Anette Nesvadbová: Vysněná byla žurnalistika
I když v umělecké rodině vyrůstala, původně o herectví neuvažovala. Chtěla studovat žurnalistiku, ale geny se zapřít nedají, a tak se i ona vydala na hereckou dráhu. Vystudovala DAMU, pět let byla v angažmá brněnského Národního divadla a dnes je Annette Nesvadbová členkou ústeckého Činoherního studia, hostuje v Divadle v Řeznické a stále více se také objevuje před kamerou.
Herečka Annete Nesvadbová. Foto: archiv
Pocházíte ze známé umělecké rodiny a umění se vám dostávalo ze všech stran. Jaké bylo vyrůstat v takové rodině?
Jako malá jsem to zase tolik nevnímala, ale už na základce mi učitelky vyprávěly, jak se dívaly na dědu v televizi, to si pak člověk začne rychle skládat, že je něco jinak. Rodina mi dala opravdu hodně, takový ten základní rozhled, který mi ale připadal samozřejmý, povědomí o divadle, o tom, že existuje povolání herec. A že to znamená mimo jiné i to, že se chodí do práce večer.
Rodiče vám prý dali jméno po americké herečce Annette Benning.
Ano, líbilo se jim, že není klasické české. Že je něčím zajímavé.
Díky mamince Lee, která byla v mládí sportovní gymnastkou, jste se věnovala baletu, gymnastice i biatlonu. Uvažovala jste i o jiném povolání?
Ten nápad přišel opravdu až před maturitou, přestože jsem už několik let chodila do amatérského souboru. Nikdy mi ale do té doby nepřišlo, že by to měla být má cesta. Protože jsem studovala na všeobecném gymnáziu, tak jsem předpokládala, že budu pokračovat v humanitních studiích, studium žurnalistiky bylo mé vysněné. Nicméně jsem se začala k tomu připravovat na talentové zkoušky a ony vyšly. Bylo to překvapení a pro mě utvrzení, že to chci dělat.
Po studiu herectví na DAMU jste začala hostovat v Divadle A. Dvořáka v Příbrami, kde jste získala první angažmá, ale po roce jste se přesunula do brněnského Národního divadla, kde jste zůstala pět let a od roku 2019 jste v angažmá ústeckého Činoherního studia.
Moje první angažmá bylo vlastně až v Národním divadle v Brně. První rok po škole jsem hostovala v Brně i v Příbrami a bylo na mně, jak se rozhodnu. Nakonec jsem si vybrala Brno. Zpočátku člověk plánuje zůstat rok, nakonec z toho bylo pět let. Ale nelituju. Cítila jsem, že se potřebuju vyhrát a brněnská scéna pro mě byla ideální. Myslím, že jsem divadlu dala všechno, co jsem mohla, proto jsem se rozhodla odejít a vrátit se do Prahy. Do toho přišla nabídka z Činoherního studia a myslím, že nějak v koutku duše jsem si ji přivolala, protože jsem vnitřně prahla po velké změně. Malé studio, diváci pár metrů od jeviště, naprosto odlišný.
V čem vás mohou diváci vidět?
Momentálně zkouším novou autorskou inscenaci, jejíž předlohou je sci-fi román Město od Clifforda D. Simaka. Dále bych čtenáře určitě pozvala na Najal jsem si vraha podle stejnojmenného filmu Akiho Kaurismakiho a z klasičtějšího repertoáru například na Antigonu nebo Hedu Gablerovou.
V pražském Divadle v Řeznické hrajete v inscenaci NordOst, která zachycuje tragédii v moskevském divadle Dubrovka. Spolu s Bárou Lukešovou a Annou Fixovou představuje tři ženy, jejichž osudy se tragicky propojí.
