Články autora: Jan Kolář

Vším, čím byla, byla ráda

Životní příběh Zuzany Kočové je látka pro román plný zvratů, krizí a snad i úspěchů, které se často obracely v opak. Napsala si jej vlastně sama v denících z let 1949–1988. Její syn, skladatel, básník a písničkář Jan Burian, je skloubil v takřka čtyřsetstránkovou...

Došlo do redakce

Alena Müllerová: Divoké básničky Grada Publishing, 64 stran Po pěti letech od sbírky Nedělní chvilka fejsbukové poezie vyšla televizní dramaturgyni a scenáristce Aleně Müllerové knížka rozverných veršů pro děti. A možná i pro dospělé, pokud mají v literatuře rádi...

Došlo do redakce

Radošinské naivné divadlo: Revue 31 68 stran Po léta vydává Radošinské naivné divadlo ročenku, ta poslední mapuje jeho 60. jubilejní sezonu 2022/2023. Vždy je to objemná, tentokrát takřka sedmdesátistránková revue, vějíř článků, rozhovorů, zpráv, ohlasů a fotografií...

Došlo do redakce

Scenáristka Tereza Brdečková napsala zvláštní knížku s nenápadným titulem O Janě a Zdenkách kolem Jana Wericha. A jak název napovídá, je o Werichově rodině – ženě Zdence, dceři Janě, vnučce Zdence zvané Fanča a samozřejmě o Janu Werichovi samotném, který byl jejím...

Ad Dva nešťastní prezidenti a jedna nešťastná recenze (DN 11/2023)

Vladimír Just se nemýlí. Nečasova mise je v Marèsově knize v jednom odstavci zhodnocena. Četl jsem tu monografii pozorně před léty a byl skálopevně, ale mylně přesvědčen, že ji znám takřka nazpaměť. Mohl jsem po ní sáhnout do poličky a přesvědčit se. Mohl jsem v...

Nepřehlédnutelné herecké sólo Evy Hacurové

Poslední velký německý spisovatel z Prahy, podle Josefa Kroutvora česky cítící Němec, Johannes Urzidil, druh Franze Kafky v kavárně Arco, byl léta na okraji zájmu našich čtenářů.

Vladimír Procházka: Tak chytrý jako diváci jsem bohužel nikdy nebyl

Herci, dramaturgové, ředitelé a možná i inspicienti obvykle divadelní ansámbly střídají: někdy dobrovolně, když se mění poetika anebo jejich tvůrčí týmy zamíří jinam, jindy z vyšší moci, když jsou příslušnými politiky anebo novými šéfy takříkajíc odejiti,...

O dvou nešťastných prezidentech

Čas od času se v repertoáru českých divadel objevují tituly věnované uměleckým a politickým star, které výrazně poznamenaly svou dobu. V posledních letech je jich snad až příliš mnoho: o Adině Mandlové, Vlastovi Burianovi, Vladimíru Holanovi a Janu Werichovi, obou našich...

Tradice, která pokračuje

Čtu si v odpovědi Ministerstva kultury České republiky na otevřený dopis Divadelních novin ministrovi této slovutné instituce a dočítám se, že ministerstvo má jako nástroj evaluace projektů expertní poradní orgán – odbornou komisi, která projekty evaluuje každoročně v rámci...

Až se tobě bude třásti ruka

Ten titulek jsem si vypůjčil z dávné reportáže Heleny Klímové v dávných Literárních listech. Byla o necitlivosti mladých lidí vůči starším, o jejich pohrdání stářím a o jejich přemrštěných nárocích. Tenkrát jako mladíka mě příliš nezaujala.

Spisovatel z vůle redakce

V Divadelkách č. 4/2023 pod podpisem článku Mé divadelní osvícení mi redakce přiřkla titul spisovatel, jímž nejsem. Napsal jsem sice několik rozhlasových dramatizací a pár rozhlasových her, ale vždy byly opřeny buď o literární předlohu, nebo o reálné historické události....

Neobyčejné příběhy obyčejných lidí

Divadelní hry Ireny Douskové Oněgin byl Rusák a Darda známe z Divadla v Dlouhé a Divadla Na Jezerce. Byly to úspěšné inscenace, příznivě přijaté kritikou i publikem.

Jiří Suchý, Jiří Šlitr: Dobře placená procházka

(Divadlo Semafor, Praha, režie Ján Roháč, premiéra 15. června 1965)

Nehrdinský hrdina Danny Smiřický v rytmu swingu

Po Sňatcích z rozumu podle Vladimíra Neffa a Českém románu na motivy stejnojmenné prózy Olgy Scheinpflugové uzavírá Divadlo na Vinohradech trilogii zkoumající české osudy v období od sklonku předminulého až do konce neklidného minulého století inscenací hry Jana Vedrala Danny...

Miloň Čepelka: Chtěl jsem jiným způsobem objevovat svět a jeho taje

Čtvrtek 8. prosince, podvečer, Městská knihovna Praha. V sále naučné literatury posedává asi padesátka starších i mladých dam a pánů – a já, protože potřebuju ještě několik vět do tohoto rozhovoru.

3 sestry

Bude to v Divadelních novinách pověstné nošení dříví do lesa, ale pro stručné připomenutí obsahu Čechovových Tří sester mám dobré důvody.

Jazz je vzduch, který dýchám…

… píše Jitka Molavcová v programu k představení Devatenáct tváří jazzu v pražském Semaforu. A jak napovídá jeho titul, hlavní roli tu má hudba, která tak výrazně poznamenala kulturu světa ve 20. století. Od tradicionálu přes spirituál, ragtime, dixieland, blues, boogie...