Články autora: Jan Kolář

Blackout

21/2018 Dvě pytlovitě zahalené postavy procházejí uličkami v potemnělém hledišti s čelovkami, ostré světlo nepříjemně bodá do očí. Ze záznamu zní naléhavý hlas z nehostinného světa, sužovaného stupňující se ekologickou pohromou. Tma, jen tma, kam se podíváš. Tak začíná...

Podivuhodná holmesiáda pana Jařaba

17/2018 V krátkém rozhovoru v programu k inscenaci Podivuhodný příběh pana Holmese v Divadle Na zábradlí se od autora hry dozvídáme, že základní zápletku převzal z povídky A. C. Doyla Dům U měděných buků.

Na hraně provokace, zážitku i konvence aneb Festival DIVADLO Plzeň 2018

16/2018 Rozpočet letošního 28. ročníku Mezinárodního divadelního festivalu DIVADLO (pořádají město Plzeň, Divadelní obec a Divadlo J. K. Tyla ve spolupráci s Divadlem ALFA ve dnech 12. až 28. září) činil rovných 12 milionů korun. Už před několika lety jsem se v tomto listě dočetl,...

Proč chodí Rakušané pomalu a Češi rychle

13/2018 Velký rozhovor s Pavlem Kohoutem

Útržky z paměti (IX) Jak se máte, Vondrovi? Divadelky

13/2018 Do redakce rozhlasových seriálů jsem nastoupil na podzim 1982 a zdálo se mi, že lepší pracovní kolektiv snad ani neexistuje. Šéfuje Vladimír Gromov, potomek české matky a vojáka Rudé armády, jehož na sklonku roku 1945 odvlekla z Ostravy SMERŠ a Vladimír ho nikdy nespatřil.

Útržky z paměti (VIII) Ve Scéně a ve Finsku

12/2018 Do Scény jsem pravidelně přispíval hlavně v jejím posledním období, kdy jí šéfoval Jan Dvořák, který patří k mým celoživotním přátelům. V roce 1988 mě požádal, abych po utečenci Karlu Vondráškovi převzal předsednictví její redakční rady. Scéna tehdy překračovala...

Útržky z paměti (VII) Bohnice, Ypsilonka, Svaz dramatických umělců

11/2018 Politický (špionážní?) background Miroslavy Daňkové – byl-li vůbec jaký – nebyl absolutní, jak si patrně myslela. Jako blesk z čistého nebe přišlo její odvolání z funkce šéfredaktorky Práce a vynucený odchod do penze.

Útržky z paměti (VI) V Polsku, v Jugoslávii, v Rusku a zase doma

10/2018 Pobyt v kulturní rubrice deníku odborů byl příjemný. Podobně jako v jiných institucích reálného socialismu se ani v Práci nemuselo příliš pracovat. Snažil jsem se spravovat své obory řádně a totálně nepropadat cynismu některých svých kolegů z reportážního oddělení,...

Útržky z paměti (V) Melodie a pak práce v Práci

9/2018 Z redakcí deníků, časopisů, televize a rozhlasu už byli po mém návratu z vojny vyhnáni všichni stoupenci Pražského jara a nabídky na výhodná zaměstnání po mém návratu z vojny jen pršely: zástupce šéfredaktora Světa v obrazech, šéf kulturní redakce v Čs. televizi,...

Útržky z paměti (IV) Ještě škola, Walkover a 32. silniční brigáda

8/2018 Možná ale právě hrobař našich scénářů s Janem Schmidem, můj vysokoškolský pedagog Vladimír Kalina, mě doporučil do Literárek, anebo to byla Věra Karfíková, která si na podzim 1967 všimla mého protestu proti „převedení“ Literárních novin do sféry ministerstva kultury,...

Útržky z paměti (III) Ještě Paříž, škola, film (Elmar Klos)

7/2018 Osou našeho fakultního pařížského turné byly exkurze v denících Le Monde a L’Humanité. V Mondu nás přijali stroze přátelsky, provedli nás redakcí a stručně vysvětlili, jak dělají své noviny.

Útržky z paměti (II) Semafor, Viola, Paříž

6/2018 Suchého a Šlitrův Semafor pro mne znamenal všecko. A nejen pro mě, i pro statisíce mých spoluobčanů. Dostat se na jeho představení předpokládalo vystát mnohahodinovou frontu při předprodeji.

Útržky z paměti (I) Literární listy

5/2018 Důvodů opustit redakci Divadelek jsem měl několik, hlavním nejspíš byla ambice sepsat cosi jako paměti, svůj životaběh, v němž mi osud dopřál potkat plejádu osobností, které ho formovaly, byť ne vždy úspěšně. Cosi jako paměti zdaleka nemám dokončeno, nabízím jen pár...

Nemám právo si stěžovat

22/2017 Velký rozhovor se Stanislavem Zindulkou

Zvony i vlast

21/2017 Románová prvotina „bezdomovce“ Josepha Rotha posloužila vídeňskému Burgtheateru k divadelní koláži Hotel Evropa aneb Antikrist.

S Čechovem neradno režijně cvičit

12/2017 Racek, jedna z pětice „velkých her“ A. P. Čechova, bývá v divadlech obvykle interpretován jako tragicky laděná komedie o neschopnosti žít a v druhém plánu pak jako výpověď o smyslu, možnostech a účinu tvorby, literatury, umění… V Divadle v Dlouhé je Čechovův Racek...

O sochaři, jehož zabil Stalin?

12/2017 Říkalo se mu „fronta na maso“. Obludný Stalinův pomník byl na pražské Letné slavnostně odhalen v roce 1955 a následujících sedm let kamenný „vožď“, provázený devíti postavami – dělníka, sovětského vojáka, partyzána, družstevnice a bůhví koho ještě –, hrozivě...