Akviziční činnost
Nejen knihy mají své osudy. Někdy se do sbírek Divadelního oddělení Národního muzea dostávají předměty připomínající a dokládající divadelní kulturu i osudy jednotlivých tvůrců tak klikatými cestami, že by stálo za to rozepsat se jenom o tom. Bývá to i dobrodružné, když třeba vstupujete do roky neobydleného měšťanského domu na pražském Újezdu, abyste z prachu a pavučin dobývali dávno zapomenuté torzo pozůstalosti Eduarda Kohouta. Jindy se přihlásí dobrý dárce a nabídne nám „rodinné stříbro“: několik dokumentů a především pak dívčí portrét „křivoklátského slavíčka“ Irmy Reichové (1859–1930), české operní sopranistky krátce spojené s Prozatímním a Národním divadlem. Anebo nám pošta doručí obálku bez uvedeného odesílatele a v ní se objeví nejen výstřižky z roku 1927, ale také scénář hry Methusalem Yvana Golla v překladu Jindřicha Honzla (a s jeho podpisem). Ano, tušíte správně, hru Honzl poprvé uvedl v březnu 1927 v Osvobozeném divadle a ze škrtů a poznámek je možné dedukovat, že text původně patřil Bedřichu Rádlovi, představiteli syna Felixe. Proč chtěl neznámý dárce zůstat v anonymitě, se lze jen domnívat, snad mu (jí?) bude alespoň touto cestou doručeno naše poděkování.
Zázračné divadlo barokního světa při představení opery Orfeo ed Euridice FOTO DIVADELNÍ ODDĚLENÍ NÁRODNÍHO MUZEA
V posledním zhruba roce se nám podařilo získat také obsáhlejší a ucelenější pozůstalosti přímo od rodinných příslušníků. Z těch nejcennějších připomenu scénické, kostýmní a architektonické návrhy, projekty a makety Miroslava Meleny, které dokládají scénografovu pestrou a bohatou práci od sedmdesátých let do počátku tohoto století u nás i v zahraničí. A také víceméně kompletní pozůstalost Radovana Lukavského, ta zahrnuje vedle asi dvou desítek trojrozměrných předmětů a trofejních artefaktů několik metrů archiválií, jako jsou rukopisné práce o herectví a hereckém stylu, scénáře mluveného slova a recitačních pásem, ale také fotografie, osobní dokumenty, cestovní deníky a celou řadu dalších dokladů k tvorbě a životu této pozoruhodné osobnosti českého poválečného filmu a divadla.
Sbírkotvornou činnost našeho oddělení v červnu tohoto roku obohatil cenný dar: Zázračné divadlo barokního světa – Orfeo ed Euridice od Daniela Dvořáka a Jana Marka, které bylo až do letošního roku ozdobou stálé expozice Národního divadla marionet na Latránu v Českém Krumlově. Replika barokního loutkového divadla, v níž se v letech 1993–2003 odehrály stovky představení v Česku i v zahraničí, patří k vrcholným projevům stylotvorných tendencí postmodernismu, využívajících synkreze klasických prvků s moderními uměleckými a technickými postupy. Lze tu vidět takřka přesnou nápodobu barokního divadelního prostoru, včetně mašinerie, která i v technologii dodržuje autenticitu při dokonalé opticko-akustické iluzi kukátkového jeviště, na straně druhé však autoři pracovali například s elektrickým osvětlením. Ačkoli se jedná o poměrně nedávný doklad živého divadelního experimentu domácí provenience, bez přehánění lze divadelní komplet s veškerým fundem kostýmů a rekvizit prohlásit za světový unikát. Podstatné je, že Zázračné divadlo barokního světa bude v nejbližší době zpřístupněno návštěvníkům v historické budově Národního muzea, shodou okolností v místech, kde divadelní oddělení až do roku 2010 historicky sídlilo. Pro návštěvníky připravujeme komentované prohlídky s ukázkou provozu jevištní mašinerie. Přijďte se podívat!
Komentáře k článku: Akviziční činnost
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
