Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Mukl A03915

    V Brně rostou nezávislé produkce jako houby po dešti. Poslední, Opera Povera, kterou vloni založil režisér Rocc s Pavlem Petráňkem a Tomášem Cafourkem, se představila pravdivým operním monodramatem z jáchymovského pekla Martin Středa. Syn českého otce a čínské matky Andrew Yin Svoboda (1977–2004) je napsal jako absolventskou práci na univerzitě v kanadském Montrealu, v témže roce začal studovat na Kolumbijské univerzitě v New Yorku, kde nečekaně zemřel. Nadáním a šíří zájmů jednoznačně zázračné dítě, už na střední škole autor muzikálů, posléze komorních a také klavírních skladeb (v dnešní době!). Získal stipendium Radia France do Paříže (2002), kde napsal cenami ověnčené orchestrální skladby.

    Martin Středa

    Zlomený Martin Středa (Tomáš Krejčí) bezcílně přenáší prázdnou bednu na uhlí v cele smrti FOTO OPERA POVERA

    Od deseti let se věnoval meditacím i literatuře, což je patrné na duchovní hloubce jeho vlastního libreta k Martinu Středovi. Příběh mukla mu vyprávěl otec, sám deset let vězněný v Jáchymově, o medikovi Milanu Šedovi, odsouzeném na doživotí pro údajnou spolupráci s otcem, důstojníkem západní armády, který se probil do exilu. Monolog bezmocného vězně, zavřeného na samotce v mrazivém bunkru, však víc než krutostí věznitelů fascinuje rozkrýváním ambivalentního vztahu pacifistického syna k odbojářskému otci, pro kterého trpí ve vězení, aniž by věřil jeho boji a aniž by se jím nějak provinil. Když konečně dostane alespoň otcův dopis, nemůže si ho, už slepý, ani přečíst a je vlastně jedno, že mu ho dozorci před vyhaslýma očima roztrhají a cáry se snášejí jako bílé vločky do tichého podkresu písně Já sním o Vánocích bílých.

    Svobodova hudba je plně podřízena příběhu, ozvláštňuje ho a povznáší, s účinkem místy zdrcujícím. Tonální kompozici pro osm nástrojů nastudovala dirigentka Gabriela Tardonová a režisér Rocc nainstaloval příběh na úzký pás mezi orchestr a několik řad diváků, ohraničený vysokými zrcadly. Barytonista Tomáš Krejčí v jediné roli Martina Středy má k dispozici pouze stylizovaný vězeňský mundůr s evidenčním číslem a ironicky prázdnou dřevěnou bednu na uhlí. Kromě obdivuhodné literárně-hudební kompozice právě Krejčí učinil z uvedení opery událost způsobem, jakým na přesné hraně expresivity vyjádřil tragiku příběhu a valéry rozpoložení postavy. Něco takového se běžně nevidí a bylo by žádoucí, kdyby inscenace po dvou provedeních v Malém sále JAMU našla azyl třeba v Redutě, jakkoli jde o útvar provozně jistě nevděčný – necelá hodinka, i s přidanou úpravou Svobodovy klavírní fugy ve funkci předehry a dohry. V Praze by inscenace měla být součástí festivalu OPERA 2015.

    Opera Povera z. s. Brno – Andrew Yin Svoboda: Martin Středa. Dirigent Gabriela Tardonová, režie – prostorová instalace Rocc, kostým Miroslava Matulová, světlo Pavel Kačírek, dramaturg Pavel Petráněk, produkce Tomáš Cafourek. Premiéra 21. září 2014 v Malém sále JAMU v Brně.


    Komentáře k článku: Mukl A03915

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,