Antigona (Fuck You, Daddy) (proti)
Jedna z prvních premiér po vynucené koronavirové přestávce se v tuzemsku uskutečnila v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. Režisér Dodo Gombár a dramaturg Jiří A. Trnka zadaptovali Sofoklovu Antigonu s nespornou ambicí zrcadlit skrze antickou předlohu současné dění. Jejich snaha je ale (především dramaturgicky) nedůsledná a hercům při tvorbě postav spíš překáží.
Procitne Kreón (Kryštof Rímský) ze své zaslepenosti? Je to jediná naděje, která Thébám zbývá FOTO MARTIN ŠPELDA
Představení otevírá slovníkový průlet mytologií, v němž Marta Vítů coby Kreónova žena Eurydika mimo jiné lakonicky poznamenává: Oidipus, konečně nějaké známé jméno. Tím ale pokus o svěží metatext končí. Dále se inscenátoři i přes nápadité zkratky či odbočky drží původní dějové linie stejně jako Sofoklova verše, byť redukovaného a částečně adaptovaného. Střet dvou řádů nahrazují generační vzpourou proti politickému populismu. Jeho emblémem má být nikterak charizmatický ani strhující státník, spíš jde o do sebe zahleděného tlučhubu, vládnoucího díky souhře několika dějinných náhod. Kryštof Rímský hraje Kreóna se vší přízemností a primitivismem, ale přesto jako by se mu v řadě situací nedařilo dostát své úloze.
Daleko výstižnější studii prohnaného nohsleda spoluutvářejícího obludnou faleš emocionální mašinerie nabízí v roli Kancléře Adam Ernest. Ve splývavé úřednické uniformě a brýlích, vždy připraven úlisně asistovat moci, připomíná hradního mluvčího Jiřího Ovčáčka. Ideovou protiváhou jim má být mladý pár Antigona s Haimónem, ale co lze očekávat od dvojice, jež se proti generaci otců bouří punkerským protestsongem Fuck You, Daddy? Navíc za zády s kapelou poskládanou z ostatních narychlo přestrojených herců, tedy i z představitele jimi nenáviděného krále? Co má punková subkultura společného se současnou občansky angažovanou mládeží, která je sice k vývoji politické situace rovněž skeptická, ale snad by volila elegantnější a daleko sofistikovanější formu revolty? Mladí buřiči z Antigony bohužel působí jako zpovykaní fakani, kteří ani pořádně netuší, vůči čemu se vymezují. Inscenace se přitom několikrát vrací k tématu porušení přirozeného řádu a nepsaných pravidel, pokaždé ale nahlíží konformitu a její opozitum jinak, takže není zcela jasné, v čem přirozený řád spočívá. Jako by snad chtěla být světem bez vítězů a poražených.
Dramaturgickou nedůslednost doprovází nevyrovnaná režie, střídající důmyslné pasáže s provozně řešenými mizanscénami. Fascinující scénickou zkratku vyprázdněného pohřebního rituálu, symbolizovaného funerálním nepořádkem doslova vyhozeným doprostřed prázdné scény, následuje snad až zbytečná filmová dotáčka Haimóna a Antigony objímajících se v ústeckém urbexu. Bylo opravdu nutné dodávat mýtu lokální kontext?
Dodo Gombár spoléhá na scénický minimalismus s prvky civilismu. Představitelka Antigony Andrea Berecková se tomu vzepřela, jenže fyzické herectví ji tentokrát zradilo. Tělová energie a plastičnost, s nimiž obdivuhodně ztvárnila „mlčící“ Maryšu ve Venuši ve Švehlovce, působily v Ústí jako nevhodná přepjatost a nesympatická agrese. S její buřičkou by se mohl sotva kdo identifikovat. Ústecká Antigona se především nerozhodla, jakou chce být – hrdinnou, či obětující, sympatickou, nebo protivnou? Žitá realita inscenátorům toužícím po hipsterské Antigoně z roku 2020 zkrátka protéká mezi prsty.
Viz také Antigona (Fuck You, Daddy) (pro)
Činoherní studio Ústí nad Labem – Antigona (Fuck You, Daddy). Autorská adaptace podle Sofokla (s využitím překladu Václava Renče) Jiří A. Trnka a Dodo Gombár, režie Dodo Gombár, dramaturgie Jiří A. Trnka, výprava Katarína Grega Nedelská, hudba Jiří Hájek. Premiéra 25. května 2020.
Komentáře k článku: Antigona (Fuck You, Daddy) (proti)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
