Články autora: Eva Kyselová
Pukala ako porcelánová bábika
Dotyky a spojenia 2012 alebo Kam kráča festival slovenských divadiel?
Ťažký život tínedžera a iné problémy
Slovenská sekcia Divadla v Dlouhé pripravila scénicke čítaní Ferenczovej textu Problém v réžii Karla Krála.
Dotyky a spojenia Martin 2011: Slabá úroda?
Stalo sa už akousi tradíciou, že tak ako sa slovenská divadelná sezóna symbolicky otvára Divadelnou Nitrou, uzatvára sa martinským festivalom Dotyky a spojenia, kde sa počas jedného týždňa dá vidieť to najzaujímavejšie, čo sa za rok v slovenskom divadle vykonalo.
Poslední komentáře
- on BLOG: Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 91)Vážený pane Štěpaníku, ano, přiznávám se: moje bio…
- on Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 936)Milý pane Tučku, neklesejte na mysli. Jsem přesvěd…
- on BLOG: Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 91)Pane Orte, děkuji za pěkný a fundovaný dodatek k m…
- on BLOG: Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 91)V roce 1920 se Liška Bystrouška představuje čtenář…
- on Zemřela Jelena MašínováPro mě nezemřela, je součást Pavla Kohouta a ten j…
- on Jiří Schmiedt: Slunce zapadá jak nebesa krásných křídel (No. 16)Mě ty Vaše vzpomínky baví. Hlavně tou upřímností.…
- on Zemřel Rudolf StärzDěkuji vám, že věnujete pozitivní vzpomínku nebo s…
I prednáška je divadlo
O kurze kritického optimizmu 10. a 11. mája v Arše.
Ako inak, ak nie vlastnými prostriedkami?
O pražskej divadelnej rozmanitosti v dňoch 14. - 15. apríla
Jedna Pani povedala…
Divadlo Kámen Praha – Petr Macháček: Paní.
Kyselová odpovídá Varyšovi (No.4)
Už dávno si zo zásady „nemaľujem“, aké by bolo fajn, fajn, fajn, fajnový, keby sa hrali aj iní autori alebo autorky, nielen ruskí lekári alebo nevýrazní alžbetínski herci.
Kyselová odpovídá Varyšovi (No. 3)
Čo sa týka Plzeň – Ostrava battle, bola som úplne mimo tohoto diania, o politiku sa nestarám, kým v nej samozrejme nehrám dôležitú rolu!
Kyselová odpovídá Varyšovi (No. 2)
Musíme si naliať čistého vína, sme zvlčilá mládež, či chceme, či nie.
Kyselová odpovídá Varyšovi (No. 1)
Myslím si, že hodnotiť do akej miery sme/ste/sú mladí ľudia pohltení facebookom a internetom, je dnes už irelevantná otázka.
Nech si píše kto chce, ale…
Stále sme mladí/mladé na to, aby sme písali recenzie, ale na druhej strane, čo ak je to naopak? Čo ak sú niektorí/ré kritici/čky už starí/ré na to, aby im mohla veriť zasa mladá generácia?
Komu to treba?
Ostravarský Zpravodaj bol mojím štvrtým stretnutím s podobným typom práce. Celkom sebaisto môžem povedať, že som si naň zvykla a prekvapí ma už naozaj máločo(kto).
