Články autora: Iva Mikulová

Petr Štindl: Divadelníci chtějí tvořit, divadla potřebují vyrábět

S divadelním režisérem Petrem Štindlem jsme se potkali na sklonku léta, pár dní předtím, než začínal zkoušet inscenaci 50 způsobů, jak se rozejít v Klicperově divadle v Hradci Králové. Atmosféra pražské vinohradské kavárny byla vyloženě letní, i když podzimní divadelní...

Dialogy o stavu nejen slovenského národa

Komu se smějete… sami sobě se smějete. Ona notoricky známá Gogolova věta se hodí i jako výstižná charakteristika nejnovější inscenace Slovenského národního divadla (SND) v Bratislavě, v níž režisér a scénograf Dušan D. Pařízek se svým uměleckým týmem vměstnal do...

Hamburské rozhledy (No. 4)

Schimmelpfennigův text nabízí velké množství interpretací a doufám, že bude jen otázkou času, kdy se jeho Laios nebo celá pentalogie Anthropolis objeví na českých nebo moravských jevištích... Es kann sein… es war einmal… Laios.

Hamburské rozhledy (No. 3)

Své nezastupitelné místo na repertoáru Deutsches Schauspielhaus Hamburg mají hudebně koncipované nostalgické návraty do sedmdesátých let minulého století v režii Clemense Sienknechta a Barbary Bürk... aneb Živé vysílání Radia Briest.

Hamburské rozhledy (No. 2)

Skandální román divadelním manifestem rovnoprávnosti... O dramatizaci a inscenaci autobiografického románu Benjamina von Stuckrada-Barreho Noch wach? režisérem Christopherem Rüpingem v hamburském Thalia Theater.

Hamburské rozhledy (No. 1)

V reportáži, jež bude vycházet na iDN po následující soboty na pokračování, bych ráda představila několik inscenací zhlédnutých v únoru v Hamburku.

Dodo Gombár: Ticho je stěžejní prostor našeho bytí

Tvorbu režiséra, dramatika a pedagoga Doda Gombára jsem sledovala během jeho zlínského působení na postu uměleckého šéfa v letech 2006–2009. Už méně jsem stíhala reflektovat jeho následující období ve Švandově divadle v Praze, byť jsem se tam s ním mohla díky jeho...

Hazard, nebo veřejná služba? (No. 11)

Domnívám se, že iDN v rámci té koncepce, kterou z nich odečítám, plní svou veřejnou službu skutečně poctivě. Množství článků, za nimiž je zřetelná a čitelná rozsáhlá redakční práce, je ocenění hodné.

Coline Serreau: Chytrolín a hňup

(režie Miroslav Krobot, Městské divadlo Zlín, premiéra 6. května 2000, derniéra 31. října 2000)

Pro mladý lidi je hrozně důležitý to neposlouchat…

Tato věta, jejíž pokračování vzápětí doplním, zazněla z úst herce Davida Prachaře v pořadu ND Talks Herec a soubor. Zazněla v části rozhovoru věnované výběrovému řízení na nového uměleckého šéfa pražského Národního divadla, kterým se nakonec stalo umělecké duo...

Proč já jsem já, a ne ty?

Pařízkův dialog s Handkem... Dnes vycházejí DN 22 s reportážemi z letošního PDFNJ včetně recenze Pařízkovy dvojinscenace Zdeněk Adamec + Sebeobviňování. Přinášíme ještě jiný pohled na tuto inscenaci.

Do aktu je třeba se zapojit

Nechala jsem se zlákat nabídkou na sledování online premiéry performance režiséra Wojtka Ziemilského s explicitním názvem Sex, vzniklé v koprodukci s platformou Terén. Streamovalo se z Domu umění města Brna.

Kdo byl Zdeněk Adamec?

17/2020 V rámci činoherní části salcburského festivalu byla nejočekávanější událostí světová premiéra zatím poslední hry loni oceněného nobelisty Petera Handkeho Zdeněk Adamec. Eine Szene.

Žít v permanentním vojenském konfliktu

8/2020 Poetická a obrazivá, tak by se dala charakterizovat zatím poslední inscenace Dušana D. Pařízka Eine Frau flieht vor einer Nachricht (Žena prchá před zprávou) v malém komorním sále v Schauspielhaus Hamburg.

Patrik Lančarič: Je třeba reagovat nejen umělecky, ale také manažersky

8/2020 Rozhovor s uměleckým šéfem Městského divadla Zlín

Vyběhnutí z (dramatické) krize

V sobotu 12. října se v Divadle X10 odehrál unikátní projekt The 24 Hour Plays, který odhalil tvůrčí potenciál dramatiků nastupující generace. Stav současné dramatické tvorby lze díky němu vyhodnotit jako optimistický.

Kill your darlings!

17/2019 V jednom kalendářním roce v rozmezí pár měsíců se odehrály dvě premiéry hry Franze Grillparzera Sláva a pád krále Otakara (německy König Ottokars Glück und Ende), obě v režii českých tvůrců.