Články autora: Ivan Žáček

RECENZE: Barokní zarzuela i v dešti zahřála

Soubor Musica Florea připravil na své letní scéně Florea Theatrum na nádvoří Lichtenštejnského paláce španělskou barokní operu na mytologický námět, Válku obrů.

Znějící architektura

22/2019 Úvahy hudební

Misantrop

22/2019 Deutsches Theater, jedna ze čtyř berlínských scén subvencovaných státem, přijelo do Prahy s Misantropem, v německém překladu Jürgena Gosche a Wolfganga Wiense, velmi mluvném, ač prozodicky přesném, zachovávajícím molièrovský verš, a v režii Anny Lenk, od loňského roku...

Když divadlo volá SOS aneb Mezinárodní festival Divadlo 2019

16/2019 Žeň, již v Plzni předložil prestižní Mezinárodní festival Divadlo svým 27. ročníkem (11.–19. září 2019), obsahovala takovou míru až drásavé sebereflexe, že nemohla nikoho nechat chladným. Zřejmě přituhuje.

Jak to vidí a slyší muzikolog (No. 2019/1)

Operní sezona byla v Národním divadle zarámována Libuší a Daliborem. Důvod k radosti nad oživením smetanovského kultu to není, i když v malém českém rybníku zamrzlý Dalibor byl přijatelnější.

Veronští milenci jako ajfounový otisk současnosti

12/2019 Městská divadla pražská neuzavřela uvedením Romea a Julie na scéně divadla ABC prvou sezonu své nové dramaturgie právě šťastně.

Semafor zahleděný do minulosti

11/2019 Poslední premiéra divadla Semafor skrývá pod titulem Kdo jinému jámu kopá, toho píseň zpívej velmi prostý a silně improvizovaný kabaretní tvar, jakýsi autorský vzpomínkový večer nad starými písničkami, které mají Jitka Molavcová a Jiří Suchý rádi.

Revival ztřeštěné opery

11/2019 Druhá opera Sergeje Prokofjeva, Láska ke třem pomerančům, měla premiéru v roce 1921 v Chicagu za řízení autora. Dnes klasické dílo 20. století se u nás zatím hrálo jen v Národním divadle jedenáctkrát od premiéry v květnu 1963 do derniéry v červnu 1964. Tehdy i dnes coby...

Muzikologie v pekle

10/2019 Ve Stavovském divadle vznikl zvláštní hybrid Mozart a ti druzí spojením minimalistické hříčky Letters, Riddles and Writs Michaela Nymana a operní koláže The Classical Style Stevena Stuckyho.

V Ypsilonce si opět pohrávají s operetou

4/2019 Mam’zelle Nitouche, francouzská opereta z pera Florimonda Hervého, patří k nejproslulejším i nejmilovanějším dílům žánru již bezmála 140 let. Hervé své poslední, ale též jediné dílo, jímž se doopravdy proslavil, napsal v roce 1883. Od té doby Nituška prakticky nezmizela...

Staré housle nové tóny nepřinesly

3/2019 Vizuálům Národního divadla nelze upřít, že své marketingové cíle odhalují ve vší nahotě, v tom posledním doslova: jakýsi nahý černošský svalovec se tu snaží urputně vykouzlit na své snědé tváři cosi blížícího se zadumanosti.

Masaryk, lži a Libuše

19/2018 Bedřich Smetana obětoval nadosobní ideji národa a vlasti celý svůj umělecký život. Možná s ním mohl naložit lépe.

Tajný život Friedmanových

16/2018 Dokudrama Marcina Wierzchowského a Daniela Sołtysińského těží nejen ze svého tématu, ale i z naturalistické divadelní formy, jež totálně rozbíjí rampu a diváka nemilosrdně vrhá doprostřed příběhu.

26. MF DIVADLO: Up & Down (No. 2)

Tady je pár mých postřehů...

Co voda může přinést i vzít

15/2018 Alice, Alenka a voda živá je autorským dílem Milana M. Deutsche. Muzikál je postaven na příběhu osiřelé dospívající dívky Alice, která se v noci před osmnáctými narozeninami vydá do světa za zrcadlo, aby pochopila a odpustila staré křivdy. Setká se tam s jakýmsi svým druhým...

Brněnská Svoboda?! (No. 4)

O představeních Lula del Ray chicagského Manual Cinema a Vyrozumění Komorní scény Aréna Ostrava.

Brněnská Svoboda?! (No. 3)

O představeních Trójanky Městského divadla Zlín a Homo faber Činoherního studia Ústí nad Labem.