Články autora: Jan Kerbr

Oslnivě světélkující monogram EM

O lecčem to, co se režisérova pojetí týče, vypovídá. Už při příchodu do hlediště Stavovského divadla oslní zářivkově intenzivní opona, pohrávající si v nesčetných variacích s písmeny E a M, tvořícími monogram Emilie Marty, Eliny Makropulos, Eugenie Montés a tak dále,...

Výroční borcení kulis v Ypsilonce

Ypsilonka oslavila své pětačtyřicátiny opulentním tříapůlhodinovým večírkem typu „na přidanou“, uvolněným sledem písniček, výstupů, neformálních gratulací i filmově dochovaných připomínek z bohaté historie souboru. Sešli se skoro všichni jeho současní i bývalí...

Starorakouský šmrnc na Malostranském náměstí

Divadlo Litera pokračuje v tvůrčích intencích byvší Lyry Pragensis a prvním inscenačním činem tohoto seskupení je dramatizace jednoho ze skvostů středoevropské literatury, Pochodu Radeckého od Josepha Rotha. Soumrak rakousko-uherské monarchie, reprezentovaný osudy otce a syna von...

Vyznání lásky na spodním prádle

Hravost textu zprostředkovávají herci na velmi solidní úrovni, někteří suverénně. Platí to především o Janu Sklenářovi v roli Birona, který ke svému mladistvému drivu přidává tentokrát větší procento skepse a přesně timovaných zámlk, rustikálně temperamentnímu...

Existenciální analýza jako elegantní rychlovka

Theater Neumarkt Zürich – Max Frisch: Biografie: Hra.

Šťastný večer!

Jde o dynamickou zábavu pro široké divácké vrstvy, obohacenou o některá neobvyklá fabulační řešení. Zda jsou projevem čehosi specificky pobaltského, to nejsem schopen posoudit.

Mefistovo dobytí Berlína

Plynulý a záživný tok dramatického vyprávění musí zajišťovat přesvědčivé herecké portréty, to Horváthova inscenace splňuje téměř bezchybně. Nejspíš některé nespravedlivě opomenu: zaujali mě oba nositelé opačných idejí, komunista Otto (Radek Valenta) i nacista Miklas...

Ruští klasikové na Ovocném trhu (Vláda tmy)

Tovstonogovci v Praze představili i naturalistickou hru Lva Nikolajeviče Tolstého (jeden z jeho dvou dramatických opusů) Vláda tmy, taktéž v režii svého uměleckého šéfa Temura Čcheidzeho. Drobnokresebné mistrovství petrohradských herců ovšem vinou víc než konzervativní režie...

Výlet za nevídanými dovednostmi

Třetí hraný film režiséra Roberta Sedláčka Největší z Čechů se na první pohled zabývá méně závažným tématem než oba jeho hrané filmy předchozí, Pravidla lži (v komunitě odvykacího zařízení se řeší základní vztahové a další existenciální problémy) a Muži v...

Lze nad diváckými jistotami mávnout rukou?

Jan Hrušínský nastudoval ve svém Divadle Na Jezerce osvědčenou komedii Charleyova teta. Na reprízu jsem se vypravil ze zvědavosti, už jsem tu skoro rok nebyl, mnoho recenzí zdejší produkce neposuzuje (nepočítám-li PR články), reflektována by však měla být tvorba i scén z...

Šťastný večer!

Divadlo A. Dvořáka Příbram – Jaan Tätte: Každý den šťastný den!

Na jakékoliv představení do Pražského komorního!

Rozpoznatelný styl zdejších inscenací odvisí od toho, že ve velké většině je vytvářejí Jařab s Pařízkem, nevyhýbají se však spolupráci s jinými režiséry (již zmiňovaný Jan Nebeský, Arnošt Goldflam, Ján Šimko, Katharina Schmitt, v poslední době začíná režírovat...

Vidět a slyšet Luďka Munzara

Za vznikem projektu stáli bývalý umělecký šéf Violy Vladimír Justl a rozhlasový redaktor, známý empatií při kladení otázek i naslouchání odpovědím, Robert Tamchyna. Justl se premiéry bohužel nedočkal, Tamchyna se objevuje na jevišti. V poloimprovizovaném tvaru se Munzara...

Azbuka vyrvaná ze zdi

Čechovova Racka nastudoval v kladenském divadle režisér Daniel Špinar. Přiznává, že ho zaujala dnes už legendární inscenace téhož titulu na Zábradlí v režii Petra Lébla, oceňuje její antipsychologičnost a akcentaci komediálních prvků v textu. Léblově Rackovi se podobá...

Mrzák, upíři i naháči v Hradci

Hradecké Divadlo evropských regionů je festival, na němž lze hekticky přebíhat z představení na představení (často, počítáme-li i off-program, jich může být k vidění pět až šest najednou). Letos přálo počasí, méně ovšem sponzoři (lépe řečeno jenom někteří ano)....

Z vybouřeného mládí ke státnické zralosti

Devízou „hradní“ verze režisérky Lucie Bělohradské je především zcela přesné obsazení hlavních rolí a angažování zdatných divadelních herců i do sebemenší epizody (všichni dobře mluví, Shakespeare respektive překlad Martina Hilského v jejich interpretaci tentokrát...

Hradecká TOP 03 (podle Jana Kerbra)

Tipy spíše výtvarné...