Články autora: Jana Paterová

Šéfem kabaretu je ďábel

S juanovským a faustovským tématem se režisér Jiří Nekvasil již několikrát setkal. Není tedy divu, že si rozumí i s u nás nepříliš uváděnou Grabbeho hrou Don Juan a Faust. Dvě osobnosti, které představují dokonalý...

Dialog na opuštěném ostrově

Francouzský dramatik Eric-Emmanuel Schmitt umí napsat řemeslně dokonalou hru, která si získává diváky vtipem, bravurními dialogy a často i určitým přesahem. To spolehlivě posunuje jeho texty do vyšší kategorie kvalitního bulváru, a není proto divu, že Schmitt...

Pokus žít jinak

Režiséra Martina Františáka zřejmě zajímají Čechovovy Tři sestry především jako postavy aktivní, hledající smysl své existence přesto, že se jim to nedaří. Stávají se sice oběťmi vulgárního maloměšťáctví, ale...

5P z Plzně… Jana Paterová

Já asi nejsem správný adresát. Nedám totiž dohromady ani pět pecek ani pět průserů… Do Pecek bych mohla zařadit Amberville a Dealer´s Choice. Ovšem nechodila jsem na to, co jsem viděla několikrát už předtím v Praze, Brně, Kladně. Jinak bych samozřejmě do Pecek přidala...

Rozpačitý návrat

Po úspěchu Srpnové neděle napsal básník František Hrubín pro Národní divadlo další hru. Jeho Křišťálová noc se ale už s tak jednoznačně kladným ohlasem nesetkala. Teď se tento text z roku 1961 pokusili oživit ve Švandově divadle, kde se ho...

Vztahy ve světě bez lásky

De Laclosův román Nebezpečné známosti z roku 1782 sice neupadl v zapomnění, protože lákal otevřeností, s jakou se v něm hovoří o lidské sexualitě, ale do ještě výraznějšího povědomí se dostal, když se ho chopil film. Nevyhnulo se mu ovšem ani...

Osud, život, sen

Téměř čtyři století nás dělí od vzniku hry Pedra Calderóna de la Barky Život je sen, a přesto pokládá otázky tak vzrušující, že se dodnes vedou spory o její „pravé“ interpretaci. Uvádění je přitom riskantní v tom, že nejde...

Morální právo na vraždu?

Shakespearův Julius Caesar je považován za výrazně politickou hru, ale ani to u nás k jeho příliš častému uvádění nepomohlo. Možná tu tolik nerezonoval spor mezi republikou a císařstvím, překládaný často jako boj republikánů – demokratů proti...

Shakespeare se krotí těžko

5/2011 Zkrocení zlé ženy patří mezi raná Shakespearova díla, ale inscenační klíč k němu nemusí být jednoduchý. Většinou jsme ovšem zvyklí na typovou komedii, z níž se vymykají jen postavy Kateřiny a Petruchia. S nimi je ovšem trochu...

Po třetí do stejné řeky

3/2011 Pro divadelní přepis Mušketýrů kromě atraktivního děje mluví samozřejmě i to, že jde o velkou podívanou, začínaje přehlídkou zdobných dobových kostýmů a konče hrůzu budícími šermy. A i když v Příbrami není výprava tak opulentní jako v pražském provedení, zase o...

Vady a vnady

Režisérka Slobodanka Radun textu příliš nepomohla. Má sice k dispozici působivou rudou scénu, které vévodí lebka a kde omšelý nábytek doplňuje sporák s troubou (sebevražda Plathové) a vanou (Wolfoová se utopila), ale mnoho z toho nevytěží. Herečky pouze nevynalézavě...

Ruští klasikové na Ovocném trhu (Strýčkův sen)

Dramatizace Jurije Lottina poměrně detailně sleduje Dostojevského prózu Strýčkův sen. Režisér Temur Čcheidze nechápe předlohu jako východisko k nějakému grotesknímu společenskému obrazu, ale naopak staví na propracovaných charakterech postav. V jeho pojetí jde opravdu o...

Jen současný kostým nestačí

Škoda, že režisér Learovy dcery Goneril a Regan obdařil jen kostýmy se současnými prvky a barevnou charakteristikou. Z inscenace tak skoro mizí i jejich vztah k Edmundovi – jistě, ve slovech tu obsažen je – zvláště pak u Regan Barbory Lukešové. Té je kdoví proč přisouzena...

Kupec benátský

Ve světě, kde nebývalou měrou vzrůstá náboženská a rasová netolerance, se zdá být Shakespearův Kupec benátský titulem navýsost aktuálním. Nemyslí si to ovšem zřejmě maďarští divadelníci z Egeru, kteří centrálním tématem své inscenace udělali lidské srdce naplněné...

Muž bez minulosti

Scénická adaptace filmu Ariho Kaurismäkiho Muž bez minulosti znamená pro Dejvické divadlo i pro režiséra Miroslava Krobota další zdařilý pokus o překonání vlastního úspěchu. Kaurismäki je jistě Krobotovi blízký, a není proto divu, že divadelník zůstává filmové předloze...

Plzeňská TOP 03 (podle Jany Paterové)

Stručně. S douškou o diváckých absencích.

Městečko plné lidí s drobnokresbou

Dramaturgii Národního divadla ani Miroslava Krobota jistě nelze podezírat z toho, že by se chtěli jenom vézt na současné módní vlně divadelních adaptací filmů. Není nijak nepochopitelné, že si Krobot pro svůj návrat na bývalou domovskou scénu vybral právě Dogville Larse von...