Články autora: Jan Císař
Divadlo s přídomkem NÁRODNÍ…
9/2019 Už si připadám trapně, skoro jako Cato st. končící jakoukoli svou veřejnou řeč tvrzením, že Karthago musí být zničeno. Pokaždé když přijde řeč na Národní divadlo, opakuji, že jeho otevření mělo a má pro mne ráz temné osudovosti. Musím své „Karthago“ zopakovat i...
Tečka za epochou
3/2019 Když mně to sobotní dopoledne Jarda Vaněk zavolal, že zemřel Luděk Munzar, pocítil jsem cosi jako bytostnou potřebu nějak se k tomu vyslovit, neboť jsem nepovažoval za nahodilé, že mě o tom zpravuje člen amatérského souboru z dávných let, kde jsem se potkal s Luďkem Munzarem a...
Dějiny – paměť – retro
2/2019 Původně mělo jít o zamyšlení nad dokumentárním cyklem Divadlo Na zábradlí od Ivana Vyskočila po Jana Mikuláška (2018), který k 60. výročí divadla natočila Adéla Sirotková. Další z dobře uchopených dokumentů o divadle z produkce České televize však Jana Císaře inspiroval...
Poslední komentáře
- on BLOG: Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 91) Vážený pane Štěpaníku, ano, přiznávám se: moje bio…
- on Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 936) Milý pane Tučku, neklesejte na mysli. Jsem přesvěd…
- on BLOG: Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 91) Pane Orte, děkuji za pěkný a fundovaný dodatek k m…
- on BLOG: Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 91) V roce 1920 se Liška Bystrouška představuje čtenář…
- on Zemřela Jelena Mašínová Pro mě nezemřela, je součást Pavla Kohouta a ten j…
- on Jiří Schmiedt: Slunce zapadá jak nebesa krásných křídel (No. 16) Mě ty Vaše vzpomínky baví. Hlavně tou upřímností.…
- on Zemřel Rudolf Stärz Děkuji vám, že věnujete pozitivní vzpomínku nebo s…
Zákonité setkání
22/2018 Slovo zákonité má vyjádřit to, co pokládám na inscenaci Tři ženy a zamilovaný lovec souboru Geisslers Hofcomoedianten, uváděné ve VILE Štvanice, za nejpodstatnější: že se při ní sešli divadelní tvůrci díky trvalým hlubinným souvislostem. Roli při jejím vzniku hrály...
Drama a dějinnost
19/2018 Na pojem dějinnost jsem poprvé narazil před více než šedesáti lety čirou náhodou.
Modernismus a avantgardismus v Brně L. P. 2017
6/2017 Když jsem vstoupil do provázkovského hracího prostoru, zjistil jsem, že jej spolutvoří některé prvky – jako například „jízdní“ sloni na indický způsob – z Morávkovy inscenace Dokonalé štěstí aneb 1789, kterou před časem režíroval v pražském Národním divadle....
Mea culpa
17/2016 Mea maxima culpa, že jsem Revolver Revue a její Kritickou Přílohu četl nesoustavně a na přeskáčku. Ale i kdybych tak nečinil, asi bych stejně nedal dohromady představu o podobě divadelněkritické aktivity Terezie Pokorné tak, jako knížka, jež vyšla v Edici Revolver Revue pod...
Konceptuální Ibsen?
12/2016 Potýkám se s tím problémem od roku 2005, kdy jsem viděl v Divadle v Dlouhé inscenaci Ibsenovy Divoké kachny, již režíroval Jan Nebeský; čtrnáctiletou Hedviku v ní hrála skoro šedesátiletá Jaroslava Pokorná. Dlouho jsem to považoval za hybris, zpupnost režiséra, na druhé...
Meziprostor
6/2016 Ten výraz zní docela obyčejně; jako označení nějakého prostoru, který je mezi dvěma jinými prostory. Leč je to také pojem, jenž otevírá možnosti jistého neobvyklého teoretického přemýšlení o divadle. Je mu věnována taková malá, útlá knížečka, která se jmenuje Mezi s...
Opereta o dvojím vnímání světa
4/2016 Poincarého domněnka tvrdící, že každý jednoduše souvislý trojrozměrný povrch je ekvivalentní povrchu čtyřrozměrné koule, patřila k sedmi matematickým Problémům tisíciletí (Millennium Prize Problems), které v roce 2000 vyhlásil Clayův matematický institut.
Co je Modrý pták?
22/2015 Při své první návštěvě Moskvy před mnoha lety jsem měl to štěstí, že jsem viděl původní inscenaci Maeterlinckova Modrého ptáka Moskevského uměleckého divadla.
Herec zavěšený v prostoru
20/2015 V programu k poslední inscenaci Divadla Na zábradlí je esej (či povídka?) Thomase Bernharda s názvem Je to tragédie? Je to komedie?. Autor v ní na počátku praví, že divadlo je svinstvo a že v nejbližší době dokončí teatrologickou studii DIVADLO – DIVADLO?, neboť to, co člověk...
Sdílení lidskosti
10/2015 Jako autora textu nové inscenace Dejvického divadla Zásek uvádí program Davida Doubta. Jde však o „krycí jméno“ pro kolektiv, jenž vymyslel a provedl hru „o lidech, kterým se zastavil výtah“. Tvoří jej všech pět hrajících herců, dramaturgyně Eva Suková a Ivan Trojan,...
Play Shaw
21/2014 Když jsem před více než šedesáti lety začal brát divadelní rozum, byla hra G. B. Shawa Živnost paní Warrenové často hrána, protože kritičnost fabiánského socialisty, jenž chtěl nenásilnou cestou svrhnout kapitalismus a nastolit socialismus, i realistická poetika ctitele Ibsena...
2 + 1 = ! ??!
16/2014 Revizor, jímž budapešťský Vígszínház zahájil slavnostně plzeňský divadelní festival, nabídl jako představení – to jest jako jedinečný komunikační akt jeviště a hlediště – dva atributy. Prvním, klíčovým je aktualizující scénický přepis Gogolova textu, který se...
Vzorec civilizace
8/2014 Prostor je v inscenaci minimalizován na několik předmětů, které vykonávají funkci sloužící herecké akci, pohybu a umístění herců. Vlevo je zvýšený výstupek přikrytý červenou látkou, jenž je postelí či pohovkou, uprostřed vybíhá ze stěny do středu jeviště plocha,...
Maryša v časech hypermoderny
3/2014 Maryša bratří Mrštíků je dramatem par excellence. Platí pro ni plně charakteristika, již vyslovil Otakar Zich: Požadavek, aby drama obsahovalo jednání, je podmínkou nejen nutnou, ale i postačující; jím se obsah dramatu ve své podstatě vyčerpává. To, co se předvádí na...