Albee v Ungeltu. Jde to, ale…
V novém překladu Pavla Dominika, v režii Jiřího Pokorného a s Davidem Švehlíkem jako Jerrym a Ondřejem Brouskem v roli Petera zařadilo Divadlo Ungelt do svého repertoáru klasiku amerického moderního dramatu, hru Edwarda Albeeho Příběh ze zoo. Inscenace dá zaznít kvalitám textu, staví na hereckých výkonech, jako celek je to slušný kus, ale něco mu schází.
Ondřej Brousek v roli Petera (vlevo) a David Švehlík coby Jerry FOTO JAN MALÍŘ
Dvě lavičky, mezi nimi fontánka s vodou, na zemi vrstva podzimně zbarveného listí. V pozadí, u obnaženého vstupu na jeviště, jímž se vyznačuje prostor Ungeltu, jakési pouliční reklamní nápisy. Přijde Peter v šedivém vycházkovém obleku, na hlavě klobouk, v ruce knihu. Usedne, čte. Po chvíli se objeví Jerry – v džínách, trochu umolousaném triku a rozepnutém ošuntělém dlouhém baloňáku. Začne na Petera mluvit. Neodbytně, dotěrně. Vyptává se. Pak taky mluví o sobě. A o sobě hovoří čím dál víc… David Švehlík, který je u mnohých zapsán jako herec minimalistického výrazu, jenž se celý seriál dokáže tvářit v podstatě stejně (viz třeba Život a doba soudce A. K.), tak týž Švehlík tady rozvine široký výrazový rejstřík včetně řinoucí se mluvy, rázných gest a nervních pohledů. Ondřej Brousek svého Petera pojímá jako už poněkud usedlého chlápka, který má na krku rodinu s dětmi a zvířaty a potřebuje si tu a tam pro sebe urvat chvíli klidu. Na Jerryho dotírání reaguje gentlemansky zdrženlivě, klidný však úplně není – neustále si urovnává sako, přesedá si, mne si ruce, neví, co si má o nastalé situaci přesně myslet. Ale gumově poddajný není: když se ho Jerry svými útočnými řečmi osobně dotkne, hájí si svůj prostor, svoji integritu. A jeho energie se přímo provalí ve finále, kdy v sobě při fyzickém souboji probudí až zvířecí síly, změní se mu tón hlasu a tvář dostane výraz bytosti ve smrtelném zápase.
Jistě už sám Albeeho text, ale také jeho jevištní ztvárnění v Ungeltu poskytuje zejména Švehlíkovi prostor pro to, co se zprofanovaně nazývá herecký koncert. Je to pojetí tedy služebné, jenže až moc. Všechny ostatní složky inscenace jsou totiž statické, prakticky nehybné. Svícení je omezeno na jednu hladinu (ve stylu Franto, nějak mi to nasviť, ať na sebe vidíme). Hudba Nikose Engonidise je natolik decentní, „neviditelná“, že postrádá jakoukoli charakterizační sílu.
Edward Albee napsal Příběh ze zoo v roce 1958, český překlad Wandy Zámecké pod titulem Stalo se v zoo vyšel o šest let později. Rok na to hru zařadil do svého repertoáru, jako jednu ze svých prvních inscenací, právě založený Činoherní klub (v režii Jana Kačera). Ředitel Ungeltu Milan Hein se vyznává, že Kačerova inscenace jej v mládí uchvátila a nyní si zařazením Albeeho dramatu do repertoáru svého divadla plní dávný sen. Přibyl mu tedy titul, který dává zaznít nadále aktuálnímu poselství o samotě moderního člověka uprostřed milionů jiných lidí. K tomu slouží velmi současně a přirozeně znějící Dominikův překlad a soustředěné herectví obou představitelů, ne však „zbytek“ inscenace. Příběh ze zoo se odehrává v reálném čase. Inscenace Jiřího Pokorného působí preparovaně, jako kdyby se Jerry a Peter během těch zhruba osmdesáti minut ponořili do jakési od okolního světa odtržené laboratoře, aby mohli projevit svá animální já. Výsledek proto nemá až tak daleko k poněkud akčnějšímu scénickému čtení.
Divadlo Ungelt, Praha – Edward Albee: Příběh ze zoo. Překlad Pavel Dominik, režie Jiří Pokorný, dramaturgie Pavel Ondruch, výprava Jana Hauskrechtová, hudba Nikos Engonidis. Premiéra 22. října 2022.
Komentáře k článku: Albee v Ungeltu. Jde to, ale…
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
