Divadelní noviny > Festivaly Reportáž

Analýzy a vize světa 2023 (No. 6)

O víkendu pokračoval PDFNJ dvěma programy – v DOX+ hostovala berlínská Schaubühne am Lehniner Platz s Ostermeierovou adaptací novely Édouarda Louise Dějiny násilí, již u nás (ve Švandově divadle v Praze) zpracoval režisér Tomáš Loužný /více zde/, a v DISKu se představili studenti hamburské Hochschule für Musik und Theater s projektem Leny Reißner Odysseus si kupuje koně aneb Jak jsme se stali hrdiny. O první inscenaci píše kolegyně Boušová, druhou jsem navštívil v neděli, tedy její druhé pražské uvedení.

Inscenace Odysseus kauft sich ein Pferd oder wie wir Helden wurden, neboli česky Odysseus si kupuje koně aneb Jak jsme se stali hrdiny je školní projekt hamburské vysoké hudební a divadelní školy připravený režisérkou a dramatičkou Lenou Reißner, jež vystudovala několik divadelních škol, zaměřuje se na psaní dramatických textů, v jejichž středu stojí ženy, píše pro divadlo a rozhlas, mimo jiné pro Theater Koblenz, SWR a Deutschlandfunk, letos byla nominována na Mnichovskou cenu pro mladé dramatiky/dramatičky. Její kariéra vypadá nadějně a možná jsme byli svědky zrození talentu a v budoucnu významné dramatičky či režisérky.

Ovšem to, co se dalo odečíst z jeviště Disku, byla spíše inscenační (textová, režijní i scénografická) křeč a (herecké) rozpaky. Údajně mělo jít o jiné převyprávění Odysseova mýtu – společně a po svém. No… v podstatě tomu tak bylo, ovšem hlavu, patu ani střed těla to moc nemělo. Čtyři herci (dvě dívky a dva mladíci, z toho jeden upoutaný na invalidní vozík) a jeden hudebník a současně i zvukař předstoupí na začátku před diváky a začnou vyprávět Odysseův příběh. Co sledujeme, je v podstatě storytelling či dialogické dobírání se… čehosi. Divadelního tvaru, tématu Odyssea, tématu mýtu…? Těžko říct. V každém případě nepříliš poučeně, jako by Odysseův mýtus herci neznali či – spíše – se před diváky dohadovali, co je v něm podstatné a jak a kdy to vlastně bylo (proč už nezazní). Postupně se vzdalují historické antické předloze a místo konání a čas přesouvají na severoamerický kontinent, do doby westernů a amerických kovbojských mýtů. A ukazují, že i tam by klidně tento příběh mohl existovat. A byl by… trapný.

Vše podávají jednoduchými scénickými a hereckými (výjimečně i hudebními – společně zapějí píseň Tak Me Home My Country Roads) a – snad – s humorem. Ovšem humorem spíše tyrolským, tedy trochu tupým, popisným a neohrabaným. Občas si předávají role, každý chce být Odysseem a nikdo jeho koněm. Ovšem ať je Odysseem, příběh vypráví či o obsahu diskutuje kdokoli, je výsledek stejný… rozpačitý. Odysseus je kovboj s bílým širákem á la Limonádovy Joe a potácí se prérií. Ovšem jakékoli vazby na aktuální témata – třeba zotročení původních obyvatel nebo proklamované feministické (jiné) pohledy na mužské mýty – nehledejte, nejsou tam. Leda oním přesunem místa a doby.

Ergo výsledek – velké divácké rozpaky a otázka, proč tento – tentokrát ve všem všudy – studentský, tedy nedotažený, amatérsky podávaný, zvát do Prahy. Možná na Zlomvaz, tam by asi patřil, ale na PDFNJ…?!

PDFNJ – záslužně – už podruhé otevřel tzv. Open Call, ve kterém vyzývá studenty/studentky či čerstvé absolventky/absolventy německojazykových divadelních škol k vytvoření projektu pro PDFNJ. I loni vybrali dramaturgové hamburskou Hochschule für Musik und Theater – ovšem drsná dekompozice Čechova 3 sestry měla jiné grády a ukázala na výrazné performativní tendence současného divadla. Letos dramaturgové asi chtěli poukázat na groteskně postmoderní přístupy blízké třeba úvodnímu Doughnuts přivezeného ze stejného města (hamburské Thalia Theater), či loňskému, obdobně bizarnímu Sluhovi dvou pánů Berliner Ensemble.

Tento způsob humoru, kdy se bavíme neumětelstvím postav (byť v případě BE vrcholně herecky podaným), slaboduchostí příběhu a slovními banalitami a trapnostmi všeho druhu (proměny kostýmů, objekty velkých kaktusů, maska koně, kouřové efekty, artefakt kříže spadlý na zem…), není můj šálek kávy. Respekt si vysloužil snad jedině hudebník, jehož přístup tak trochu připomínal práci rozhlasového zvukaře, jak ji před časem divadelně ztvárnili studenti DAMU (později soubor 11:55) v inscenaci Umění braku ON AIR.

A ptáte-li se, proč byl projekt na letošní PDFNJ vybrán, tu jsou slova jeho emeritní ředitelky Jitky Jílkové: Letos se nám přihlásilo třice osm inscenací, o šest více než vloni, a úroveň byla ještě lepší než minulý rok. Přesto jsme se celkem rychle shodli na velice vtipné hříčce Odysseus si kupuje koně aneb Jak jsme se stali hrdiny, která si s ironií až drzostí bere na mušku mužský způsob vyprávění o vlastních hrdinských činech /více zde/.

Omlouvám se, tyto atributy, natož kvality jsem v inscenaci neshledal. Škoda, že jsme v DN zrušili rubriku Propadák festivalu, měl bych žhavého kandidáta.

Hochschule für Musik und Theater, Hamburg, Německo – Lena Reißner: Odysseus kauft sich ein Pferd oder wie wir Helden wurden / Odysseus si kupuje koně aneb Jak jsme se stali hrdiny. Režie: Lena Reißner, kostýmy: Elina Baumann a Lena Rickenstorf, dramaturgie: Leena Schnack, hudba: Maximilian Stilke, asistentky: Lena Reißner, Lena Rickenstorf, Fadi Aljabour, maska koně: Lena Rickenstorf, asistent režie: Henrik Hinze, outside eye (pedagogický dohled): Till Doğan Ertener. Hrají Jan Kampmann, Luisa Krause, Justin Otto, Elsa Meredith Stallard. Premiéra 26. ledna 2023, HfMT Hamburg. Psáno z uvedení na PDFNJ 26. listopadu 2023 v Divadle DISK, Praha.

///

Více o PDFNJ 2023 na iDN:

Podzim s kolekcí německojazyčných inscenací

Analýzy a vize světa 2023 (No. 1)

Analýzy a vize světa 2023 (No. 2)

Analýzy a vize světa 2023 (No. 3)

Hovoří autor

Analýzy a vize světa 2023 (No. 4)

Analýzy a vize světa 2023 (No. 5)

…

• Autor: Vladimír Hulec
• Publikováno: 27. listopadu 2023

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Analýzy a vize světa 2023 (No. 6)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