Animace hmoty

Zasvětit diváka do procesu divadelního zkoušení je totéž jako ukázat dítěti vánoční dárky už v létě. Na druhou stranu, kdo by netoužil nahlédnout do alchymistické dílny, kde z tvůrčího chaosu pod neúprosným tlakem reality a plánovacího kalendáře vzniká zázrak zvaný inscenace. Zkouška je permanentní nejistota, podotkla k tématu ND Talks režisérka Petra Tejnorová. Vezmeme-li v úvahu, že od svobodného umělce, individuality očekáváme disciplínu, pak už zásada šťastného startu, tedy domluvit se, jakou řečí budeme mluvit, připomíná science fiction. V experimentální tvorbě, kterou Tejnorová v debatě tří režisérů zastupovala, vládne poměrně svobodný tvůrčí duch. Můžete si dopřát ten luxus objevovat skrytý potenciál jednotlivých umělců a podle něj workshopovým hledáním modelovat a nechat krystalizovat téma až k okamžiku rozhodujícího řezu. Klasické činoherní zkoušení naopak vychází ze zásady, že na počátku je slovo. Jednak text, jednak diskuse. Pro tu kmenový režisér ND Jan Frič užívá pěkný termín akumulace mentální energie. V ideálním případě ji herecký profesionál ve zkušebně nasaje, zhmotní a na scéně vloží do režisérova předem připraveného vzorce: Mám zkušenost s programováním a tím způsobem myšlení je si to strašně podobné. Člověk si to musí vlastně napsat v hlavě, vysvětluje Frič tvorbu celkové konstrukce. Zásada, že štěstí přeje připraveným, ve velkých divadelních institucích tak úplně neplatí. Návrat ke scénografii a rekvizitám, objednaný podle harmonogramu před půl rokem, vyhoví provozu, leč ve finiši limituje kreativitu a zvyšuje režisérovi hladinu adrenalinu v krvi. O ten není nouze ani v případě režijní dvojice SKUTR. Lukáš Trpišovský si rozdělil s Martinem Kukučkou úlohu na připraveného a nepřipraveného a s touto specialitou zvládnou absolventi KALD DAMU nazkoušet i operu. Koneckonců, příprava inscenace je vždy o animaci hmoty a tu ovládají od prvního ročníku.