Anketa s výraznými absolventy JAMU
1. Jak vzpomínáte na studia, co jste na něm oceňoval(a)?
2. Co byste akademii přál(a) k jejím sedmdesátinám?
Blanka Bohdanová (absolventka oboru činoherní herectví roku 1951)
1. V roce 1948 zastřelili moji spolužačku při pokusu o útěk i s jejím přítelem. Můj první přítel se rozhodl stejně a skončil ve věznici na Borech v Plzni. Velmi jsem obdivovala herečku Zdenku Gräfovou, ale můj profesní život ovlivnili dva výborní režiséři. Profesor Karel Novák, se kterým jsem později spolupracovala ve Východočeském divadle v Pardubicích a v Divadle E. F. Buriana v Praze. S profesorem Jaroslavem Novotným jsem se po letech potkala v Československé televizi v Praze. Vážím si jich dodnes, i když se na ně už tolik nevzpomíná.
2. Přeju JAMU, aby nadále zůstala líhní talentů, máme dnes větší mediální možnosti je sledovat. Takže, milá JAMU, „zlom vaz“ do dalších let.
Dagmar Havlová (absolventka oboru činoherní herectví v roce 1975)
1. Vzpomínám na soudržnost studentů, moji první lásku, prvního manžela a otce mého dítěte. Oceňovala jsem svobodomyslnost profesorů i spolužáků, nové předměty jako byl šerm, jízda na koni nebo judo, které jsem dosud nepoznala. To vše bylo moc zajímavé. Byl to umělecký směr umělecké školy.
2. Přála bych jí, aby plodila talentované herce a, pokud možno, aby byli vysokého vzrůstu. To, aby na ně byla radost pohledět. Divadlo je od slova dívati se, takže nejen aby měli talent, ale aby se na ně člověk vydržel dívat třeba tři hodiny na jevišti. Dále bych JAMU přála dobré profesory, kteří by své žáky něco naučili.
Petr Altrichter (absolvent oboru dirigování sboru a orchestru v roce 1978)
1. Já na studia vzpomínám opravdu jen v tom nejlepším slova smyslu. Měl jsem při nich totiž úžasné možnosti a každé dva měsíce řídil nějaký jiný orchestr. Hudební fakulta tehdy měla smlouvu s většinou tuzemských filharmonií. Hráč má svůj nástroj, dirigent bez orchestru je nic. V tom je mi dnešních studentů mého oboru líto.
2. Škole samozřejmě přeju jen to nejlepší a hlavně to, aby se zase zejména muzika stala smyslem všeho jejího konání.
Jiří Bartoška (absolvent oboru herectví roku 1972)
1. Vzpomínky nádherné, ale obávám se, že by to papír neunesl.
2. Anžto je mi též 70, tak to, co přeji sobě: dobré lidi kolem sebe.
David Mareček (absolvent oboru klavír v roce 2002)
1. Ze studií vzpomínám především na své profesory Inessu Janíčkovou a Jaroslava Smýkala. Profesorka Janíčková měla velkou zvukovou představivost a úžasný vhled do toho, jak skladbu efektivně nastudovat. Nic podobného jsem předtím ani potom neviděl. A profesor Smýkal měl zase mimořádný hudební rozhled a při studiu dokázal propojit klavírní literaturu s orchestrální a komorní tvorbou. Vděčně vzpomínám také na hodiny komorní hry u Jiřiny Kolmanové, dirigování u Lubomíra Mátla, rozbor skladeb u Arne Linky a také na přednášky Jindry Bártové, Barbary Marie Willi a Aleny Vlasákové.
2. Přál bych jí studenty, kteří se stále touží zlepšovat, pedagogy, kteří je dokážou inspirovat a nadchnout, a dostatek peněz, aby mohla uskutečnit své budoucí vize.
Josef Somr (absolvent oboru činoherní herectví v roce 1956)
1. Nepatřím k těm hercům, kteří svá studia považují za zbytečná nebo za ztrátu času. Právě naopak. Vděčně vzpomínám na ty, kteří mne učili, jako Marie Walterová, Jiřina Ryšánková a Mirka Jandeková, za pány Antonín Kurš, Jaroslav Lokša a mnoho dalších. Vzpomínám také na své spolužačky a spolužáky, byli jsme totiž prý docela dobrý ročník a měli jsme se rádi. S jednou spolužačkou, Libuší Billovou, jsem se dokonce oženil.
2. JAMU bych přál, aby zůstala školou, která vychovává dobré herce. Doporučil bych však dnes přidat hodiny hlasové výchovy zejména pro potřeby televize a filmu, to, aby jim bylo rozumět.
Miroslav Donutil (absolvent oboru herectví a muzikál roku 1973)
1. Na studia vzpomínám s láskou, byla to krásná léta mládí a pedagogové byli skvělí.
2. JAMU bych přál k sedmdesátinám, aby si nepřipadala jako stará paní a její současní studenti z ní mohli čerpat stejnou energii, jakou poskytla nám.
