Články autora: Jan Kolář
Semaforské návraty
Ve své čtyřiašedesáté sezoně – od Nového roku – se Semafor vrací ke kořenům, k akronymu sedm-malých-forem.
Snít znamená myslet
Já si na divadlo a divadelní hry moc nepotrpím, a když je čtu, necítím potřebu jít se na ně do divadla podívat, říká Eugène Ionesco v rozsáhlém rozhovoru s Claudem Bonnefoyem nazvaném Mezi životem a snem.
O starých dobrých komediantech
Všechno se odehraje někdy na sklonku 19. nebo na začátku 20. století. Do jakéhosi městečka dorazí tlupa kočovných herců. Ubytují se v hostinci, zkoušejí jakousi hru o indiánech, zítra je čeká opereta a principál je důrazně upozorňuje, že moderní opereta… to nesnese...
Došlo do redakce
Josef Mlejnek: Nechráněný přejezd Nezávislý podmelechovský spolek, 75 stran Pátá sbírka básníka, divadelního kritika a mimo jiné signatáře Charty 77 (nedávno oceněného premiérem medailí Karla Kramáře) nabízí vějíř cudných veršů dotýkajících se paradoxně velkých...
Vším, čím byla, byla ráda
Životní příběh Zuzany Kočové je látka pro román plný zvratů, krizí a snad i úspěchů, které se často obracely v opak. Napsala si jej vlastně sama v denících z let 1949–1988. Její syn, skladatel, básník a písničkář Jan Burian, je skloubil v takřka čtyřsetstránkovou...
Došlo do redakce
Alena Müllerová: Divoké básničky Grada Publishing, 64 stran Po pěti letech od sbírky Nedělní chvilka fejsbukové poezie vyšla televizní dramaturgyni a scenáristce Aleně Müllerové knížka rozverných veršů pro děti. A možná i pro dospělé, pokud mají v literatuře rádi...
Došlo do redakce
Radošinské naivné divadlo: Revue 31 68 stran Po léta vydává Radošinské naivné divadlo ročenku, ta poslední mapuje jeho 60. jubilejní sezonu 2022/2023. Vždy je to objemná, tentokrát takřka sedmdesátistránková revue, vějíř článků, rozhovorů, zpráv, ohlasů a fotografií...
Došlo do redakce
Scenáristka Tereza Brdečková napsala zvláštní knížku s nenápadným titulem O Janě a Zdenkách kolem Jana Wericha. A jak název napovídá, je o Werichově rodině – ženě Zdence, dceři Janě, vnučce Zdence zvané Fanča a samozřejmě o Janu Werichovi samotném, který byl jejím...
Ad Dva nešťastní prezidenti a jedna nešťastná recenze (DN 11/2023)
Vladimír Just se nemýlí. Nečasova mise je v Marèsově knize v jednom odstavci zhodnocena. Četl jsem tu monografii pozorně před léty a byl skálopevně, ale mylně přesvědčen, že ji znám takřka nazpaměť. Mohl jsem po ní sáhnout do poličky a přesvědčit se. Mohl jsem v...
Nepřehlédnutelné herecké sólo Evy Hacurové
Poslední velký německý spisovatel z Prahy, podle Josefa Kroutvora česky cítící Němec, Johannes Urzidil, druh Franze Kafky v kavárně Arco, byl léta na okraji zájmu našich čtenářů.
Vladimír Procházka: Tak chytrý jako diváci jsem bohužel nikdy nebyl
Herci, dramaturgové, ředitelé a možná i inspicienti obvykle divadelní ansámbly střídají: někdy dobrovolně, když se mění poetika anebo jejich tvůrčí týmy zamíří jinam, jindy z vyšší moci, když jsou příslušnými politiky anebo novými šéfy takříkajíc odejiti,...
O dvou nešťastných prezidentech
Čas od času se v repertoáru českých divadel objevují tituly věnované uměleckým a politickým star, které výrazně poznamenaly svou dobu. V posledních letech je jich snad až příliš mnoho: o Adině Mandlové, Vlastovi Burianovi, Vladimíru Holanovi a Janu Werichovi, obou našich...
Tradice, která pokračuje
Čtu si v odpovědi Ministerstva kultury České republiky na otevřený dopis Divadelních novin ministrovi této slovutné instituce a dočítám se, že ministerstvo má jako nástroj evaluace projektů expertní poradní orgán – odbornou komisi, která projekty evaluuje každoročně v rámci...
Až se tobě bude třásti ruka
Ten titulek jsem si vypůjčil z dávné reportáže Heleny Klímové v dávných Literárních listech. Byla o necitlivosti mladých lidí vůči starším, o jejich pohrdání stářím a o jejich přemrštěných nárocích. Tenkrát jako mladíka mě příliš nezaujala.
Spisovatel z vůle redakce
V Divadelkách č. 4/2023 pod podpisem článku Mé divadelní osvícení mi redakce přiřkla titul spisovatel, jímž nejsem. Napsal jsem sice několik rozhlasových dramatizací a pár rozhlasových her, ale vždy byly opřeny buď o literární předlohu, nebo o reálné historické události....
Neobyčejné příběhy obyčejných lidí
Divadelní hry Ireny Douskové Oněgin byl Rusák a Darda známe z Divadla v Dlouhé a Divadla Na Jezerce. Byly to úspěšné inscenace, příznivě přijaté kritikou i publikem.
Jiří Suchý, Jiří Šlitr: Dobře placená procházka
(Divadlo Semafor, Praha, režie Ján Roháč, premiéra 15. června 1965)
