Články autora:

O letní chrudimské slavnosti a hostech

Ptáte se, kdo slaví narozeniny? A já vám říkám, že naše muzeum. A vy se ptáte, jak může muzeum slavit narozeniny? A já vám říkám, že vesele.

O Vinohradech kdysi královských (XXII)

Jiřina prožila s Jardou Jakoubkem jedenáct krásných a současně nesnadných let. Nesnadných nejen proto, že za totality neměl na růžích ustláno, ale stále častěji hledal útěchu na dně sklínek všeho druhu, jak o tom sám trefně napsal v písni, která je věnovaná Josefu...

O Vinohradech kdysi královských (XX)

Ještě dřív, než Jaromír Vomáčka odmaturoval, začal hrát v kavárenské kapele Jaroslava Mangla v Pardubicích.

O Vinohradech kdysi královských (XIX)

Někdy v lednu 1959 jsme s mým mužem Joskou šli do Divadla Na zábradlí. Bylo to tehdy zbrusu nové divadlo v naprosto zapomenutém starém domě. Představení se jmenovalo Kdyby 1000 klarinetů podle písňového textu Jiřího Suchého.

O Vinohradech kdysi královských (XVIII)

Po festivalu ve Vídni jsme se rozešli s rozpačitými pocity a smutnou představou, že Černé divadlo je uzavřená kapitola.

O Vinohradech kdysi královských (XVII)

Termín „černé divadlo“ jsem poprvé uslyšela na jaře roku 1955, když se vrátil soubor Divadla S + H ze zájezdu do Paříže.

O Vinohradech kdysi královských (XVI)

Ve dvoře domu v Římské ulici naproti Hasičskému domu mělo Divadlo S + H svou dílnu. Tam hned u okna stál pečlivě uklizený ponk nemluvného a puntičkářského řezbáře pan Rubeše a vedle v truhlárně pracoval „děda“ Kovář. U šicího stroje seděla ve svém šedivém...

O Vinohradech kdysi královských (XV)

Fenomén Spejbla a Hurvínka je snad jediný případ, kdy dialogy dvou loutek obstojí samy o sobě i bez loutek a posluchač si vystačí jen s představou jejich všeobecně známé podoby. V komickém, až dadaistickém dialogu s nimi mohli soutěžit jen Voskovec a Werich.

O Vinohradech kdysi královských (XIV)

V plzeňském Divadélku feriálních osad Skupa mluvil a vodil hlavně Kašpárka, což byl nejvýraznější charakter mnoha představení a také „opovědník“ – loutkový konferenciér většiny kusů i varietních loutkářských kreací. V této roli mohl Skupa rozvinout styk s publikem...

O Vinohradech kdysi královských (XIII)

Poprvé jsem viděla Divadlo Spejbla a Hurvínka, když mi byly asi čtyři nebo pět let. To ještě divadlo sídlilo ve své domovské Plzni, ale hrávalo převážně na zájezdech po celé republice a do Prahy jezdívalo na občasná hostování.

O Vinohradech kdysi královských (XII)

Repertoárová škála souboru DKM na našem gymnáziu byla široká. Pod vedením Antka Vondráčka, který byl dobrý muzikant a pianista (přestože měl jednu ruku od narození kratší a zdeformovanou), vznikl například mužský sextet.

O Vinohradech kdysi královských (XI)

Gymnázium Jana Masaryka se dočkalo jen dvou let a dvou měsíců, trvalo do konce školního roku 1949/1950.

O Vinohradech kdysi královských (X)

Podobně jako jeho matka byl Jan Masaryk hudebně nadaný; hrál na klavír snadno a okouzlujícím způsobem, obvykle zpaměti, a většinou improvizoval. Znal obrovské množství lidových písní – českých, slovenských, ruských, polských, maďarských, rumunských.

O Vinohradech kdysi královských (IX)

Když jsem chodila do kvarty, jela naše třída na školní lyžařský zájezd do Krkonoš. Byla druhá půlka února 1948, který později dostal na dlouhou dobu čtyřiceti let přívlastek Vítězný s velkým V.

O Vinohradech kdysi královských (VIII)

Přihlásila jsem tě do gymnázia na Lobkovickém náměstí, oznámila mi maminka, když za mnou přijela na letní tábor rozhlasového souboru paní učitelky Putzkerové do zámečku v Lužanech.

O Vinohradech kdysi královských (VII)

Intimní divadlo hrálo nejen v Praze. Na zájezdy – a to třeba i týdenní šňůry – spolu s dospělými herci, kteří hrávali večer Klicperova Hadriána z Římsů, nás jezdilo jen pár. Ti, kteří vystupovali v hlavních dětských rolích.

O Vinohradech kdysi královských (VI)

Rozhlas byla vlastně první instituce a první provoz, který jsem poznala. Uvnitř bylo chodeb jako v labyrintu a spousta různých místností se speciálním vybavením.