je pouhá skleníková hra na život.

Skleník má ale jednu výhodu. Abyste mohli žít, musíte jednou vyjít ven!

Mamas & Papas, ČR (2010), 110 min. Režie: Alice Nellis. Hrají: Zuzana Bydžovská, Petr Franěk, Filip Čapka, Zuzana Čapková, Natalia Volkova, Ivan Shvedoff, Michal Čapka, Martha Issová, Zuzana Kronerová, Linda Sacharová, Václav Jiráček