Adéla Kajn odpovídá Varyšovi (No. 3)

Milý Vojtěchu,

pořád se můžeš setkat s názorem, že něco je pouhá forma. Ano, jenomže divadlo je přece formální k uzoufání! Lidé – navlečení do bizarních kostýmů, nalíčení do neobvyklých barev a na zcela nereálné scéně – si navíc třeba zpívají nebo mluví ve verších. A jiní zas vyšňoření sedí v publiku a zírají na ně, přičemž ani nedutají. Už tahle výchozí situace přece jaksi deklaruje to, že nepůjde o něco normálního, neformálního, bez pravidel… A pak je těžké se divit umělcům, že si s tím hrají, vysmívají se tomu, nebo to pojímají jako záminku k vysoké artistní hře.

Navíc se nedomnívám, že formalismus znemožňuje výpověď, naopak ji může komplikovat. Ono je to totiž leckdy tak banální… I když daleko radši si dopřeju formálně precizní podívanou bez výpovědi než výpověď bez formy. Vypovídat se přece taky musí umět. Policisté by mohli vyprávět….

Tvá Adéla

P.S. Petrželková má pravdu.