Články autora: Jan Kolář
Zdeněk Sklenář byl malíř…
Zdeněk Sklenář: Vzpomínání. Vydání první. Vydala Galerie Zdeněk Sklenář 2010.
DN 13
Proti profláklému sloganu když nejde o život, jde o hovno, který je v našem komentáři Česká divadlo jako svorník národní hrdost, myslím, že neprávem, přisuzován Janu Werichovi, staví Petr Kofroň maximu Rudolfa Medka: Jde víc než o život. Jde o duši. A o naši čest....
Ceny budou!
A tu se jako deus ex machina ozval Čestmír Kopecký, jeden z mála našich producentů, jímž pořád ještě jde o smysl, a ne pouze o kšeft. Neskutečně „rozlítaný muž“ (dovolat se mu, to tedy dá práci), který však dokáže zařídit i nemožné. Jako šéf Ostravy, možného...
ZPRÁVY: Výběrové řízení na funkci ředitele/ředitelky Hudebního divadla v Karlíně
Hlavní město Praha vyhlašuje výběrové řízení na funkci ředitele/ředitelky příspěvkové organizace Hudební divadlo v Karlíně se sídlem Křižíkova 283/10, 186 00 Praha 8. Požadované předpoklady: ukončené vysokoškolské vzdělání – magisterský studijní program, případně bakalářský studijní program v souladu s nařízením vlády…
Kronika, z níž se dozvíme jen málo
Divadlo Járy Cimrmana – Zvuková kronika. Radioservis 2010.
Máraiovi lidé na kře
Městská divadla pražská, Divadlo Rokoko – Sándor Márai: Dobrodružství. Překlad Kateřina Pošová. Režie Radovan Lipus, scéna Petr Matásek. Česká premiéra 24. dubna 2010.
DN 11
Yoshi Oida se v naší pravidelné rubrice Jak já to vidím vyznává, že vždy chodí jen na inscenace, které mají dobré kritiky. A pak, že divadelní tvůrce kritika nezajímá! Aktuální vydání Divadelních novin by tedy pro japonského Pařížana mohlo být dobrým vodítkem....
DN 10
Selfmademan Jan Dítě se vrátil do Husy na provázku. O putování pitoreskního hrdiny Hrabalova románu Obsluhoval jsem anglického krále českým kulturním milieu v uplynulých čtyřiceti letech píše Jan Kerbr právě v souvislosti s jeho návratem na scénu malého brněnského...
Jindra Janoušková: Sedávej panenko v koutě, buď jista, že nenajdou tě
Jako typ, říkají režiséři, působím kladně. A přitom zlejch lidí jsou kolem nás mraky. Měla bych z čeho čerpat.
DN 8
Nahněvaný bloger Vojtěch Varyš označil v dopise Klarinovi Goldflamovu inscenaci Babičky ve Studiu Ypsilon za svůj nejhorší divadelní zážitek a nit nenechal suchou ani na Ypsilonce samotné. Kritik Zdeněk A. Tichý má jiný názor a v Goldflamově „Básni a Pravdě“ vidí...
DN 7
Poslední premiéra Divadla Na zábradlí Ubu se baví je autorským projektem režiséra Jiřího Havelky. Muže, který má domov v Ypsilonce, ale svá „autorsko-režijní tykadla“ rozprostřel i do jiných divadelních stran, od Archy přes Vostopětku a Dejvické divadlo až na to...
Ošidnost hvězdiček
Jak hvězdičkovat inscenaci Hany Burešové z Divadla v Dlouhé, složené ze dvou Feydeauových aktovek?
Smích po deseti letech
Východočeské divadlo Pardubice – Grand festival smíchu.
DN 6
Naplňovat hodnotným repertoárem dva divadelní domy, jako musejí Městská divadla pražská, není opravdu snadné: občasným propadům by se nevyhnul snad ani Pánbůh. Z tohoto zorného úhlu posuzuje Jan Kerbr v dvojrecenzi Se španělskými rytmy divno hrát „španělské“ projekty MDP...
DN 5
Oficiální české divadlo (na rozdíl od „neoficiálního“? ) snad není zcela mrtvo, je ale smutné a nemocné, průměrné a podprůměrné, zkrátka k ničemu. Konečně, jaká společnost, takové divadlo. Tak soudí Miroslav Bambušek v komentáři Pohřběme zkostnatělé...
Never more – tentokrát Janě Machalické
Myslet, myslet, myslet, nikoli střílet od boku, to je oč tu běží, milá Jano Machalická!
Místo očištění zapomnění
Jihočeské divadlo České Budějovice. Petr Zelenka: Očištění.
Co takhle něco plnokrevného?
A protože si myslíme, že v současném českém divadelním (i filmovém) světě existuje plejáda autorů, jejichž autorská i režijní spolupráce by pro „dramatiku“ České televize byla obohacením, položili jsme jim tři otázky...
