Árpád Schilling zkoumá, jak dupou městští králíci

V roce 1989 bylo v cirkusové budově v Chalons en Champagne uvedeno absolventské představení prvního promujícího ročníku vysoké školy cirkusových umění Centre National des Arts du Cirque, ve zkratce nazývané CNAC. Již tato absolventská promoce dávala tušit, že do prostředí nového cirkusu se dostává další tvůrčí vlna, která brzy zaplaví mezinárodní festivaly a dílny pouličního a cirkusového umění.

V loňském prosinci představili studenti současného třetího ročníku CNACu ve stejných prostorách již jedenadvacátou absolventskou inscenaci. Tentokrát jejich pedagogické vedení zvolilo pro režijní spolupráci maďarského režiséra Árpáda Schillinga, proslulého odvážnými adaptacemi Čechova, Shakespeara nebo Büchnera. Jeho v roce 1995 založená divadelní společnost Krétakör je důkazem výrazného posunu maďarského divadla od klasiky k experimentu a hledání nových výrazových forem současného divadla.

Schillingova touha po propojení divadla s jinými formami živého umění ho přivedla až do Chalons en Champagne, kde s šestnácti studenty absolventského ročníku cirkusové školy vytvořil inscenaci Urban Rabbits. Prostřednictvím výrazových prostředků nového cirkusu v ní poskládal mozaiku příběhů komunity pitoreskních městských lidiček, nezkrotných podivínů, tuláků, snivců a blouznivců, jejichž život se odlišuje od většiny „obyčejných“ obyvatel.

K tomu zvolil pozoruhodnou metodu: nechal se inspirovat nedávno zveřejněným biologickým výzkumem králíků žijících v zajetí a obklopených lidskou společností, a oproti nim králíků žijících ve volné přírodě. Vědci dokázali, že nervové systémy obou skupin se liší, přičemž nervový systém a živočišné pudy králíků žijících ve volné přírodě jsou vyvinutější, díky čemuž jsou schopni využívat jakékoli prostředí ve svůj prospěch. Život králíků žijících v zajetí, kteří jsou neschopní se o sebe sami postarat, pak Schilling srovnává s životem lidí uzavřených v moderní „neviditelné“ kleci, kterou je město.

Vznikl fascinující příběh o svobodě ducha a vnímání života ve vztahu k okolnímu prostředí. Maďarský režisér a jeho francouzští studenti pro jeho zobrazení plně využívají prostředky činoherního i tanečního divadla, živé hudby a samozřejmě i mnoha cirkusových disciplín, jakými je chůze po laně, skoky na trampolíně, akrobacie na visuté hrazdě a podobě. K tomu jim slouží invenčně využívaný všeobjímající prostor kruhové manéže.

Jejich cesta s touto inscenací povede ze Chalons en Champagne do Paříže, Remeše a posléze na Maltu, do Itálie, Rumunska, Maďarska a nakonec i do Srbska.