Modrá alternativa
Předposlední únorový víkend proběhla na turnovských jevištích již pošestnácté postupová přehlídka amatérského divadla Modrý kocour. Jejím duchovním otcem a hlavním průvodcem byl opět v modrém saku nepřehlédnutelný Petr Haken. Pořadatelskou náruč otevřel jak letitým bardům, tak i novým, divadlem takřka nepolíbeným tvůrcům.
Právě díky této koncepci, kdy se na festivalu potkávají začínající, poloprofesionálové i lidé z oboru, rozličně namíchaní a spárovaní, je přátelská atmosféra Modrého kocoura předem zaručena. Kromě pozitivní nálady je festival charakteristický doslova nabitým programem. Od božího rána (což desátá hodina pro noční diskutující skutečně je) do dlouhých nočních hodin přebíhají divadla chtiví nadšenci mezi improvizovanou scénou kina Ráj a budovou městského divadla se zlacenými portály a s krásným křišťálovým lustrem. Znalí věci potvrdí nemalou vzdálenost obou objektů. Festival je tak akcí nejen divadelní, ale i turistickou. Postřehy a připomínky, které si nestačí účastníci sdělit v rámci rychlých přesunů, hodinové pauzy na oběd a večeři nebo případné přestávky během představení, si mohou dosyta vyměňovat do hluboce popůlnočních časů u mnohé sklenky v salonku restaurace U Karla IV. Ten se po dobu konání festivalu proměňuje v další neoficiální prostor otevřený diskusím a v pozdních hodinách i novým, nahodilým performancím. Nejeden divadelní projekt, představený na Modrém kocourovi, se zrodil právě mezi zdmi řečeného restauračního zařízení.
Anjel kukal s humorem
Mezi tradiční účastníky turnovských setkání patří i česko–polský soubor Dred Náchod, známý svými temnými obřady i radikálním vedoucím, režisérem a autorem seancí Ondřejem Pumrem. Svíčky, písek či jiné suroviny pokrývající jeviště, polské zpěvy a biblické texty evokující filosofickou hloubku, tak působila většina jejich dosavadních produkcí. S novým názvem souboru J. S. T. E. a D. R. E. D. Kladsko přinášejí pozměněnou, a musím říci pro diváky občerstvující poetiku. Kukajúci anjel není prázdnou hrou “na vážno“, jako tomu bylo leckdy dřív, ale sebeironizujícím pohledem na absurditu světa a života. Už to nejsou figury, se kterými se divák jen těžko identifikoval, ale reální lidé, často herci sami za sebe, kteří chtějí mluvit o svých problémech a trápeních. Svoji výpověď polidštili, aniž by slevili ze svých předchozích principů. Závěrečný tanec za zvuků violoncella a harmoniky je sebeosvobozujícím aktem. Vybízí diváky k tomu, aby opustili svoji roli přihlížejících a stali se součástí této oslavy, oslavy lidského ducha a svobody. Zatím své šaty odhodil pouze jediný herec, ostatní zůstali ve svých kostýmech. Příště snad bude očistný rituál dokonán i zbylými performery.
Alternativa versus herectví
Stále se vracejícím problémem české a snad i evropské teatrologie je pojem alternativní divadlo. Mnozí se jej snaží – s proměnlivým úspěchem – vymezit, popsat či pojmenovat a bez ustání treplevovsky volají po „nových formách“. Mnozí divadelníci pak na jejich volání – s proměnlivým úspěchem – odpovídají. Často ale zapomínají, že stále jde o divadlo, které se bez určitých řemeslných zdatností neobejde. Jednou z nich je herecká práce. Tu – v dobrém slova smylu – „poctivou“ do Turnova již několik let přiváží pražský divadelní soubor Oldstars. Ať jde o současné hry (loňská Penhallova Slyšet hlasy) nebo letošní autorskou koláž úryvků z Shakespearových nejslavnějších tragédií a komedií William: Shakespeare, vždy je na prvním místě herec. Bývalí posluchači Dismanova rozhlasového souboru pod vedením Tomáše Staňka potvrzují, že k dobrému herectví není nutně třeba životních či hereckých zkušeností, ale především talent a práce. Ve svých šestnácti–devatenácti letech sehráli postavy Hamleta, Desdemony, Kateřiny i řadu dalších s bravurní razancí a suverenitou, která brala dech i zarytým alternativcům.
Sečteno, podtrženo
Skutečný poctivec si po absolvování letošního Kocoura připíše na své konto dvacet jedna zhlédnutých inscenací, z nichž dvanáct bylo vedeno jako soutěžních. Pět z nich se ucházelo o postup na celostátní přehlídku studentského divadla v Ústí nad Orlicí, zbylé o účast na Šrámkově Písku. Kromě dvou zmiňovaných (první do Písku, druhá do Ústí) se do úzkého výběru, a tedy mezi „vyvolené“ dostala koláž z textů Pierre Henri Camiho Camický furgón studentského divadla Stopa Liberec (směr Mladá scéna) a do výběru na Šrámkův Písek soubor Nejhodnější medvídci s loňskou novinkou, hrou René Levínského v režii Daniela Vavříka Doubkowa hole má a vizuálně–zvuková performance Otec čísel manželů Kláry a Davida Doubkových skrývajících se pod názvem Rituál Jeleního Muže. O nich snad někdy příště. Po tak náročném divadelním turismu je také třeba odpočinku.
Komentáře k článku: Modrá alternativa
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
