Adéla Kajn odpovídá Varyšovi (No. 5)
Milý Vojtěchu,
jsou mezi námi stále lidé, kteří pokládají divadlo, nebo dokonce operu (operetu!!!) za něco seriózního, tím spíše pak kritiku. Dialog s těmito smutnými apoštoly vážnosti samozřejmě lze vést, ale mnoho smyslu to nemívá. Shodou náhod tito lidé tvoří většinu mezi tzv. divadelní odbornou veřejností a k ještě větší smůle mezi diváky. (Což je mimochodem důvod, proč spousta lidí do divadla nechodí – ne že by neměli rádi divadlo, ale nemají rádi tohle divadlo, co se pod knutou měšťanů, konzervativců a bdíčů nad patřičností všude hraje.) V dějinách velkých divadel, mezi něž patří především ta, co mají v názvu „městské“ nebo „národní“, jsou obvykle krátké průrvy nadšení a spontánní tvorby, když se nějakou škvírou v kontinuu prodere pár odvážlivců, co mají zrovna dost energie a nápadů. Zanedlouho pak past sklapne a vše jede ve starých kolejích. Ovšem to, že zážitek z poloprázdného sálu (čím větší a čím prázdnější, tím lepší) je k nezaplacení, víme o oba. Ale vysvětluj to někomu…
Čili sbohem,
Adéla
Komentáře k článku: Adéla Kajn odpovídá Varyšovi (No. 5)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Kateřina Jírová
Dovolím si vstoupit do Vaší korespondence. Nedomnívám se, že by většina odborné veřejnosti patřila k měšťanům a konzervativcům a „bdíčům nad patřičností“ (pozoruhodný obrat). Většina diváků a zřizovatelů však k měšťanům, konzervativcům a „bdíčům nad patřičností“ patří. Proto také chodí do měšťanských divadel, kde se hrají veselé řachandy a vůbec se tam lidé především pobaví. Proto také tato divadla mají plno. Diváci, kteří nemají rádi tohle divadlo, si mohou vybrat z přepestré nabídky „alternativního divadla“, tam se většinou dají získat vstupenky ještě chvilku po ohlášeném začátku představení, netřeba posílat příbuzné měsíc předem do fronty.
30.12.2010 (13.25), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Adélo,
mně se Vaše dopisování a diskutování s VV moc líbilo a byl bych rád, kdybyste do DN psala více a častěji. Třeba reportáže z Berlína. I tento Váš závěrečný list je psaný s espritem a vtipným nadhledem. Dovolím si však s Vámi v jedné tezi nesouhlasit. Myslím, že právě dialog se „smutnými apoštoly vážnosti“, tedy s těmi, kteří daný obor berou a vnímají vážně/seriózně, smysl má, neb je o čem diskutovat a existují aparáty pro argumentaci. Navíc oni „seriózní“ pánové a dámy často pro humor smysl mají a do dialogu jej zapojují. Naopak s apoštoly humoru a nevážna vést dialog smysl většinou nemá, neb je velmi snadné nasadit si šaškovskou čepici a samo téma svést do nesmyslna. Nebo si myslíte, že kritika – nebo dokonce sám život – jsou především hrou a vyhrává ten, kdo si hraje/zahrává nejvíc?
31.12.2010 (1.02), , Trvalý odkaz komentáře,