Články autora: Jaroslav Tuček
Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 683)
Když bojovník spí, odchází jeho duše hrudníkem a vydává se na cestu... aneb Mudrování nad inscenací Čerwuiš Divadla Husa na provázku.
Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 682)
Poselství lidem dnešních dnů… aneb Mudrování nad tanečním triptychem Pocta Pavlu Šmokovi Stabat Mater.
Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 681)
Divadlo ošklivosti v celé své kráse! aneb Mudrování nad premiérou von Horváthovy hry Nikdo v brněnské Redutě.
Poslední komentáře
- on Zemřela Jelena MašínováPro mě nezemřela, je součást Pavla Kohouta a ten j…
- on Jiří Schmiedt: Slunce zapadá jak nebesa krásných křídel (No. 16)Mě ty Vaše vzpomínky baví. Hlavně tou upřímností.…
- on Zemřel Rudolf StärzDěkuji vám, že věnujete pozitivní vzpomínku nebo s…
- on Divadlo jako škola lidskostiÚsilí krok za krokem otevírat možnosti mezilidské…
- on Zemřel Milan SládekDovolte mi, prosím, projevit upřímnou soustrast. L…
- on Jiří Schmiedt: Slunce zapadá jak nebesa krásných křídel (No. 14)Dobré
- on Clown Bilbo bloguje (No. 114)Milý Bilbo, moc pěknej článek!
Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 680)
Propletence dějů se uzlí, ale i rozplétají aneb Mudrování nad elegantní současnou komedií BuranTeatru Vejminek – Čarodky.
Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 679)
Vítězem nočního nokturna se stal světélkující hmyz svobodně poletující scénickým prostorem aneb Mudrování nad feministickým „hejtspíčem“ WER ICH na letní scéně BuranTeatru.
Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 678)
Život je dlouhé zranění, které zřídka přestává bolet a nikdy se nezahojí aneb Mudrování o dramatu lásky Fryderyka Chopina a George Sandové hraném ve skleněném pokoji vily Tugendhat.
Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 677)
Z paláců, chrámů zbyla zrnka písku, / mohutné říše zažily svůj pád... aneb Mudrování nad Hamletem nemožné doby pandemické.
Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 676)
Čí sú hode aneb Mudrování hodové.
Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 675)
Sloboděnka moja nade všecko, / keď já tebja ztratím, ztratím všecko… aneb Mudrování nad noční poctou Marušce Kudeříkové v troskách brněnské Zbrojovky.
Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 674)
Mám co dělat, abych stačil vnímat dějové souvislosti aneb Mudrování nad mocí noci koronavirové.
Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 673)
Inscenace, chvílemi intelektuální rej, chvílemi konverzačka, je nejspíše jen hrou na Shakespeara aneb Mudrování o pouti za Večerem tříkrálovým do zahrad pod Petrovem.
Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 672)
Blesky klikatí oblohu, nebesa rachotem nešetří, záznam však běží... aneb Mudrování nad Měsícem autorského čtení.
Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 671)
Je dobré podřídit se nařízením, i když jsou špatná? aneb Mudrování nad Antigonou brněnského Divadla Aldente.
Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 670)
Bohyně Fortuna je vrtkavá, kolo štěstí se otáčí... aneb Mudrování nad kantátou Carla Orffa Carmina Burana.
Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 669)
Bože můj, čím jsme se provinili, za co nás trestáš… aneb Mudrování nad úděly těžké doby.
Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 668)
Je možné dotknout se smrti? aneb Mudrování nad Vanutím ve vile Löw Beera.
Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 667)
Přes tuto neútěšnou realitu pracujeme a nadále tvoříme umělecké hodnoty aneb Mudrování nad knížkou Ad honorem Igor Vejsada.
