Články autora: Jan Císař
Stanislavskij a já
Poslední nepublikovaný text pro Divadelní noviny zaslal pan profesor Jan Císař zcela výjimečně bez předchozí domluvy se stručným zdůvodněním
Baroko „tekuté modernity”
Přetiskujeme jeden z posledních textů zesnulého historika a teoretika, který v dubnu napsal o Geisslers Hofcomoedianten do knihy ke dvaceti letům činnosti souboru, jež vyjde na podzim. Kráceno a redigováno pro Divadelní noviny.
Interpretace jako porozumění světu aneb Tázání po dějinném
Pravidelný čtenář Divadelních novin jistě pozná, že navazuji na článek Jana Šotkovského Deset jednou ranou v čísle 6/2021 tohoto listu. Zveřejnil v něm seznam deseti knih s divadelní tematikou, které ho potěšily a o nichž si myslí, že by se o nich mělo vědět, že by se...
Činohra Národního divadla dnes aneb K čemu mne inspirovala kniha Aleny Zemančíkové
Roku 1989 skončilo u nás obrozenecké pojetí divadla, což je obecný šok, který si divadlo musí prožít. Tento výrok profesora Milana Lukeše, jejž jsem zvolil za motto, je na poslední stránce knižního obalu knihy Aleny Zemančíkové Zpětné zakreslení cesty – Činohra Národního...
Trocha hronovské historie IX.
Nejen divadlem živ je festival...
Trocha hronovské historie I.
Včera začal 90. ročník Jiráskova Hronova. Při té příležitosti připravil prof. Jan Císař na každý festivalový den vzpomínkové glosy. První díl začíná vroce 1971, kdy prof. Císař poprvé přijel na festival jako porotce.
Odcamcaď pocamcaď aneb Brechtovská anglosaská esej
8/2020 Označit knihu Stephena Parkera, která má prostý, jednoduchý název Bertolt Brecht, za esej je ode mne přinejmenším troufalost – ne-li přímo drzost.
O herectví Národního divadla
5/2020 Dělám to velice nerad, ale musím poprosit laskavého čtenáře, aby znovu věnoval pozornost dvěma mým článkům, které otiskly Divadelní noviny. První se jmenuje Drama a dějinnost a byl v Příloze DN č. 19 dne 13. listopadu 2018, druhý se v DN č. 3 (5. února 2019) jmenoval Tečka za...
Návrat k dnešku
4/2020 Uvedením dramatického textu Viktora Dyka Zmoudření Dona Quijota se Divadlo na Vinohradech přihlásilo nejen k vlastní slavné minulosti, ale připomnělo i zásadní událost z dějin českého divadla.
Rudolf Starý: Filmová hermeneutika
1/2020 Zahajujeme novou rubriku, v níž oslovení autoři představí knihu, která je ovlivnila či stále inspiruje jejich divadelní aktivity. Věříme, že tím vznikne inspirativní knihovnička.
