Antické zatmění
Jednou z linií dramaturgie A studia Rubín jsou klasická díla viděná prismatem současnosti. To znamená, že se jedná o adaptace dosti divoké, nicméně pro okruh diváků Rubínu nejen přijatelné, ale vítané a vzrušující. Jestliže tedy přicházíme na Sofokla ve spojení se jmény dvou režisérů s velmi svérázným viděním – tedy Janem Fričem a Lucií Ferenzovou (která je tentokrát autorka textu), můžeme očekávat inscenaci neobvyklou.
Pavlína Štorková jako elektrizující Antigona FOTO PATRIK BORECKÝ
Už název Anti-Gone: Blackout nabízí více výkladů a asociací. První část evokuje výklad propojený s angličtinou – ve smyslu, že věc není dořešena (itis not gone…), druhá připomíná největší hrozbu dnešní doby, tedy totální zatmění, zhroucení přetechnizovaného světa. Výprava Pavly Kamanové odkazuje k možnosti totálního kolapsu (a zároveň mezi řádky k jiné mytické postavě – Elektře), umisťuje-li hlavní hrdinku do podivné neustále světélkující, chrastící a prskající laboratoře, kde Antigona působí tak trochu jako šílený vědec. Jako by tato laboratoř evokovala, co se děje v její hlavě.
Zajímavé je, že i když spousta světýlek diváky až rozčilujícím způsobem oslňuje, zůstává scéna vlastně ve stínu. Takže nahá mužská figurína v pozadí, ustrnulá v triumfálním gestu, je zahalena přítmím natolik, že zpočátku nechává na pochybách, zda se nejedná o živého člověka. Na malé scéně je ještě televize a v přímém přenosu ukazuje například řeči vládce Kreonta k národu.
Zde se tedy odehrává drama, v němž jde o čest, povinnost, toleranci, etiku, lásku, život i smrt. Veškeré tyto pojmy jsou důležité, protože každá z postav se vůči nim vymezuje. Každá jinak – podle svého postavení, temperamentu i svého žebříčku hodnot. Samozřejmě, že v dnešní době ustupují příkazy boží i světské do pozadí a postavy zůstávají samy se svou existenciální tísní i příkazy vnitřního „já“, kterému se nedokážou vzepřít. I když adaptace Antigony zachovává důležité body původního příběhu – konflikt lásky a cti, sourozeneckého vztahu, generačního vztahu mezi otcem a synem, poselství: každý musí rozhodovat sám za sebe, třeba i za cenu svého života –, má tato koláž z textů nadčasový rozměr.
V inscenaci hrají vesměs herci zvyklí na velké kamenné scény – Pavlína Štorková jako Antigona, Ondřej Pavelka jako Kreon (oba z Národního divadla), Lukáš Příkazký jako Haimón (Divadlo na Vinohradech) a Sandra Černodrinská jako Isména (MD Mladá Boleslav). Jsou tedy zvyklí na jiný – výraznější způsob herectví. Možná i díky tomu, že v miniaturním prostoru Rubínu je nutné doslova stlačit hereckou energii v minimalizovaná gesta a výraz, aby nepůsobily přehnaně, má výsledek výraznou energii. Máme pocit intimního dotyku s herci, kteří ve svých postavách odhalují své vnitřní labyrinty. Navzdory groteskně laděnému konceptu je příběh působivý jakousi trochu zvrácenou, leč pravdivou autentičností.
Režisér Jan Frič nevytváří postavy, s nimiž bychom se chtěli ztotožnit nebo s nimi jednoznačně sympatizovat, ale jsou to charaktery – byť zahalené v oparu divadelních kouzel – ve své podstatě pravdivé. Každá má svou pravdu, ale zároveň sama sebe neustále usvědčuje z demagogie, naivity, vypočítavosti či neschopnosti. Tato zdivočelá Antigona je trochu škleb nad pošetilostí lidského rodu.
A studio Rubín – Sofokles a Lucie Ferenzová: Anti-Gone: Blackout. Režie Jan Frič, dramaturgie Lucie Ferenzová, výprava Pavla Kamanová, zvuková spolupráce Michal Cáb. Premiéra 16. prosince 2016. (Psáno z reprízy 9. ledna 2017.)
Komentáře k článku: Antické zatmění
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
