Amazonky – podvratný sen Lenky Vagnerové
Amazonky, které měly premiéru v prostoru La Fabrika, nejsou ani antikizující, ani mytizující dílo. Je to inscenace o ambivalentním kultu síly. Zároveň viditelně navazuje na introspektivní ženskou linii, kterou choreografka Lenka Vágnerová zahájila svou předchozí choreografií – mezinárodně úspěšnou inscenací La Loba (2013) v hlavní roli s Andreou Opavskou-Lamešovou. Tato inscenace se stále udržuje na repertoáru.
Amazonky jsou ženy, které si osvojily neženské řemeslo – násilí FOTO MICHAL HANČOVSKÝ
Lenka Vagnerová patří už řadu let mezi zásadní choreografické tvůrce naší současné scény. Od většiny se odlišuje vážností, se kterou přistupuje k tematizaci, a poctivostí a znalostí choreografického řemesla. Její témata nikdy nejsou mělká. Její choreografie nikdy nejsou náhodné.
Amazonky jsou ženy, které si osvojily neženské řemeslo – násilí. Vyměňovat a zaměňovat role pohlaví je ovšem i odvěký divadelní princip; vyjadřuje touhu vtělit se do opačného pohlaví, poznat jeho vjemy, procítit jeho jiné tělo, podívat se na svět jeho očima. Pochopit toho Druhého. Jako Amazonky vystupují: Fanny Barrouquère, Markéta Frösslová, Simona Machovičová a Barbora Rokoszová, jsou tu ale i dva muži: Tomáš Vychytil a Hynek Obst, ti ve směšných rolích – ironie je totiž zbraní žen, zbraní slabých.
Násilí, které je zde generálním tématem, nemáme se ženami výrazně spojené a mýty obvykle halíme do romantického hávu. V tomto představení se násilí žen dočkáme. Násilí žen na mužích (představa, že by se ženy dokázaly silou vzepřít fyzické síle mužů, je hluboce mytická, vzpomeňme na Judithu, vzpomeňme na Salomé, na tyto archaické sny žen, nebo vyděšené sny mužů?), především ale tato taneční inscenace pojednává o násilí žen na ženách.
Při příchodu nás vítá černá řada panáků v militantním oblečení. Amazonky se jim – až se objeví – budou podobat. Násilí tu není nijak hrubě naturalistické; je stylizované a ironické. Je profiltrováno skrze taneční styl. A zde musím uvést další jméno z tvůrčího týmu. Je jím Radek Mačák, v programu označen jako koordinátor bojových scén. Je to znalec bojových umění, tanečník se zkušeností u Merce Cunninghama, atlet a horolezec. Lenka Vagnerová s obrovským choreografickým vtipem a také humorem zaintegrovala jím nabídnuté bojové techniky do choreografického tkaniva.
Představení je neklidné. Ženy jsou neklidné, hledají ustavičně oběť, nebo alespoň sparing partnerku. Jsou představeny v silácké karikatuře, tráví čas vzájemným tréninkem či vzájemnými souboji. Dochází mezi nimi k fyzickým konfliktům, ba i k pokusům o sexuální zneužití. V rámci vzájemných zápasů se vykreslují jednotlivé charaktery, vyvstává dominance/submisivnost, vyděluje se možná role oběti. Vše za ustavičného dynamického pohybu. Jsou tu spektakulární scény s biči, kudlami v ruce, je tu závěrečná scéna náletů na publikum v zavěšení na lanech.
Mužský element se sem vetřel jen v osobách dvou hudebníků, kteří dostanou v závěru i hereckou příležitost. A pak tu muže zastupují pouťové objekty uřezaných mužských hlav – ženy je mají v kredenci. Inscenace je směsí sebeironie, expertního a fyzicky náročného pohybu, špetky léčivého sadismu i introspektivního masochismu a spousty choreografického vtipu.
Lenka Vágnerová & Company: Amazonky. Koncept a choreografie Lenka Vagnerová, koordinátor bojových scén Radek Mačák, hudba Tomáš Vychytil, scénografie Michal Heriban, kostýmy Michal Heriban, light design Michal Kříž, sound design Andrej Jurkovič. Premiéra 1. listopadu 2017 v La Fabrice 2017.
Komentáře k článku: Amazonky – podvratný sen Lenky Vagnerové
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