Jana Plodková (absolventka oboru činoherní herectví roku 2003)
1. Čas strávený na JAMU byl velmi tvůrčí, díky Nice Brettschneiderové a Vladimíru Kelblovi. Ačkoli byla škola od rána do večera, nikdy jsem nepocítila ztrátu volnosti, naopak jsem všechno hltala plnými doušky.
2. Rozlet, volnost, tvůrčí energii a lidi, o které se studenti mohou opřít.
Pavel Liška (absolvent oboru činoherní herectví roku 1994)
1. Oceňoval – říct nemůžu, tehdy jsem to nijak neřešil a neoceňoval. Taky jsem toho hodně proflákal a prohýřil, tak jak to má být. To až s odstupem… oceňuju, a to nenásilné seznámení a vyzkoušení si divadla nanečisto, a vůbec, potkání se s divadlem jako takovým. A samozřejmě na Brno a nejkrásnější roky v něm. Dodnes mi to nic nepřekonalo.
2. Přál bych JAMU, aby neztratila nic z toho, čím byla pro mě.
Alena Veselá (absolventka oboru hra na varhany v roce 1952, emeritní rektorka JAMU)
1. Nejvíce vzpomínám na svého profesora varhan Františka Michálka, který byl vynikajícím umělcem i pedagogem.
2. Akademii přeji, aby byla stále přísně výběrovou školou, přijímala pouze nesporné talenty a dělala čest jménu, které má ve svém štítě.
Igor Ardašev (absolvent oboru klavír v roce 1992)
1. Na studiích jsem již tehdy oceňoval důraz na větší míru samostatné přípravy oproti střední škole. Rovněž i to, že studium na JAMU již tehdy – tradičně – umožňovalo studentům i pedagogům bezproblémové propojení koncertní praxe se školními povinnostmi.
2. K sedmdesátinám bych škole přál zdárné pokračování tradice, mnoho nadaných a motivovaných studentů a co nejvíce pracovní i osobní harmonie mezi studentskou i pedagogickou obcí.
Václav Neužil (absolvent oboru činoherní herectví roku 2003)
1. Vzpomínám rád, i když ne nějak často. Vybavují se mně zážitky z kolejí Astorka, všechny divoké i klidné večery, naše první pokusy o večerní představení, které jsme realizovali během studií v Divadle Polárka se spolužáky Honzou Hájkem, Honzou Mikuláškem, Markem Cpinem, Martinem Siničákem a dalšími. Nika Brettschneiderová mě naučila hlavně trpělivosti, pochopit a zkrotit vlastní energii, která může, když ji nezvládnete a hlavně neovládnete, být paradoxně překážkou. Zkrátka zůstanete jen nadaný amatér. Ona každého z nás znala a podle toho k nám přistupovala. To beru jako její největší vliv na mě jako na herce.
2. Ať na její půdě učí lidé, kteří učit chtějí a navíc mají co předat!
Jaroslava Janská (absolventka oboru operní zpěv v roce 1966)
1. S láskou vzpomínám na svou pedagožku Libuši Lessmannovou, která mne vyzbrojila do života dobrým technickým základem, na kterém jsem mohla po celou dobu své operní kariéry stavět. Velikým kladem studia na JAMU byla bohatá praxe v Komorní opeře, která nás pro operní budoucnost náležitě připravila.
2. Janáčkově akademii bych k sedmdesátinám přála co nejvíce vynikajících absolventů.
Zdeněk Šmukař (absolvent oboru operní zpěv v roce 1976)
1. Na studia vzpomínám jen v tom nejlepším, byla to přece jen doba mládí, krásného studentského života, doba krásných přátelství i lásek! Tehdy se JAMU nedělila na dvě fakulty, studovali jsme společně s herci v jedné budově na Komenského náměstí. Na studiu jsem oceňoval, že jsem mohl studovat zpěv, hudbu a hudebněvědné obory na nejvyšší úrovni pod vedením špičkových pedagogů. I přes to, že jsme tehdy museli studovat i takové předměty jako marx-leninismus nebo vědecký komunismus.
2. Co bych popřál JAMU k jejímu krásnému výročí? Především spoustu vynikajících absolventů ve všech oborech, kteří budou šířit slávu a věhlas akademie po celém světě.
Igor Bareš (absolvent oboru činoherní herectví roku 1989)
1. Nevzpomínám zrovna s nadšením. V té době na této vysoké škole byla schována většina lidí, kteří toho málo uměli. Pochopitelně se vyskytly i výjimky, jako byla třeba Vlasta Fialová, Jaroslav Dufek či Jiří Tomek. Byl jsem poslední ročník, který v květnu 1989 státnicoval z marxismu-leninismu. Ale jinak nás tam naučili žonglovat. Trochu.
