Svět má rád úspěšné
Lucie Bílá v muzikálu Aida!, hlásaly plakáty již mnoho měsíců před premiérou díla autorské dvojice Elton John a Tim Rice v Hudebním divadle v Karlíně. Divadlo všude propaguje nový titul skrze svou hlavní hvězdu – a to přesto, že Lucie Bílá kupodivu nezpívá etiopskou princeznu Aidu, která padne do egyptského zajetí, ale její sokyni v lásce, egyptskou princeznu Amneris.
Lucie Bílá (Amneris) a Dasha (Aida) v muzikálu Eltona Johna Aida FOTO DAVID KRAUS
Je pravda, že autoři muzikálu dávají Amneris značný prostor, možná dokonce větší nežli titulní postavě. Také v Karlíně slibovali, že budou diváci svědky, jak se z lehkomyslné, rozmazlené princezny v důsledku osobního neštěstí stává moudrá vladařka. Realita je ovšem dosti jiná. Amneris na začátku zpívá ódu na módu – a Lucie Bílá v průběhu večera oblékne několikero extravagantních modelů. A vypadá ve všech vskutku fantasticky! Výtvarnice Michaela Horáčková Hořejší odvedla výbornou práci, navrhla kostýmy krásné, provokativní a zároveň velmi slušivé. Za okázalou módní přehlídkou ale zaniká možná charakterová proměna Amneris, kterou Lucie Bílá od začátku do konce hraje jako roztomilou, marnivou holčičku, neustále pózující před celým světem a vlastně i před sebou samou. Navíc jako by zpěvačka spíše za sebe, s nadhledem glosovala situace, nežli hrála postavu. Což je, pravda, místy vtipné a vlastně možná lepší, než když se Václav Noid Bárta snaží „opravdově“ zahrát vzplanutí bojovníka Radama a rádoby vážně pronáší věty typu Aido, já se chci změnit, chci být kvůli tobě jiným člověkem. Nebo Aido, rád bych ti ulehčil život. Veškeré dialogy zní strašlivě falešně, nepravdivě, ba převážně nechtěně směšně. Patrně se na tom výrazně podepsal také americký režisér Gabriel Barre, který nechal interprety exhibovat, místo aby je vedl k emotivnímu jednání v situaci. A tak je tu pár efektních tanečně-hudebních čísel (mj. jako vždy perfektní Jiří Korn v roli Radamova otce), uvěřitelných emocí naproti tomu pomálu. Však když se člověk dívá z první řady interpretům do očí, je v nich poněkud děsivé prázdno. Snad s jedinou výjimkou: Dasha v titulní roli, jejíž Aida je hrdá a sebevědomá, stejně jako zranitelná a pochybující.
Muzikál Aida měl premiéru v Palace Theatre na Broadwayi v březnu 2000, hrál se čtyři a půl roku a dosáhl na téměř 2000 repríz. Pobral spoustu cen, mj. Drama Desk Award, Outer Critics Award, čtyři ceny Tony. Hrál se v jednadvaceti zemích světa, přeložen byl do patnácti jazyků. Docela se divím, ale zřejmě autorům křivdím na základě dojmu z hudebního provedení v Karlíně, kde dirigent Martin Kumžák do značné míry setřel stylové rozdíly jednotlivých čísel, takže i reggae či gospel zní jako nemastný neslaný střední proud. A je-li v díle zaděláno na dramatická střetnutí a intenzivní citová hnutí, ze zoufale neumělé deklamace karlínských interpretů ani z jejich zpívání na efekt nic takového rozhodně vycítit nelze.
Pražská inscenace je tak nejspíše exhibicí českých popových hvězd(iček). Hudební divadlo Karlín se v posledních letech ostatně proměnilo v koncertní pódium pro Lucii Bílou a spol. Její fanoušci čtyři roky plnili hlediště při Carmen a jistě přijdou i na Aidu – inu, jak se tu zpívá: svět má rád úspěšné. O Hudebním divadle v Karlíně se zase mluví ve VIP zprávách a magazínech, píše ve společenských časopisech… Ale nemělo by mít větší umělecké ambice?
Hudební divadlo Karlín – Elton John, Tim Rice: Aida. Překlad a české texty Adam Novák, režie Gabriel Barre, hudební nastudování Martin Kumžák, sbormistryně Sára Bukovská, scéna a kostýmy Michaela Horáčková Hořejší, světelná režie Jozef Cedler, choreografie Ivana Hannichová. Česká premiéra 4. října 2012.
Komentáře k článku: Svět má rád úspěšné
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