Hru přinesla Anička, když jsme přemýšlely, co bychom spolu mohly zkoušet. Kdysi ji viděla, když ji hrálo Činoherní studio a měla z toho představení obrovský zážitek. Přečetly jsme si ji a věděly jsme, že to je přesně ono. Hra je především skvěle napsaná, formou monologů, což je pro herce vždycky výzva. Pojednává o tragické události, kdy čečenští teroristé zaútočili na Divadlo na Dubrovce v Moskvě v roce 2002. Objevují se tři ženy, které vyprávějí svůj příběh z různých úhlů pohledu. V tom je ta hra ohromně chytrá. Nemá předsudky, ani nikoho nesoudí. A to by si divák měl mimo jiné i odnést. To, že nic není černobílé a pravda je někde uprostřed. My to představení milujeme, s holkama jsme si sedly skvěle a doufám, že to třeba není poslední spolupráce.
Hrála jste v seriálech Bohéma, Linka, Hlava medúzy a nejnověji hrajete v 1. misi, a to medičku Evu, dceru generála Dvořáka (Zdeněk Hruška), která chce jít v otcových stopách. Máte něco společného?
Musím říct, že jsem byla z natáčení trochu nervózní, protože jsem nikdy takhle dlouhý seriál netočila. Postava Evy mi ale byla už od začátku sympatická, což jsem brala jako velké plus. Společnou máme asi nějakou lidskost a touhu po spravedlnosti. Někdy je ale na mě moc velká šprtka, já se ve svém životě snažím věci moc nepřehánět. Je mi to bližší.
Jak se převážně divadelní herečce pracuje před kamerou?
Konstantní práce před kamerou je důležitá, aby si herec mohl osvojit pravidla, která fungují na detail a brát je už jako samozřejmost. Když zná jenom divadlo, tak dělá před kamerou spoustu chyb, přehání gesta nebo si neuvědomuje, že stačí udělat nepatrný detail v obličeji. Zjistila jsem, že mě to ohromně baví a chtěla bych v tom pokračovat. Divadlu se ale určitě taky chci věnovat dál. Je to jiný typ práce, na které mě mimo jiné láká to, že je to tady a teď a máte jeden pokus. Když hrajete před plným sálem a diváci vám tu energii vracejí smíchem nebo potleskem, je to úžasný pocit.
Váš dědeček viděl všechna vaše představení a byl vaším velkým fanouškem. Jak na něj vzpomínáte? Chodila jste na jeho představení?
Vzpomínám na něj s láskou. Když jsem na návštěvě u babičky nebo jdu kolem Národního, to se mi vybaví spousta zážitků. Chodila jsem na něj hodně, častokrát i sama, jen tak, bavilo mě to. On divadlo hrozně miloval a myslím, že se mi to i snažil předat. Cítil velkou úctu, pokoru a vděk za to, že mohl dělat, co ho bavilo. V divadle byl neuvěřitelných šedesát let, do toho maloval, točil, hrál pro děti. Byl opravdu neuvěřitelný.
Jak trávíte chvíle volna?
Tento rok je mým asi nejvytíženějším obdobím, takže si volna moc neužívám. Když se naskytne, volím často podobný scénář. Odjedu pryč z města a snažím se vypnout v přírodě. Mám navíc velkou zásobu nepřečtených knih, takže i doma mám, jak relaxovat.
///
Annette Nesvadbová
Narodila se 2. 7. 1992 v Praze. Pochází z umělecké rodiny – pradědeček František Nesvadba (1890 – 1963) byl příležitostný herec a hrál v několika němých filmech, dědeček herec, spisovatel a ilustrátor Miloš Nesvadba (1925 – 2020), babička Jaroslava Nesvadbová (1932) výtvarnice, strýc Michal Nesvadba je mimem, otec Martin Nesvadba je mediální poradce, prateta Irena Sedlecká (1928 – 2020) byla uznávanou sochařkou žijící v Londýně a maminka Lea Vajsová byla sportovní gymnastkou. Dědečkův bratr Jiří Nesvadba (1921 – 2004) byl herec, režisér a výtvarník. Má sestru Emmu a bratra Matyáše. Herectví vystudovala na DAMU. Divadlo hrála v Příbrami, v ND v Brně ještě dohrává, je členkou Činoherního studia v Ústí nad Labem a hraje v pražském Divadle v Řeznické. Film a TV – Hany, Šťastná, Hlava medúzy, Bohéma, Linka, Kukačky, 1. Mise.
Komentáře k článku: Anette Nesvadbová: Vysněná byla žurnalistika
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
