Divadelní noviny > Paměti, záznamy a deníky

Akce Houslista (II) aneb Bomba pro prezidenta

Dne 30. března 1958, tedy dva týdny po Kotasovi, StB zatkla Jiřího Wantocha. Po zatčení byl seznámen s obviněním z trestného činu nedovoleného ozbrojování. Pan Wantoch prohlásil, že ve smyslu tohoto obvinění se cítí vinen, přiznal přechovávání zbraní i skutečnost, že Václavu Kotasovi předal dvě pistole.

Výslechy

Nátlak vyšetřovatelů na Václava Kotase se zvyšoval. Během půl roku vyšetřování byl podroben celkem devětatřiceti mnohahodinovým výslechům. Dne 17. dubna 1958 trval výslech s jedinou přestávkou od deseti hodin dopoledne do půl jedné v noci. V zápisu z tohoto výslechu se už Kotas přiznává, že byl zakladatelem skupiny. K dalšímu výslechu ho přivedli hned následujícího dne 18. dubna ve třináct hodin, odmítal však vypovídat ze zdravotních důvodů. Protokol o tom uvádí: Obviněný Václav Kotas, když byl přiveden k výslechu, prohlásil, že nemůže souvisle vypovídat, protože ho bolí hlava a v noci nespí. Žádal, aby mu bylo umožněno jíti si lehnout. Přivolaný lékař po prohlédnutí Kotase shledal, že tento je v naprosto zdravém stavu, a doporučil obviněnému Kotasovi, aby spal v noci. Jinak je Kotas způsobilý výslechu, proto bylo ve výslechu pokračováno. Okolo osmé hodiny večerní obviněný Václav Kotas žádal o přerušení výslechu a zdůvodňoval to tím, že je unaven, uvádí se v protokolu. Žádost mu byla zamítnuta. Obviněný Kotas dostal od sestry ústavní nemocnice 4 tablety, aby ho únava přešla, a bylo pokračováno ve výslechu ve 21 hodin. Následně byl seznámen s rozhodnutím o změně stíhání pro trestný čin nedovoleného ozbrojování tak, že Václav Kotas je stíhán pro trestný čin velezrady. Obvinění na místě odmítl: Nikdy ani sám ani s dalšími osobami v nějaké skupině jsem neusiloval o změnu politických poměrů ani takovou změnu neschvaloval, žádné zbraně nevlastnil, dělal jsem jen prostředníka mezi Wantochem a dalšími osobami.

O dalším průběhu této osudné noci se můžeme pouze dohadovat. Jisté je, že po upozornění na „polehčující okolnosti“ v zápise z výslechu čteme: Rozhodl jsem se vypovídat úplnou pravdu a uvést nejprve všechny okolnosti mající souvislost se shromažďováním výbušnin, plánováním a připravováním teroristických akcí.

V půl třetí v noci byl Václav Kotas konfrontován s Jiřím Wantochem. Tento výslech skončil ve čtyři hodiny deset minut, trval tedy patnáct hodin, s jednou asi hodinovou přestávkou. V následujících dnech byl Václav Kotas podroben dalším mnohahodinovým výslechům, při kterých – alespoň podle znění protokolů – svoji protistátní činnost přiznal. V dochovaných protokolech z těchto výslechů však také můžeme číst vlastnoruční poznámky Václava Kotase, jimiž se snažil znění protokolů upravit. Na straně 270 vyšetřovacího spisu můžeme číst neúplnou větu napsanou vlastní rukou Václava Kotase, která svědčí o velmi špatném duševním stavu pisatele: Žádám, aby bylo zrušeno mé protokolů ze dne 18–20 dubna.

Dne 23. dubna se Václav Kotas psychicky i fyzicky zhroutil, u výslechu odpovídal zmateně, dával najevo, že nerozumí otázkám. Výslech byl předčasně ukončen.

Václav Kotas byl hospitalizován ve vězeňské nemocnici. Následně prokurátor rozhodl o jeho umístění do zvláštního pozorovacího oddělení tohoto zdravotního zařízení. Lékařská zpráva konstatuje, že obviněný onemocněl psychogenní vazbovou reakcí, a doporučuje, aby byl přeložen za účelem vypracování znaleckého posudku jeho zdravotního stavu na Zvláštní oddělení Psychiatrické léčebny v Praze-Bohnicích.

