Adam Svozil: Fascinuje mě téma proměny člověka v čase
Končíte studium na DAMU a za svoji absolventskou režii hry Dennise Kellyho Rituální vražda Gorge Mastromase jste získal Cenu Marka Ravenhilla, která se uděluje za nejlepší inscenaci současné hry. Měl jste na sedmdesát konkurentů. Víte, co porotu na vaší práci zaujalo?
To nevím. Setkáváme se s vesměs kladnými reakcemi, avšak většinou není příliš jasné, co konkrétně se lidem (v tomto případě porotě) líbilo. Možná souhra a výkony hereckého družstva/půvabná výprava/hra samotná? Nakonec to zřejmě bude spojení všech těchto složek.
Kellyho hra sleduje cestu jednoho „obyčejného“ muže na vrchol a to, jak se postupně mění jeho osobnost. Je to podle vás typický příběh dneška? Co vás na tom textu přitahuje?
Téma proměny (jednotlivce/skupiny) v čase a paradoxy, které jsou zvýrazněné jevištní konfrontací často protilehlých pozic, v nichž se člověk v průběhu života ocitá, mě nepřestávají fascinovat. Hra ovšem není jen o abstraktním plynutí času, nýbrž o konkrétní socioekonomické formaci – ne náhodou se příběh začíná odvíjet v sedmdesátých letech 20. století. Doufám, že divák tak trochu cítí, k jakým společenským silám (spolu s Dennisem) odkazujeme, přestože v tom záměrně nejsme příliš návodní.
Inscenaci jste režíroval ve dvojici s Kristýnou Kosovou, s kterou jste pracoval i na dalších inscenacích na DAMU i ve Studiu Hrdinů. Jak ten váš tandem vlastně vznikl a co vám tato práce ve dvojici přináší?
V průběhu studií jsme si uvědomili, že naše vnímání funkce a možností divadla se do značné míry překrývají, máme společný jazyk ovlivněný dlouhodobým pobytem ve videopůjčovnách devadesátých let, podobné estetické cítění. Navíc se domnívám, že nám oběma vyhovuje spíše dialogická práce na textu/inscenaci než osamělé kutání tvaru.
Letos ukončíte studium na DAMU, už máte jasno, kam zamíříte po prázdninách? Jaký typ divadla vás láká?
Zamíříme opět do Disku, kde se s nastupujícím diskovým ročníkem nad stále vznikajícím textem Báry Hančilové zamyslíme, jak se to dnes vlastně má s láskou a kamarádstvím.
Sbíráte teď zkušenosti na univerzitě v Giessenu. Proč právě tam a jaké znalosti si tam doplňujete? Jaké to je – ve srovnání s pražskou DAMU?
V Giessenu si tříbím především teoretické zázemí, performativní žargon a zkoumám oblasti trochu vzdálenější od divadla. Kromě lehkosti, s níž se místní studenti pouštějí do často crazy projektů (a jsou otevřeni jejich divácké recepci) mi imponuje úroveň studentské samosprávy a míra zapojení studentů do rozhodování ohledně směřování jejich studia, stejně jako transparentnost evaluačních procesů. V lecčem mi to připomíná systém, jaký v posledních letech využívají na katedře alternativního a loutkového divadla při hodnocení klauzur.
Jakou inscenaci aktuálně chystáte, jakým textem se zabýváte?
Momentálně nejvíc přemýšlíme nad tím Diskem, myslím, že ty další se zatím nesmí říkat.
Komentáře k článku: Adam Svozil: Fascinuje mě téma proměny člověka v čase
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
