Články autora: Jan Kolář
Na pravou míru
V recenzi vinohradské publikace Vyvětráváme (DN 17/2024) jsem Barboru Maškovou přejmenoval na Věru Maškovou a Edgara Dutku na Dudka. A do neologismu jetřebismus se mi překlepem vloudilo písmenko s. Sypu si popel na hlavu a uvádím na pravou míru. Jan Kolář I já musím uvést jedno...
O světě, který voněl
První kapitola opulentní publikace Jiří Šlitr – Doktor Klavír, kterou k jeho stému výročí narození sepsal a mnoha unikátními fotografiemi doplnil Lukáš Berný, dlouholetý semaforský příznivec a editor zvukových nahrávek tvorby Semaforu, nese název Jazzman z Podkrkonoší.
K reakci Daniely Sodomové na recenzi inscenace Forman na Letní scéně Musea Kampa (DN 16/2024, str. 15)
Ad nacistický kriminál Formanova otce: Jistěže ty dvě věty v inscenaci zaznějí, hraje se však především o udání kolaboranta. A bylo tomu opravdu tak? Podle Miloše Formana jeho otce gestapo zatklo právě kvůli jeho účasti v Obraně národa. O udání kolaboranta není v našem...
Poslední komentáře
- on BLOG: Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 91) Vážený pane Štěpaníku, ano, přiznávám se: moje bio…
- on Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 936) Milý pane Tučku, neklesejte na mysli. Jsem přesvěd…
- on BLOG: Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 91) Pane Orte, děkuji za pěkný a fundovaný dodatek k m…
- on BLOG: Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 91) V roce 1920 se Liška Bystrouška představuje čtenář…
- on Zemřela Jelena Mašínová Pro mě nezemřela, je součást Pavla Kohouta a ten j…
- on Jiří Schmiedt: Slunce zapadá jak nebesa krásných křídel (No. 16) Mě ty Vaše vzpomínky baví. Hlavně tou upřímností.…
- on Zemřel Rudolf Stärz Děkuji vám, že věnujete pozitivní vzpomínku nebo s…
Nejen o normalizaci v Divadle na Vinohradech
Kniha Vyvětráváme… Divadlo na Vinohradech za „normalizace“ pojednává o neblahém období přední pražské scény v letech 1970–1989. Ale nejen o něm.
Léto s Formanem
Po Janu Werichovi, Medě Mládkové a Martě Kubišové sáhli tvůrci Letní scény Musea Kampa po další celebritě – a pod stručným, ale výmluvným názvem Forman nabídli publiku průvodce životem světoznámého filmaře.
Moralita ukrytá v básnickém obraze
Od dob Goethových, vlastně už od Christophera Marlowa, je doktor Faust postavou světového dramatu a literatury, která vybízí různé autory k nejrůznějším variacím faustovské legendy.
Rodinná historie s přesahem
Na své malé antikvární scéně uvádí Dejvické divadlo lehce stylizované scénické čtení, vzpírající se všem soudobým módním trendům, a pokud se nemýlím, hraje se už dva roky bez pozornosti kritiky a publicistiky.
Novinář kischovského rodu
S Alešem Fuchsem jsem se poprvé potkal v Repertoáru malé scény, kde jsem chvíli pracoval jako redaktor. Časopis sdílel jednu místnost a jednoho šéfredaktora s Amatérskou scénou, do níž Aleš pilně přispíval svými průhledy do divadelního světa.
Jan Klusák: Nejen o seismografech duše
Rozhovor s jubilujícím skladatelem
O jedné nezávislé ženě
Pod tajemným názvem Istyklāl příležitostně uvádějí Jana Plodková a Roman Zach v pražském Ateliéru 22 pozoruhodné scénické čtení ze hry Lenky Jungmannové. Je o polozapomenuté prvorepublikové lékařce Vlastě Kálalové.
Slovensky, česky, intenzivně…
Patřil do okruhu jedinečných středoevropských autorů, ohraničeného jmény Robert Musil, Hermann Broch a Ödön von Horváth: Sándor Márai, maďarský spisovatel, který v roce 1948 opustil vlast a světové proslulosti dosáhl až po své smrti koncem 80. let.
Poslední štace má šanci
Hudební komedie Suchého a Šlitra Poslední štace měla první semaforskou premiéru v režii Jiřího Menzela v dubnu 1968, v tom krátkém svobodném nadechnutí uprostřed pražského jara. A bylo očividné, že je metaforou, zpodobněním neblahých společenských poměrů, v nichž jsme...
Paměti s černou tečkou na konci
Kniha vzpomínek hudebního vydavatele a manažera Jiřího Pallase (nar. 1949), která nedávno vyšla v nakladatelství Galén, je rozprostřena do mnoha tematických stran. Už její název Rodinné anabáze a Šafrán aneb Rukověť o Švédsku napovídá, že autorův životní příběh...
Semaforské návraty
Ve své čtyřiašedesáté sezoně – od Nového roku – se Semafor vrací ke kořenům, k akronymu sedm-malých-forem.
Snít znamená myslet
Já si na divadlo a divadelní hry moc nepotrpím, a když je čtu, necítím potřebu jít se na ně do divadla podívat, říká Eugène Ionesco v rozsáhlém rozhovoru s Claudem Bonnefoyem nazvaném Mezi životem a snem.
O starých dobrých komediantech
Všechno se odehraje někdy na sklonku 19. nebo na začátku 20. století. Do jakéhosi městečka dorazí tlupa kočovných herců. Ubytují se v hostinci, zkoušejí jakousi hru o indiánech, zítra je čeká opereta a principál je důrazně upozorňuje, že moderní opereta… to nesnese...
Došlo do redakce
Josef Mlejnek: Nechráněný přejezd Nezávislý podmelechovský spolek, 75 stran Pátá sbírka básníka, divadelního kritika a mimo jiné signatáře Charty 77 (nedávno oceněného premiérem medailí Karla Kramáře) nabízí vějíř cudných veršů dotýkajících se paradoxně velkých...