Články autora: Jan Kolář

Třikrát z jednoho světa

Tři zvuková alba vzešlá z poetiky malých divadel šedesátých let jsou možná posledním „živým“ svědectvím o této éře a zároveň duchovním klimatu doby, které v tvorbě protagonistů malých scén „podloudně“ přežilo i v tzv. normalizaci....

Jan Přeučil: Herec má umřít v botách

Úryvek z velkého bilančního rozhovoru s hercem Janem Přeučilem - úryvek. Celý text najdete v DN 9/2011.

Jan Přeučil: Herec má umřít v botách

Jan Přeučil, muž nepřeslechnutelného hlasu a nepřehlédnutelného výrazu, šarmér, maskující svým „světáctvím“ vnitřní citlivost, se na českých jevištích pohybuje víc jak půlstoletí. Jeho herecká kariéra je spjata především s Divadlem Na zábradlí a s hraním pro...

Klasika, soudobá komedie, muzikál i béčkový horor

Grand Festival smíchu ve Východočeském divadle sleduji od jeho skromných počátků v roce 2000 a tuším, že už před dvěma lety jsem mohl konstatovat, že každoroční přehlídka divadelní komedie dorostla do věku dospělosti. Tedy, že je to festival reprezentativní:...

Jen plakát, nic víc

4/2011 Forma Zpovědi masochisty je prostá. Je to v podstatě monolog jakéhosi muže, o jehož zázemí nic nevíme, a který se pod šifrou M. pohybuje v nelidském, nepřátelském světě. Vykřikuje své obžaloby a strázně, které jsou vzápětí rozehrávány třemi spoluhráči v doprovodných...

Aspoň trochu pravdomluvnosti, vážená

Co neuveřejnily Lidové noviny

Bez výkladu, bez nápadu, beze smyslu

Inscenace Ivana Rajmonta v Národním divadle (uváděna je v „aréně“ Kolowratu) ale rezignovala na jakýkoliv výklad. Oč režisérovi a hercům vlastně jde, se mi nepodařilo rozpoznat do poslední repliky. Je to jen „rozhlasové dramatizované čtení“, běžná konverzačka, nebo...

Psát, či nepsat, to je, oč tu běží

Ne, nehodlám připomínat častý rozpor mezi ohlasem a hodnotou díla, je v kulturních dějinách přítomný od nepaměti a názor některých estetiků, že široká popularita je v umění v podstatě jev záporný, byl kulturní praxí ověřen už mnohokrát. Nehodlám ani zpochybňovat...

DN 22

Poslední číslo Divadelních novin ročníků 2010 věnuje svou „velkou kritiku“ na str. 4 Morávkově inscenaci Bulgakova románu Mistr a Markétka v Huse na provázku. Tak jako u Morávka vždy, je to neobvyklé „přečtení“ výchozí látky, v němž režisér, majitel bezbřehé...

Nehodlám vyhánět staré dámy z divadla (Velký rozhovor s Jaroslavem Malinou)

Jaroslav Malina je zaveden jako scénograf. Že je také jedinečný malíř, vědí spíš ve Spojených státech než u nás doma.

Ze života stoprocentních mužů

Byl to riskantní podnik, vybrat z cca 1.500 stránek korespondence, rozprostřené do mnoha záběrů kulturních, politických, „cestopisných“ a soukromých, pro dvouhodinové představení podstatné a vytvořit z ní ne pásmo, ne leporelo, ne panoráma, nýbrž dramatický příběh. Dora...

Lucie Černíková: Žiju svou přítomností

Osm let už hraje v českých muzikálech, nejčerstvěji v ambiciózním projektu Karla Šípa a Petra Jandy Ať žije rokenrol! Alternuje s Lucií Vondráčkovou ve velké roli naivky Yvetty, jejíž vztah s bigbíťákem Ronnym tvoří osu Šípova libreta. A osm let je nepřehlédnutelnou...

DN 20

Češi Němcům nerozumějí? –  pod tímto mírně provokujícím titulkem nabízíme reflexi letošního průběhu Pražského divadelního festivalu německého jazyka ( v duchu češtiny trochu krkolomný, ve stylu němčiny však patřičný název, že?). Skutečností je, že současné...

DN 19

Konec muzikálů na českých soukromých scénách asi hned tak nenastane, byť jejich úroveň nesáhá broadwayským vzorům často ani po kotníky. Jisté naděje vzbuzoval projekt Karla Šípa a Petra Jandy; především proto, že jeho zázemí těžící z počátků „big beatu...

DN 18

Když v temných padesátých letech Josef Škvorecký a Zdeněk Urbánek hořekovali nad zglajchšaltovanou kulturou, řekl Škvorecký, že možná jednu pozitivní stránku lze totalitnímu režimu přiznat: zlikvidoval brak. Urbánek opáčil, že si tím vůbec není jist: když nevychází...

To dobré z Tyla, to aktuální od nás

Patrně každá divadelní kultura obsahuje dramatické texty, které lze sotva označit jako „velké drama“, a přitom se na národní jeviště vracejí znova a znova. U nás je takovou hrou první český singšpíl – Tylova Fidlovačka – a důvod jeho občasných návratů je zřejmý....

Nituška v rytmu jazzu

Život si libuje v paradoxech. Když byl Jiří Suchý mlád, neměl operetu rád a Semafor založil i jako určitou opozici vůči tomuto žánru. Ve zralém věku se ale vrací právě k ní a jako poslední premiéru uvádí ve svém divadle osvědčenou Mam’zelle Nitouche. Je však pojata...