Návrat nacisty
Do Prahy se vrátil po třiasedmdesáti letech Reinhard Heydrich, říšský protektor, třetí nejvyšší představitel SS, jeden z organizátorů holocaustu, ale také skvělý hráč na housle a šermíř. Stal se inspirací pro autorskou inscenaci Alexeje Byčka Heydrich, která měla v den výročí úmrtí nacistického pohlavára, tedy 4. června, premiéru v pražském Studiu Alta. Pohybová spolupráce s Jindřiškou Křivánkovou byla nepochybně vynikající volbou a Byček po nedávném Malém princi ukázal, jak variabilním interpretem dokáže být.
Houslista Tomáš Brummel a performer Alexej Býček v inscenaci Heydrich, která pojednává o houslistovi, šermíři a nacistovi FOTO BENN MURHAAYA
Musím však přiznat, že jsem v Byčkově nejnovějším počinu marně hledal naplnění poněkud vágní anotace: Jsme skutečně schopní rozeznat, kdy nás ostatní korumpují? Zavrhujeme teror a totalitu z těch správných důvodů? Za to jsem rozpoznal všechny zásadní milníky života Čechy nejnenáviděnějšího nacisty i jeho charakteristické vlastnosti. Heydrich je v podstatě pantomimická miniatura trvající půl hodiny. Za tu dobu přelétneme v zásadě jeho kompletní život od setkání s houslemi, za nímž nepochybně stojí jeho otec – hudební skladatel a ředitel konzervatoře –, přes výcvik v důstojnické škole v Kielu až po smrt zapříčiněnou atentátem spáchaným českými parašutisty. Snad neprozrazuji nic zásadního a nečekaného. Zajímavé nebylo připomenutí jeho života, očekávání vzbuzovalo spíše vyrovnání se aktéra s postavou protektora – jakou duši mu asi vtělí? Jak se u toho bude tvářit? A nutno říct, že v tomto ohledu bylo i tak krátké představení plné napětí.
Byček za stálého živého doprovodu houslí Tomáše Brummela dokázal navodit pozoruhodnou atmosféru strachu i v hledišti. Svými opakovanými intervencemi, při nichž jedna slečna z obecenstva dokonce spočinula v Heydrichově náručí a autor těchto řádků přišel o židli, svým dokonalým ironicko-snivým pohledem do davu jistě způsoboval nejistotu především v předních řadách. Byček po celou dobu neopustil výraz člověka, který je schopen všeho, a právě obličejová mimika patřila vůbec k tomu nejlepšímu a nejděsivějšímu.
Prostor Alty využil autor a protagonista v jednom naplno. Pohyboval se v něm jako lev v kleci, jako sebejistý pán tvorstva, jehož svět tvoří pouze pár židlí a věšák. A především houslista, jehož v očekávatelné, přesto překvapivě skličující scéně prostým nasazením pejzů přetvoří v Žida, přiměje ho zahrát nějaký klezmer a diváky donutí tleskat do rytmu. Všechno je veselé, hravé, najednou mu ale ztvrdnou rysy, utne hudbu a ve vrcholné scénické metafoře, kdy u zdi u východu ze sálu odhrnul závěs a nechal zde nasvícenou klasickou zelenou cedulku Hlavní uzávěr plynu, se promění v krutého židobijce.
Je pravda, že pokud by někomu unikla souvislost neutichajících houslí, smyčce jako kordu a závěrečného atentátu s postavou Reinharda Heydricha, uvidí obraz „jakéhokoli“ nacistického pohlavára. Umanutého, pochodujícího v dlouhém zeleném kabátě, vědomého si vlastní moci a patřičně ji také zneužívajícího. Ani tohle široké spektrum interpretace ale není na škodu. Jediné, co by se dalo opravdu vytknout, je absence komentáře, nějakého přesahu, který by obhájil, proč bychom si měli po tolika letech připomínat zrovna tohoto člověka. Co nám jeho život může říct o tom našem současném?
Alexej Byček: Heydrich. Režie Alexej Byček, výprava Samiha Malehová, světelný design Martin Bitala, hudba Tomáš Brummel, pohybová spolupráce Jindřiška Křivánková, dramaturgie Jan Zeman. Premiéra 4. června 2015 ve Studiu Alta – Hale 30.
Komentáře k článku: Návrat nacisty
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
