Adéla povečeřela v Plzni
Na českých scénách se polehoučku objevuje produkční princip, který v osmdesátých letech minulého století spoludefinoval takzvaný „muzikál superlativů“: zjednodušeně řečeno, muzikály se v různých divadlech uváděly prakticky v identické režijní a vizuální koncepci. Jedním z takových případů je i projekt tvůrčího tandemu Ondřej Brousek a Radek Balaš Adéla ještě nevečeřela. Po světové premiéře ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti a brzkém uvedení v pražském Divadle Broadway (obé 2008, pražská verze měla mírně odlišnou scénu Šimona Cabana a přidané filmové projekce) ji režisér Radek Balaš prakticky ve stejné podobě nyní uvedl v Plzni.
Muzikálová adaptace kultovního filmu Jiřího Brdečky a Oldřicha Lipského už tedy žije vlastním životem, možná ji diváci s filmem ani moc nesrovnávají, ačkoli žádná podstatná „hláška“ nebo gag v muzikálové verzi nechybí. Ani herci zpravidla přímo nekopírují filmové vzory. Tématem masožravé rostliny je Adéla spřízněná s proslulým muzikálem Little Shop of Horrors (Malý krámek hrůz), který v současnosti v Městském divadle v Brně uvádějí pod názvem Kvítek z horrroru – je zřejmé, že tvůrci Adély se jím inspirovali přinejmenším v milostném vztahu zloducha Kratzmara k rostlině, ale také asi některými crazy scénami.
Plzeňské uvedení potěšilo návratem k čistě hereckému, od techniky oproštěnému prvnímu provedení v Uherském Hradišti. A ještě víc tím, že poprvé muzikál zazněl s živým orchestrem, který si Brouskovy bohaté melodické a citační hrátky v rytmu swingu, sahající od bondovských fanfár až k momentům evokujícím Sondheimova Sweeneyho Todda, zasloužily. V programu zmiňovaná dodatečná orchestrace však pro ucho moc znatelná není.
Titulní botanické hrdince dávají život dva loutkovodiči a především energický zlomyslný vokál Leony Černé. Loňský absolvent muzikálového herectví na JAMU Jozef Hruškoci je dosud nejmladším představitelem detektiva Nicka Cartera, což se zúročilo zejména v nesmělých námluvách s neuvěřitelně naivní Květuškou Soni Borkové, přirozeně na sebe „slyší“, on dává postavě také světáckou eleganci i smysl pro vtip. Bronislav Kotiš v první polovině večera nedotáhl bodrý charakter komisaře Ledviny, a po přestávce, jako by chtěl deficit dohnat, se prosazuje až příliš, v čemž ho podporuje odezva plzeňského publika. Jiří Langmajer si podobu zloducha Ruperta von Kratzmara přinesl z pražského uvedení, za které získal nominaci na Cenu Thálie, ale ještě vypiloval některé detaily role postavené na nápadité modulaci hlasu a pohybových kreacích. Jen občas se Langmajer na divácké vlně sveze až k pitvoření. U crazy komedií tohoto typu je nesmírně důležité načasování situací a vzájemná herecká kooperace, inscenace zraje až v reprízách, v nichž zřejmě budou „košatět“ různé vtípky, které si už na premiéru ansámbl připravil. Nepovažuji však za dobré vypínat porty při činoherních pasážích, zejména pokud jsou umístěny v hudebním čísle.
Ačkoli je z Plzně do Prahy necelých sto kilometrů, z bouřlivých reakcí publika bylo zřejmé, že Adéla je v Plzni objevenou novinkou. Divadlo J. K. Tyla získalo atraktivní inscenaci pro celou rodinu.
Divadlo J. K. Tyla Plzeň – Ondřej Brousek, Radek Balaš, Jiří Brdečka, Oldřich Lipský: Adéla ještě nevečeřela. Režie a choreografie Radek Balaš, dirigent Jiří Petrdlík, scéna Jaroslav Milfajt, kostýmy Roman Šolc. Premiéra v Komorním divadle 12. května 2012.
Komentáře k článku: Adéla povečeřela v Plzni
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Ondřej Drobil
Dobrý den,
děkuji vám za vaší recenzi, je velmi povedená. Vtípky opravdu začínají dozrávat až na dalších reprízách. Např. výkřiky o stavu zápasu fotbalu při výstupu prodavaček novin na nádraží. Doufám, že zavítáte do plzeňského divadla častěji.
05.08.2013 (21.31), Trvalý odkaz komentáře,
,Josef Herman
Dobrý den,
děkuji za ohlas. Plzeňský muzikál jsem trochu zanedbával, vím, pokusím se to napravit.
06.08.2013 (10.23), Trvalý odkaz komentáře,
,