Spoluviníci

V téže době byli zatčeni další členové údajné skupiny a probíhaly jejich výslechy. Počet vyšetřovaných byl postupně rozšířen na osmnáct podezřelých z okruhu osob, s nimiž se Václav Kotas a Jiří Wantoch stýkali. Z jednotlivých výpovědí byl poskládán obraz nebezpečné protistátní činnosti.

Mezi zatčenými byl i Wantochův a Kotasův kamarád z válečných let Karel Misík. V roce 1945 odcházel do civilu v hodnosti kapitána v záloze. Za aktivní účast v boji byl vyznamenán Československým válečným křížem prezidenta republiky, za služby v československé zahraniční armádě vyznamenáním Za zásluhy 2. stupně a Odbojovou medailí od ministra národní obrany. Byl nositelem britských válečných medailí Afrika Star 8 a Franco-Germany Star. Karel Misík podstoupil celkem sedmapadesát výslechů. Po svém zatčení dne 17. dubna přiznal, že se svými kamarády vedli protistátní hovory a uvažovali o možnostech, jak docílit změny. Popřel však, že by cokoli věděl o výbušninách. Zdůrazňoval, že vždy šlo jen o teoretické rozhovory. Vyšetřovatelé se ovšem s takovou výpovědí nehodlali spokojit. Měsíc po Misíkově zatčení, 18. května 1958, jej podrobili osmnáctihodinovému výslechu. Misík však trval na své předchozí výpovědi, že Jiřího Wantocha viděl naposledy v roce 1954 a o výbušninách nic neví. Další výslech se konal hned následujícího dne, tentokrát trval „pouhých“ devět hodin. Dne 20. května byli konečně vyšetřovatelé spokojeni: Karel Misík se přiznal, že byl u stěhování výbušnin, že uvažoval o přechodu přes hranice pomocí těžkého nákladního auta, že spolu se svými společníky uvažoval i o únosu letadla.

Dalším zatčeným byl Arnošt Kacíř. Po vznesení obvinění uvedl do protokolu: Cítím se vinen, i když ne v plném rozsahu vzneseného obvinění. Jsem rozhodnut učinit dobrovolné doznání jak o své trestné činnosti, tak o trestné činnosti svých dalších společníků.

Kacířovo přiznání viny bezprostředně po zatčení je poněkud překvapivé v souvislosti s jeho činností během druhé světové války: byl nositelem vyznamenání „Za zásluhy“, které mu udělila vláda ČSR v roce 1943 v Anglii, a Pamětní medaile z téhož roku. Přesto už během prvního výslechu přiznal vinu a za iniciátora všech akcí označil Václava Kotase: V létě 52 mi Kotas sdělil svůj plán na obsazení Čs. rozhlasu v rámci násilného svržení současného státního zřízení, měl to promyšleno tak, že by někteří členové orchestru pronesli do čs. rozhlasu zbraně… Někdy v říjnu 1952 mi Kotas říkal, že by se dalo použít trhavin k útoku na vládní představitele v Národním nebo Smetanově divadle, až by tam byli účastni na nějakém slavnostním představení. Za tím účelem jsem byl s Kotasem v obou těchto divadlech asi dvakrát, abychom si ověřili možnost provedení této akce. Pak jsme se shodli v tom, že by to nebylo proveditelné ani účelné.

Následujícího dne Kacíř přiznal, že jeho úkolem ve skupině bylo zapojit do protistátní činnosti některé vysoké funkcionáře čsl. armády. Toto však jsem neuskutečnil, poněvadž jsem k tomu nenašel dostatek odvahy a měl jsem dojem, že by moje jednání bylo bezúspěšné. Také přiznávám, že jsem napsal dopis v angličtině, ve kterém naše skupina žádá Spojené státy o dodávku výbušnin pro destruktivní akce. Kacíř ve výpovědi zdůrazňoval, že v roce 1953 se z osobních důvodů s Václavem Kotasem rozešel: Rozchodem s Václavem Kotasem koncem r. 53 moje účast na protistátní činnosti skončila. Nadále jsem se stýkal s Jiřím Wantochem a Karlem Misíkem. Naše schůzky nebyly zaměřeny proti našemu zřízení, poněvadž jsme již poněkud vystřízlivěli. S Jiřím Wantochem jsem se rozešel také z osobních důvodů v r. 1955 a s Karlem Misíkem jsem se stýkal přátelsky až do poslední doby.

Zatýkání v rodinách

Mezi zatčenými byla i manželka pana Wantocha a oba její rodiče. Paní Wantochová byla nejdříve pozvána jako svědkyně a 12. května 1958 uvedla, že se přátelsky s manželem scházeli s Václavem Kotasem, s Karlem Misíkem a dalšími bývalými příslušníky západní armády. Nikdy ji nenapadlo, že by manžel se svými dávnými kamarády prováděl nějakou protistátní činnost. Na základě příslibu polehčujících okolností přiznala, že někdy na konci roku 1951 (…) přijel ve večerních hodinách (…) Kacíř (…) a řekl mému manželovi, že přijel odvézt tu věc, manžel se oblékl a řekl Kacířovi, aby mu to šel pomoci naložit. (…) Manžel mi pak řekl, že odváželi věc, kterou budou jednou nutně potřebovat, a že tuto věc odvezli nedaleko (…), kde ji bezpečně ukryli. Jednou manžel donesl domů balíček 15 × 15 x 10, ve kterém byly výbušniny, sám mi to řekl.

K dalšímu výslechu byla paní Wantochová odvezena – stále ještě jako svědkyně – 18. května večer. Výslech trval od třiadvaceti hodin do sedmi hodin čtyřiceti pěti minut druhého dne. Paní Wantochová vypověděla: Někdy v létě 1954 přijel k nám Kacíř a Krtil (…), zajeli do dvora (…), odjížděla jsem s nimi, vzadu na podlaze byla nějaká bedýnka a krumpáč (…), přijeli jsme do Jevan k hotelu Wagner (…) a odešli na nějakou parcelu Krtila (…), po příjezdu jsem manžela informovala, kam jsme bedýnku ukryli. Z tohoto výslechu se paní Wantochová domů již nevrátila. Byla vzata do vazby a bylo vůči ní vzneseno obvinění z velezrady.

Je těžké hodnotit vyšetřovací metody příslušníků StB. Co si však myslet o následujícím zápisu: Wantoch byl odvezen lesní cestou přímo do kamenolomu (…) a bylo mu sděleno, že se jedná o kamenolom, ve kterém byly ukryty výbušniny. Wantoch prohlásil, že mu místo ani okolí nic nepřipomíná. (…) Při zpáteční cestě byl při průjezdu obcí Uhříněves, tj. bydliště obviněného Wantocha, dán tomuto pokyn, aby se shýbnul, aby nemohl vidět na ulici. Po průjezdu obcí Uhříněves po vztyčení v autě Wantoch prohlásil doslova: „Když jsem měl hlavu dole, vzpomněl jsem si, že v kamenolomu, ve kterém jsme byli, byly ukryty výbušniny, z nichž část jsem tam vezl já s mojí manželkou.“

Václav Kotas byl zatím v Bohnické léčebně sledován a vyšetřován soudními znalci. Byl apatický, nekomunikoval, dokonce odmítal přijímat potravu, takže mu byla do žaludku násilně zavedena sonda. Odborní znalci z oboru psychiatrie usoudili, že vazbová reakce nezbavuje obviněného schopnosti porozumět jednání hlavního líčení, čímž umožnili další výslechy. V těch se pokračovalo po téměř šesti týdnech od Kotasovy hospitalizace, tedy 30. května. To už byl Václav Kotas psychicky zlomený člověk, který byl ochoten se k protistátní činnosti přiznat. Dne 17. června uvedl do protokolu: Rozhodl jsem se, že vypovím úplnou pravdu o své trestné činnosti a o trestné činnosti svých společníků. Prosím, aby mně bylo umožněno, abych mohl svou výpověď napsat vlastnoručně. Tímto způsobem (…) chci získat polehčující okolnosti.

(Pokračování.)

• Autor: Tomáš Šimerda
• Publikováno: 9. prosince 2019

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Akce Houslista (II) aneb Bomba pro prezidenta

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