Články autora: Jan Kolář

Došlo do redakce

Radošinské naivné divadlo: Revue 31 68 stran Po léta vydává Radošinské naivné divadlo ročenku, ta poslední mapuje jeho 60. jubilejní sezonu 2022/2023. Vždy je to objemná, tentokrát takřka sedmdesátistránková revue, vějíř článků, rozhovorů, zpráv, ohlasů a fotografií...

Došlo do redakce

Scenáristka Tereza Brdečková napsala zvláštní knížku s nenápadným titulem O Janě a Zdenkách kolem Jana Wericha. A jak název napovídá, je o Werichově rodině – ženě Zdence, dceři Janě, vnučce Zdence zvané Fanča a samozřejmě o Janu Werichovi samotném, který byl jejím...

Ad Dva nešťastní prezidenti a jedna nešťastná recenze (DN 11/2023)

Vladimír Just se nemýlí. Nečasova mise je v Marèsově knize v jednom odstavci zhodnocena. Četl jsem tu monografii pozorně před léty a byl skálopevně, ale mylně přesvědčen, že ji znám takřka nazpaměť. Mohl jsem po ní sáhnout do poličky a přesvědčit se. Mohl jsem v...

Nepřehlédnutelné herecké sólo Evy Hacurové

Poslední velký německý spisovatel z Prahy, podle Josefa Kroutvora česky cítící Němec, Johannes Urzidil, druh Franze Kafky v kavárně Arco, byl léta na okraji zájmu našich čtenářů.

Vladimír Procházka: Tak chytrý jako diváci jsem bohužel nikdy nebyl

Herci, dramaturgové, ředitelé a možná i inspicienti obvykle divadelní ansámbly střídají: někdy dobrovolně, když se mění poetika anebo jejich tvůrčí týmy zamíří jinam, jindy z vyšší moci, když jsou příslušnými politiky anebo novými šéfy takříkajíc odejiti,...

O dvou nešťastných prezidentech

Čas od času se v repertoáru českých divadel objevují tituly věnované uměleckým a politickým star, které výrazně poznamenaly svou dobu. V posledních letech je jich snad až příliš mnoho: o Adině Mandlové, Vlastovi Burianovi, Vladimíru Holanovi a Janu Werichovi, obou našich...

Tradice, která pokračuje

Čtu si v odpovědi Ministerstva kultury České republiky na otevřený dopis Divadelních novin ministrovi této slovutné instituce a dočítám se, že ministerstvo má jako nástroj evaluace projektů expertní poradní orgán – odbornou komisi, která projekty evaluuje každoročně v rámci...

Až se tobě bude třásti ruka

Ten titulek jsem si vypůjčil z dávné reportáže Heleny Klímové v dávných Literárních listech. Byla o necitlivosti mladých lidí vůči starším, o jejich pohrdání stářím a o jejich přemrštěných nárocích. Tenkrát jako mladíka mě příliš nezaujala.

Spisovatel z vůle redakce

V Divadelkách č. 4/2023 pod podpisem článku Mé divadelní osvícení mi redakce přiřkla titul spisovatel, jímž nejsem. Napsal jsem sice několik rozhlasových dramatizací a pár rozhlasových her, ale vždy byly opřeny buď o literární předlohu, nebo o reálné historické události....

Neobyčejné příběhy obyčejných lidí

Divadelní hry Ireny Douskové Oněgin byl Rusák a Darda známe z Divadla v Dlouhé a Divadla Na Jezerce. Byly to úspěšné inscenace, příznivě přijaté kritikou i publikem.

Jiří Suchý, Jiří Šlitr: Dobře placená procházka

(Divadlo Semafor, Praha, režie Ján Roháč, premiéra 15. června 1965)

Nehrdinský hrdina Danny Smiřický v rytmu swingu

Po Sňatcích z rozumu podle Vladimíra Neffa a Českém románu na motivy stejnojmenné prózy Olgy Scheinpflugové uzavírá Divadlo na Vinohradech trilogii zkoumající české osudy v období od sklonku předminulého až do konce neklidného minulého století inscenací hry Jana Vedrala Danny...

Miloň Čepelka: Chtěl jsem jiným způsobem objevovat svět a jeho taje

Čtvrtek 8. prosince, podvečer, Městská knihovna Praha. V sále naučné literatury posedává asi padesátka starších i mladých dam a pánů – a já, protože potřebuju ještě několik vět do tohoto rozhovoru.

3 sestry

Bude to v Divadelních novinách pověstné nošení dříví do lesa, ale pro stručné připomenutí obsahu Čechovových Tří sester mám dobré důvody.

Jazz je vzduch, který dýchám…

… píše Jitka Molavcová v programu k představení Devatenáct tváří jazzu v pražském Semaforu. A jak napovídá jeho titul, hlavní roli tu má hudba, která tak výrazně poznamenala kulturu světa ve 20. století. Od tradicionálu přes spirituál, ragtime, dixieland, blues, boogie...

Svérázné samomluvy PAKA

Poslední knížka Pavla Kohouta Letorosty samomluv je svérázná obsahem i formou. Hned v úvodu autor instruuje, jak ji číst, který text je myšlený, který psaný, jaký dokonce mluvený…

Popperovi i Pavlovi jako rodinný portrét

Genius loci Berounky, Křivoklátska, Buštěhradu a Kladenska vůbec tvoří podloží inscenace Jak jsem potkal ďábla, kterou uvádí Městské divadlo Kladno. Právě tato místa jsou osudově spjata s obchodním cestujícím Leem Popperem, jeho ženou a třemi syny, z nichž posledního známe...