2. Přeju akademii mnoho dobrých pedagogů a mnoho dobrých absolventů.
Alena Antalová (absolventka oboru muzikálové herectví roku 1994)
1. Byla to docela dřina, hlavně fyzická. Činoherci se nám často vysmívali, že pořád šviháme nohama u tyče, zatímco oni přicházejí v divadelních klubech „jak na to“.
2. Aby vychovávala zdatné absolventy, kteří umí švihat nohama u tyče a vědí, „jak na to“.
Jindřich Petráš (absolvent oboru hra na lesní roh v roce 1986, stávající děkan HF JAMU)
1. Na JAMU jsem vždy oceňoval pracovní a milou atmosféru při studiu, také velké množství vystupování na koncertech a intenzivní přípravy a účasti na národních a mezinárodních soutěžích. Vztahy mezi námi studenty a pedagogy byly velice korektní a přispívaly k vytváření vynikajících uměleckých výkonů.
2. Akademii přeji k sedmdesátinám vynikající pedagogy, studenty a absolventy, kteří budou šířit slávu naší kultury nejen doma, ale také v zahraničí.
Bolek Polívka (absolvent oboru činoherní herectví v roce 1972)
1. Oceňoval jsem, a hodně, přednášky Bořivoje Srby, Vítězslava Gardavského, fascinoval mě Milan Uhde. A nesmím zapomenout na profesorku Ryšánkovou. Navíc jsem během studia potkal Provázek, a to pro mě byla škola nejcennější.
2. Co nejméně vyražených studentů a co nejvíc vznícených učitelů.
Karel Heřmánek (absolvent oboru činoherní herectví roku 1972)
1. Na dobu studia vzpomínám rád. Byli jsme mladí, měli jsme se rádi, nezáviděli si a cítili se svobodní, přestože kolem nás běsnila normalizace.
2. Janáčkově akademii přeji talentované pedagogy a talentované studenty, hodně lásky, přátelství a humoru.
Jan Jiraský (absolvent oboru hra na klavír roku 2000 a doktorského programu Interpretace a teorie interpretace v roce 2005)
1. Přál jsem si studovat na JAMU kvůli vynikající klavírní pedagožce, která mi v mém interpretačním snažení nejvíce dala. Očekával jsem spíše chladnější poměry oproti konzervatoři, ale atmosféra pak byla téměř rodinná a z pedagogů vyzařovalo kolegiální přátelství. Týkalo se to i pedagogů „nevlastních“, vlastně to začínalo nahoře u skvělé paní rektorky a končilo dole ve vrátnici, kde sedával pověstný vrátný Janáček. Když někdo zavolal na fakultu, ozvalo se: Janáčkova akademie, u telefonu Janáček… Pro všechny byl hlavní výsledek – umělecká kvalita, ostatní stálo v pozadí. Škola výrazně podpořila naše cesty na zahraniční soutěže. Ty nejúspěšnější pak posílala na koncerty po Evropě a hned jsme dostávali příležitosti – nahrávání, recitály, koncerty s filharmonií, Moravský podzim i Pražské jaro. Byla to pohádka…
2. Přál bych jí status quo a k tomu co nejvíce moudrosti, doslova selského rozumu. Aby naši studenti při všech těch požadovaných inovacích, vědecké práci a kontrole kvality zvládli i doprovodit lidovou píseň nebo zahrát státní hymnu…
František Novotný (absolvent oboru hra na housle v roce 1989)
1. Přesto, že jsem studoval ve zcela odlišné společenské době, na akademii jsem poznal několik inspirativních osobností – ryzích umělců, kteří (navzdory velmi nepříznivým okolnostem) zůstali také rovnými lidmi se ctí. Nepokřivil je ani minulý režim, ani později se změnou podmínek nesešli z poctivé kumštýřské cesty a nepodlehli novodobým komerčním nástrahám a lákadlům.
2. Akademii bych osobně rád viděl na cestě kvality, která by měla mít vždy přednost před kvantitou, ať už jde o studenty, či přednášející, tedy skutečné osobnosti umělecké a pedagogické.
Alena Mihulová (absolventka oboru činoherní herectví roku 1991)
1. Vzpomínám na ně s láskou. Čtyři roky na brněnské JAMU považuji za jedno z nejkrásnějších období mého života. Oceňovala jsem kvalitu pedagogů i výuku v oborech herectví (s panem Kunešem) a později s režiséry Peterem Scherhauferem a Ivo Krobotem, ale i hodiny zpěvu, akrobacie a tance.
2. Chtěla bych, aby se tam studenti cítili stejně dobře jako já. A také odcházeli tak dobře vybavení. Protože to je to, co jsem já dostala na cestu k profesionálnímu divadlu.
Komentáře k článku: Anketa s výraznými absolventy JAMU
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
